130 let

Zlatan Ibrahimovic z PSG. | foto: ČTK

Doporučujeme

Nesuďte mě, prosí Ibrahimovič. A vypráví jak musel kvůli chudobě krást

Sport
  •   17:00
MÄLMO/PRAHA - Nikdo nepopírá, že je Zlatan Ibrahimovič geniálním fotbalistou. Jenže švédského kanonýra předchází také pověst arogantního a přehnaně sebevědomého hráče. Nikdy nešetří sebechválou, má tendenci vyvolávat konflikty se spoluhráči a pro trenéry je nezvladatelný. Teď se ale jednatřicetiletý útočník francouzského Paris St. Germain snaží fanouškům ukázat, že je jiný. Prý mu jde především o to, aby lidé byli šťastní.

V rámci představení své biografie I am Zlatan (Já jsem Zlatan) poskytnul švédský reprezentant zahraničním médiím několik velmi otevřených rozhovorů. A s úsměvem a nebývalou srdečností se snaží zbavit nálepky nabubřelé hvězdy. "Říká se o mě, že jsem namyšlený, že mám mizerný charakter. Vlastně to o mně lidé tvrdí už od mládí. Ale když mě potkají, tak mi pak sami tvrdí, že takový vážně nejsem. Nikdy bych nesoudil člověka, aniž bych ho poznal. To se u nás nedělá," reaguje Ibrahimovič v rozhovoru pro BBC.

Rodák z Mälmo navíc tvrdí, že mu jde především o štěstí lidí kolem něj. Vždyť štěstí rozdává, kam přijde. Za posledních deset let vyhrál devět titulů v italské, francouzské, nizozemské i španělské lize. "Mám velké srdce. Vlastní potřeby stavím až na druhé místo. Všude jsem vyhrával velké trofeje, ale nejvíc mě stejně těšilo, že byli spoluhráči a fanoušci spokojení," vysvětluje. Proto nechápe, proč má u lidí tak špatnou vizitku. "Pronásleduje mě to všude, kde se objevím. Ale pokud si promluvíte s trenéry, kteří mě koučovali, tak si na mě bude stěžovat jen Josep Guardiola z Barcelony. A i u něj mám pochyby, že by měl co říci," tvrdí švédský reprezentant.

Všechny jeho povahové a osobností rysy prý souvisí s jeho životním příběhem o chlapci z chudého prostředí, který se stal jedním z nejlepších fotbalistů planety. Syn tvrdé chorvatské matky, která jen málo projevovala mateřskou lásku, a bosenského otce-alkoholika, vyrůstal v Rosengardu. Chudinská čtvrť Mälma měla pramálo společného s životní úrovní normálních švédských obyvatel. A když se rodiče Ibrahimoviče rozvedli (byly mu tenkrát dva roky), stal se hráčův domov bitevním polem. Proto se mladík tolik upnul k fotbalu. A když něco potřeboval, tak musel krást. Jednou odcizil kolo pošťákovi, podruhé omylem svému trenérovi. "Když to zjistil, tak mě nevyhodil. Místo toho se smál," vzpomíná Ibrahimovič. "Pravda je ale taková, že jsme museli krást, abychom se mohli najíst," dodává.

Hrával pouliční fotbal a miloval Ronalda

Nejčastěji hrával pouliční fotbal, který se hodně podobal tomu z brazilských slumů. Šlo hlavně o rychlost, techniku, kličky a pohledné triky. "Bylo to o těch nejtěžších kouscích, šílených pohybech a krásných střelách. Často jsme se snažili pokořit jeden druhého tím, že jsme mu míč poslali mezi nohama. Miloval jsem to," vypráví. Švédská reprezentace ho nezajímala ani poté, co skončila třetí na mistrovství světa 1994. Bavily ho jen brazilské hvězdy jako Ronaldo nebo Ronaldinho. Jde mu hlavně o dynamiku, pohotovost a originalitu. "Dodnes hraju tak, že si při zápasech představuju několik verzí toho, co můžu za pár okamžiků s míčem udělat. A pak si jednu možnost vyberu," vysvětluje.

Ibrahimovič se upsal PSG

Ve škole se mu nedařilo. Ředitelka o něm často mluvila jako o problematickém dítěti. Dokonce médiím řekla, že Ibrahimovič byl jedním z pěti nejagresivnějších, nejsebevědomějších a nejhorších žáků, které tam zažila během své třiatřicetileté kariéry. "Byl jsem hromotluk. Nevydržel jsem chvíli v klidu sedět, jako bych měl mravence v kalhotech. Choval jsem se hloupě, byl jsem nevyzrálý a rozzlobený na celý svět," neskrývá se před minulostí Ibrahimovič. Kvůli špatné pověsti ho pak nechtěly ani místní fotbalové týmy.

Když se v sedmnácti konečně upsal místnímu Mälmu FF, rodiče ostatních teenagerů podepisovaly pětici, aby klub mladého útočníka vyhodil. " Jednou jsem totiž na tréninku schválně hlavičkou udeřil spoluhráče. Neměl jsem to lehké. Pocházel jsem z jiného prostředí než ostatní. Ale stejně jsem si to svým chováním nijak neulehčoval. Dělal jsem hlouposti a dodnes dělám spoustu chyby. Vždycky jsem se z nich ale poučil. Tehdy mě vztek ovládal, ale teď ho ovládám já. Nikdo není dokonalý, ale málokdo musel zbořit tolik zdí, aby to někam dotáhnul," brání se.

"Nikdo o mě nikdy neprohlásil, že bych měl velký talent"

V 18 letech se v něm ale všechno zlomilo. Uvědomil si totiž, že si může fotbalem slušně vydělat a zajistit se do budoucnosti. "Nikdo o mě přitom nikdy neprohlásil, že bych měl velký talent," usmívá se nynější kapitán švédské reprezentace. A pak šlo všechno strašně rychle. Ibrahimoviče chtěla italská Verona, francouzské Monako nebo anglický Arsenal. Kanonýr ale zamířil do nizozemského Ajaxu Amsterodam. A od té doby vyhrál tituly s Juventusem Turín, Interem Milán, AC Milán, Barcelonou a teď i s pařížským PSG.

Švédsko (Zlatan Ibrahimovič)

Za mnohé vděčí třem trenérům, kteří ho kariérou provázeli. Fabio Capello mi v Juventusu vnuknul vítězné přemýšlení. José Mourinho ze mě v Interu udělal nebezpečného lva. Vymáčknul ze mě tolik schopností, co nikdo jiný předtím. A posledním je Carlo Ancelotti teď v Paříži. Je to fantastický člověk, skoro ho beru za svého otce," popisuje Ibrahimovič. Během profesionální kariéry se spálil jen jednou. Nevyšel mu vysněný přestup do Barcelony. "Od té doby vím, že je mnohdy lepší jen snít. Někdy vás totiž splněný sen může zničit," vzpomíná. Kouč Josep Guardiola s ním prý po nadějných začátcích přestal z ničeho nic úplně mluvit.

"Když jsem vstoupil do místnosti, hned odcházel. Snažil jsem se s ním mluvit, ale nikdy mi nic neřekl. Proto jsem na něj začal po památném utkání s Villarealem křičet a nakopnul jsme krabici před ním. Doufal jsem, že ho vztek přiměje se mnou mluvit. Ale nic se nezměnilo," lituje zpětně Ibrahimovič, jak se události vyvíjely.  Všude jinde byl ale považován za hrdin. Dával jeden nádherný göl za druhým a ve dvou zemích dokonce na jeho počest zanesly do oficiálních slovníků slova zlataner (Francie, znamená zničit nebo pokořit) a zlatan (Švédsko, znamená předvést něco mimořádného). "Proč bych měl být jako ostatní, když můuž dělat unikátní věci a být unikátním človekem?" ptá se švédský kanonýr.

Autor: Michal Hořejší