Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sport

Texas mě překvapil, pořád tu jsou místa, kam černí nemohou, rozčiluje fotbalistu Ondráška v USA

Český útočník Zdeněk Ondrášek se raduje z vítězného gólu. foto: ČTK

Rozhovor
Dallas - Americký sen žije naplno. Poslední dny má však těžší. Koronavirus, rasismus, ale i velká auta a klobouky. Český reprezentant Zdeněk Ondrášek (31), je velký fotbalový cestovatel. Po štacích v Norsku a Polsku se i díky agentuře Global Sports vydal do Ameriky, kde kope za texaský Dallas v MLS.
  5:00

A kde nyní po koronavirové krizi prožívá tu další, týkající se rasové nesnášenlivosti a s ní spojených demonstrací a rabování.

Lidovky.cz: Nejdříve koronavirus, pak protesty proti rasové nesnášenlivosti po smrti George Floyda. Dostal váš americký sen ránu pod pás?
Je to velmi divoké. Neřekl bych, že můj americký sen dostal ránu pod pás, spíš ji dostal celý svět. Rasismus nikdy nepochopím. Doufám, že se to jednou vyřeší, protože je to jako kdyby se porovnávali lidi podle barvy vlasů nebo podle toho kdo má a nemá tetování. Za mě jsme všichni stejní…Všichni máme dvě ruce, dvě nohy, jedno srdce, tělo i hlavu.

Rasismus je pro mě opravdu těžko pochopitelný. A tady v USA to bolí. Bolí to dost, protože to sleduji na kamarádech z týmu, hodně z nich je černé pleti. Vidím na nich, že je to mrzí, jsou z toho špatní. Já jsem takový typ, že se je snažím povzbudit a rozesmát, ale tu bolest, kterou oni zažívají asi my nikdy nepochopíme.

Pavel Zíka (vlevo) a Zdeněk Ondrášek po podpisu smlouvy s FC Dallas.
Český fotbalista Zdeněk Ondrášek hrající v Dallasu tráví volné chvilky se psem

Lidovky.cz: V Dallasu už působíte druhým rokem, s týmem cestuje po celých státech. Všiml jste si, že mají lidé v USA s rasismem zásadní problém?
Upřímně, s rasismem jsem se nikdy nepotkal osobně. Kdybych se s ním potkal, tak bych měl asi problém. Jen tak bych to přejít nenedokázal a poslední co potřebuji, je tu mít problém s policií. Navíc pokud by se to týkalo mých známých, které vždy bráním… Osobně jsem s ním problém neměl, ale vím, že to tady v Americe je. Byl jsem překvapený, když mi lidé z Texasu řekl, že jsou i místa, kam černí lidé vůbec nemohou. To je pro mě neskutečného, že v roce 2020 ještě existují místa, kam nemůže člověk tmavé pleti vstoupit.

Zdeněk Ondrášek

Datum narození: 22. 12. 1988

Místo narození: Strakonice

Rodina: polská snoubenka Daria Dembińská

Přezdívka: Kobra

Výška/váha: 186 cm / 79 kg

Klubová kariéra: Stříbrno, TJ Blatná, Č. Budějovice, Čáslav, Tromsö, Wisla Krakow, FC Dallas

Klubové úspěchy: nejlepší střelec norské ligy (2012)

Reprezentace: 2011 – tým do 21 let, od roku 2019 A tým

Reprezentační úspěchy: tři starty za jednadvacítku, čtyři za seniorský výběr, gól Anglii (2:1) při debutu

Další úspěchy: ve všech soutěžích nastřádal už 82 ligových branek (České Budějovice 22 prvoligových tref, Tromso 31, Wisla Krakow 20 a FC Dallas 9)

Lidovky.cz: A jak se k tomu stavíte vy sám? Šel byste na demonstraci? Na sociálních sítích jste se zapojil do protestu Blackout Tuesday…
Určitě bych se připojil ke svým známým. Jak říkám, všichni jsme stejní. Rasismus do společnosti nepatří, je to něco hnusného.

Lidovky.cz: V médiích to působí dojmem, že celé státy hoří… Je to tak? Nebo to ve skutečnosti není tak hrozné?
Je to tady velmi špatné. Chtěl jsem občas vzít snoubenku se psem do města na procházku, ale ona mi ukázala, jaké jsou tam výtržnosti, rozbíjení výloh, rabování krámů, což na druhou stranu také člověk nepochopí. Nevím, co to má společného s rasismem, jak by to mělo někomu pomoct... To člověku také hlava nebere. Na ulicích se tu zkrátka člověk necítí bezpečně, takže jsem rád, že jsme doma. Vím, co slyším od svých známých a spoluhráčů.

Lidovky.cz: Co v Dallasu? Bál jste se někdy? A je to teď horší?
Dallas je fajn. Mám to tu rád, lidi jsou tu velmi příjemní. Je tu hodně Mexičanů. Co se týče lidí tady odsud, tak je mám opravdu velmi rád. Když slyší, že máte přízvuk, hned se ptají odkud jste. Rádi si povídají. Když člověk řekne, že je z České republiky, tak polovina z nich ani neví, kde to je. (směje se) Ale je hezké, že se zeptají. Dallas je fajn, ale když člověk ví, že lidé mají právo držet zbraně a každý druhý jí má, tak máte respekt. Večer bych partnerku sám nepustil. Pozdní procházky se psem jsem vždy dělal já... V tomhle ohledu máme velký respekt, není to jako u nás v Česku.

Lidovky.cz: Pojďme k fotbalu. Pocházíte ze Strakonice, hrál jste v českobudějovickém Dynamu, ale měl jste problémy s gamblerstvím...
Ve Strakonicích jsem se jen narodil. Pocházím z Kadova, hrál jsem v Dynamu. To, že jsem měl problémy s gamblerstvím ví každý. Už jsem to milionkrát řekl. To, co bylo, bylo. Teď si na to člověk může akorát zavzpomínat. Je to za mnou.

Lidovky.cz: Pak jste zamířil do Norska. Nová životní kapitola?
Ano, bylo to oné těžší životní etapě, potřeboval jsem změnu. Zároveň jsem v ní už moc nevěřil, ještě před nabídkou z Norska jsem si zlomil na dva týdny prst na ruce... Bylo to hodně divoký, ale jsem moc rád, že se to uskutečnilo. Byla to taková moje druhá životní šance.

Lidovky.cz: Z norského Tromso jste následně zamířil do Wisly Krakow, kde jste strávil čtyři roky. Proč ta změna?
Většinou jsem všude zůstal do konce smlouvy. Snažil jsem se být věrný a Tromso bylo neuvěřitelné. Pak jsem ovšem chtěl trošku blíže domovu, rodině. Wisla měla velký zájem a Krakov považuji za takovou menší Prahu. Je to krásné město, domů to byl kousek. Navíc jsem tam poznal svou snoubenku. Na Polsko, ani Krakov nemohu říct špatného slova.

Lidovky.cz: A pak přišla nabídka z Ameriky. Velká auta, klobouky...
Ve třiceti letech bylo divoké jít na druhou stranu světa. A co se týče těch auto a klobouků, jsou fakt velké... (úsměv) Snažím tady nasát co nejvíce zážitků, už jsme byli na rodeu, NFL, NBA i NHL. Hlavní je ale pochopitelně fotbal, kvůli němu tady jsem. Zůstávám nohama na zemi.

Lidovky.cz: V lize jste potkal i Zlatana Ibrahimoviče. Je vám jeho osobnost blízká?
Také to byl jeden z důvodů, proč jsem zamířil do USA. Chtěl jsem si zahrát proti velkým hráčům. Mým idolem byl vždycky Wayne Rooney, takže pro mě byla čest ho potkat, alespoň po zápase, protože na hřišti se mi to nepovedlo. Ale zahrát si proti Zlatanovi se také každému nepoštěstí. Měl jsem navíc to štěstí, že on dal dva góly, takže měl dobrou náladu. Po zápase si se mnou vyměnil dres. Velký zážitek.

Lidovky.cz: Trošku paradoxně jste se dostal do reprezentace až z USA. Nedivil jste se, když přišla pozvánka? Protože na očích jste byl nejvíce přeci jen při působení v Krakově.
Jsem možná i rád, že to takhle dopadlo. Dnes alespoň mohu říct mladým fotbalistů, aby se nikdy nevzdávali. Není pravidlo, že když hraješ v Čechách, máš blíž do reprezentace. Dneska je ta technologie taková, že trenéři a všichni ostatní tě mohou vidět kdekoliv na světě. Byl jsem moc překvapený, když to přišlo. Už tam totiž párkrát byl nějaký náznak, že by to mohlo vyjít, ale nikdy to nedopadlo. Když jsem šel do Ameriky, tak jsem možná trošku už i přestal věřit. O to více to bylo krásný. Když se člověk doví, že pojede na sraz reprezentace a bude na sebe moci obléct českého lva, je neuvěřitelný pocit.

Lidovky.cz: A hned jste se uvedl brankou proti Anglii…
Zápas s Anglií nikdy nezapomenu. Bylo to něco neuvěřitelného, ale jak jsem říkal hned po zápase, jedno utkání kariéru nedělá. Super vzpomínka, ale pracovat se musí dál.

Lidovky.cz: Je Kobra zkrátka výstřední, něčím speciální?
Ne, Kobra není speciální, Kobra bojuje až do konce. Nikdy se nevzdává, to má hluboko v srdci.

Lidovky.cz: Proč ta přezdívka? Chytila se i v Americe?
Přezdívka vznikla v dorostu v Budějovicích. Začalo to jako sranda, takové vtípky. Pak se to nějak chytlo, začalo mi tak říkat více lidí a všichni se tomu smáli. Pak přišlo pár prvních tetování a David Horejš (dnes trenér Budějovic) mi řekl: ‚Hele Kobra, chtělo by to tetování kobry‘... A tak jsem si nechal vytetovat kobru. (směje se) Ale mělo to úspěch všude. Například v Norsku bylo pro všechny neuvěřitelný problém říct Zdeněk. Tak byli šťastní, že mi mohli říkat Kobra. Tady v USA je to podobné, dokonce mi tak říkají i trenéři. Jsem za to rád.

Lidovky.cz: Mimochodem, plánujete se vrátit jih Čech?
Návrat do Čech vždycky plánuji. Chci vidět rodinu i přátele.

Lidovky.cz: Fotbalově?
Nikdy neříkej nikdy. Já jsem fotbalový dobrodruh. Jsem otevřený všemu, ale momentálně jsem tady. Co bude, to se uvidí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!