Úplně jsme přestali hrát, nevěřil vlastním očím Ščasný. Nechtěl riskovat Dočkalovo zdraví |
„Říkali jsme si, že by bylo fajn být prvním týmem, který na jaře Spartu sekne. Máme radost,“ prohodil před novináři v tunelu cestou do kabin.
Ze všech domácích fotbalistů tudy kráčel jako jeden z posledních. Zdržel se na trávníku při televizním rozhovoru, pak ho místní prosili o společnou fotku.
Členka pořadatelské služby vysvlékla žlutou vestu, aby na snímku s hráčem zápasu vypadala dobře.
Sedmatřicetiletý Matějovský byl v sobotu odpoledne u všeho důležitého.
  |
Na startu druhé půle rozjel parádní akci, kterou zakončil Komličenko. Pak si role vyměnili a domácí kapitán pravačkou z šestnácti metrů trefil balon za tyč.
„Možná nečekali, že to takhle zkusím. Vždyť já moc gólů nedávám, většinou ještě vymýšlím různé předfinální a finální přihrávky,“ popisoval svou první trefu od loňského září.
„Jsem rád, že jsme po přestávce plnili, co jsme si řekli v šatně. Úvod byl z naší strany slaboučkej, i já osobně jsem měl dost ztrát, byl jsem málo ve hře, ale přidali jsme, začali soupeře víc napadat.“
A Sparta měla problémy.
Ve druhém poločase proti ní najednou stál daleko tvrdší protivník. Důraznější, agresivnější, sebevědomější.
Zatímco do přestávky se Boleslav zmohla na jedinou a hodně nepřesnou ránu ze standardky, po ní byla i díky vedoucí brance mnohem odvážnější.
Boleslav v elitní šestceVítězstvím nad Spartou se mladoboleslavští fotbalisté poprvé vyhoupli do první šestky, která po třicátém kole bude hrát ve skupině o titul. „Ale žádné konkrétní cíle si nedáváme. Jsme rádi, že nám to šlape, ale pořád se musíme koukat především pod sebe a snažit se vyhrát co nejvíc zápasů,“ řekl Matějovský. |
„Věděli jsme, že když budeme hrát výš, Štetina, Costa a koneckonců i gólman Nita mohou chybovat,“ odhalil Matějovský.
Jako pro bývalého kapitána Sparty pro něj měl duel znovu zvláštní náboj. Během devadesáti minut se dostal jako vždy do transu: makal, bojoval, bil se.
Tu pokřikoval na rozhodčí, tu si něco vyříkával s protihráči. Ale když z něj po utkání vyprchaly emoce, smířlivě pravil: „Pocity jsou smíšené, ve Spartě jsem prožil spoustu krásných chvil a vždycky jí budu fandit.“
„V zápase toho samozřejmě proběhne hodně: s Frýďasem bylo všechno fifty fifty, něco jsem rozdal a něco zase schytal. Pak jsem se mu omluvil, protože jsem ho tam jednou tvrdě trefil.“
A s Kangou?
„On zrovna není můj šálek kávy. Skvělý fotbalista, ale co kontakt, to hlasité projevy. Kolikrát to vypadá, že má zlomenou nohu a za pár vteřin běhá dál,“ rýpl si Matějovský, jehož jméno na konci prvního poločasu skandovali i hostující fanoušci.
„Bylo to od nich moc hezké, ale proběhlo to ještě za stavu nula nula. Jakmile jsme vedli, od jiných diváků jsem si vyslechl i docela nepříjemné poznámky. I kvůli nim jsem rád, že jsme Spartu porazili.“
