Počínající tmu devátého únorového dne roku 2012 začaly souběžně u stadionů Sparty a Bohemians 1905 marně ozařovat první svíčky. Malé plamínky, všude kolem černo: Lukáš Přibyl zemřel, bylo mu 33 let.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Nejen fotbal strnul v naprostém šoku. Kdo Přibyla znal, nemohl ho nemít v oblibě. On nešířil dobrou náladu, on dobrou náladou byl. Stal se druhým nejvyšším mužem Sparty, byl tedy "vysokou šajbou", ale pořád zůstával tím rozesmátým klukem beze stopy velkopanských manýrů.
Autor tohoto textu má stále v mobilu uloženo Lukášovo číslo i esemesku poslanou pár dní před smrtí: "Ahoj Filipe, prý mě budeš grilovat! :-)"
Nejspíš je to hloupé, možná patetické (rozhodně to nyní pateticky vyzní), ale člověku se nějak nechce vymazat poslední úsměv, který po Lukášovi zbývá, poslední úsměv, který mu věnoval.
Psát o Přibylovi sebou nese úskalí, že se pisatel bude opakovat, že řekne stokrát řečené. Vyhnout se tomu ovšem nelze: zamlčovat, že měl bezmála každý Přibyla rád a zamlčovat důvody, proč tomu tak bylo, je nonsens, který by pominul ten nejpodstatnější motiv, kvůli kterému se na něj vzpomíná.
Celý díl seriálu Pohnuté osudy můžete dočíst v sobotním vydání Lidových novin.
