Belaidova bomba v Ostravě (1. září 2008): Pohotová střela Tijani Belaida z pětadvaceti metrů na Bazalech stála za to. Tuniský záložník výstavní trefou rozhodl o vítězství Slavie 3:2, ale hlavně - pro pražský tým to byl první důkaz, že na titul může skutečně pomýšlet.
Ziková: „Byla to nádhera. Konečně se naši chlapci nebáli vystřelit z dálky. Tomu můj kamarád, kameraman Solnička, říká šutérství.“
Poprvé v čele (28. září 2008): Góly Necida, Černého a Litteriho v domácím utkání s Olomoucí (3:0) vytáhly Slavii v osmém kole poprvé v sezoně na první místo. Úřadující mistr se rozjel a od té doby ho z čela už nikdo nesesadil.
Ziková: „Bylo to důležité hlavně kvůli divákům. Byl to nádherný dárek. Naladili se a od té doby jsme byli doma neporazitelní.“
Debakl Sparty v derby (6. října 2008): Byl to jeho zápas. Věčně zraněný Vladimír Šmicer nastoupil v základu po čtyřech měsících a dvěma góly přispěl k vítězství 4:1 nad Spartou. Rival slávistů dostal ránu, ze které se už neoklepal.
Ziková: „Byl to jeden z nejkrásnějších zápasů. Porazit Spartu 4:1, to je přece jen úžasný výsledek.“
Odchod Lavičky z Letné (7. října 2008): Nebýt rekordně rychlé výměny trenérů, mohla Sparta ještě Slavii prohnat. Rezignace Vítězslava Lavičky a příchod Jozefa Chovance však přinesly na Letnou jen chaos a další tápaní.
Ziková: „Na psychiku našich hráčů to muselo mít vliv. Určitě si řekli: Tohle se nám nesmí stát.“
Necidův jedenáctý gól (23. listopadu 2008): Proti Teplicím byla Slavia blízko první ligové porážce v novém Edenu, jenže Tomáš Necid byl proti. Svým desátým a jedenáctým gólem zařídil obrat z 0:1 na 3:1 a s fanoušky se před cestou do Ruska rozloučil ve velkém stylu.
Ziková: „Byla to ukázka toho, že když se do hry dá srdce a hráči propotí dres, tak to jde.“
Přestup Svěrkoše do Francie (6. prosince 2008): Ostrava ulehčila Slavii cestu za titulem už v zimě, kdy podle očekávání pustila svoji hvězdu a nejlepšího střelce Václava Svěrkoše do FC Sochaux. Baník na to doplatil velkou krizí.
Ziková: „Když odejde tahoun mančaftu, je to cítit. I nás to konec konců poznamenalo.“
Lafata zmrazil Mladou Boleslav (22. února 2009): Krásný gól jabloneckého Lafaty v prvním jarním kole srazil sebevědomí Mladé Boleslavi na bod mrazu. Tehdy druhý tým nečekaně doma prohrál 1:2.
Ziková: „Tohle nikdo nečekal. Mysleli si, že je nemůže Jablonec porazit, a pak se to stalo. Dovedete si představit, co to s nimi muselo udělat? Vždyť jsou to jenom lidi.“
Vaniak očaroval Baník (9. března 2009): Když v 8. minutě odvety s Ostravou gólman Martin Vaniak skvěle zlikvidoval střelu Lukeše, byl za hrdinu. V osmatřiceti letech. Hlavně díky němu Slavia klíčové utkání vyhrála.
Ziková: „Udivilo mě to. V jeho věku je to skutečně nevídané, co si budeme nalhávat.“
Šťastné střídání v derby (13. dubna 2009): Klíčem k titulu se zřejmě stalo jarní derby se Spartou a Slavia v něm měla štěstí - bod jí zařídil Janda, který na hřiště přišel jako střídající až v 64. minutě.
Ziková: „Bylo to velmi šťastné střídání. To panu Jarolímovi musel napovědět někdo tam nahoře.“
Sólo Milana Černého (27. dubna 2009): Jednadvacetiletého záložníka tři roky mučila zranění, ale proti Mladé Boleslavi prožil návrat z říše snů. Jeho sólo, zakončené střelou z pětadvaceti metrů, zajistilo Slavii bod za remízu 3:3. A to si ho kouč Jarolím z rezervního týmu vytáhl jen týden před utkáním.
Ziková: „V té době můj miláček, druhý Černý, byl zraněný, tak jsem měla obrovskou radost.“
Zaváhání Sparty ve Zlíně (10. května 2009): Poslední naděje Sparty na zvrat ve skutečnosti zhasla už ve 27. kole ve Zlíně. Porážka na půdě zachraňujícího týmu darovala Slavii osmibodový náskok.
Ziková: „Od té chvíle jsem věřila, že nám titul někdo nevezme. Neobhájit titul by byl velký hazard.“
