Příběh jako z Hollywoodu: Becks dal život klubu v Miami. Dokázal to a Amerika znovu žasne |
Jeho tým právě vyhrál dvacátý titul v historii klubu, čtvrtý za posledních pět let. V současné chvíli není týmu, který by se s nimi mohl na tuzemské scéně měřit. Nedokázala to Plzeň, městský rival ze Sparty už vůbec ne.
Letošní sezona přitom nezačínala tak vesele, jak by mohla. V létě se museli sešívaní oklepat z celé řady odchodů. Ještě před startem ligy odešel Alex Král, Jaromír Zmrhal, Simon Deli, Miroslav Stoch a Michael Ngadeu.
  |
Značné oslabení, které však Slavii nesrazilo. Spíš naopak. Podzim se jí vydařil na jedničku, válcovala každého a první půl sezonu končila dokonce s neuvěřitelným náskokem šestnácti bodů.
V horší pozici se ale ocitla po zimní pauze. Odešli další lídři: Tomáš Souček, Milan Škoda a Josef Hušbauer.
Ač se kouč Trpišovský snažil, herní projev sešívaných se během jara výrazně zhoršil. Nepomohlo ani to, že vidina vysokého náskoku umožnila stavět mladíky a nepříliš zkušené fotbalisty.
Koronavirus Slavii prospěl
Plzeň postupně náskok snižovala, až se hráči z Edenu začínali obávat, aby o titul nakonec nepřišli. To se však nestalo. Paradoxně to byla koronavirová pauza, která sešívané zachránila. Odpočinuli si, měli dostatek času přemýšlet o tom, že by o titul nakonec přijít skutečně mohli.
Do restartu ligy vstoupila Slavia jako vyměněná. Silná, odvážná, sebevědomá. Jednoduše tým, který hrdě míří za titulem. Důvodů, proč je v poslední době k nezastavení, je spousty. Od Trpišovského, který i po tolika odchodech dokázal znovu připravit konkurenceschopný tým, přes střelce až po betonovou zeď jménem Ondřej Kolář.
Právě slávistický brankář podržel svůj tým tolikrát, až by zasloužil metál. V aktuální ročníku odehrál třicet zápasů, z toho opouštěl brankoviště bez inkasovaného gólu ve dvaadvaceti případech. V sezoně tak inkasoval gól každých 270 minut.
Pro srovnání: druhý v této statistice – plzeňský Aleš Hruška – odchytal všechny duely svého klubu, tedy dvaatřicet. A čisté konto uhájil čtrnáctkrát.
„Myslím, že hlavní rozdíl mezi touto a minulou sezonou jsou výkony Ondry Koláře. On nás v tolika momentech strašně podržel, chytil věci, ze kterých jsme v minulé sezoně dostávali branky,“ je si vědom své opory v brankovišti kouč sešívaných.
Kolářovi ale práci usnadnila i celá defenziva v čele s perfektně hrajícím Janem Bořilem, který po Tomáši Součkovi převzal kapitánskou pásku. Obranné řadě pak rázně šéfoval Ondřej Kúdela, pod jeho vedením se dařilo snad každému, kdo se k němu do stoperské dvojice přidal.
Trpišovský a čínský majitel
Právě defenzivní část týmu nahradila absenci elitního střelce. Po odchodu Součka totiž útok trochu „spal“, nebyl najednou nikdo, kdo by zařídil dvě tři branky na zápas a uklidnil tak situaci. Trojice, která odešla o zimní pauze, patřila mezi nejčastější střelce týmu, časem se ale ostatní přeci jen chytili. A i když to nebylo pravidlem, stačilo to. Pořád měl tým za zády Koláře...
Hlavním strůjcem této parádní jízdy je ale...
...Jindřich Trpišovský. Kouč, který ví, co chce a jak si o to říct. „Slavia má trenéra, za kterým tým jde a věří, že to, co po něm chce, na hřišti funguje. Hráči ví, že když budou plnit Jindrovy příkazy, bude jim to přinášet tituly, a to jim přinese slávu, úspěchy, peníze,“ myslí si například slávistická legenda Vladimír Šmicer.
Ve středu v Edenu pochopitelně nechyběl a mohl tak slavit se svými nástupci další úspěch milovaného celku. Jaké ještě přijdou?
Jen tak mimochodem: Slavia má za sebou čtvrtou kompletní sezonu pod čínskými majiteli, za toto období vybojovala tři tituly, dvakrát ovládla domácí pohár, jednou superpohár, hrála Ligu mistrů a čtvrtfinále Evropské ligy. O zastoupení v reprezentaci nemluvě...
A jak v nedávném rozhovoru pro LN řekl předseda představenstva klubu Jaroslav Tvrdík, už nyní je schválen „koronavirový“ rozpočet pro celý rok 2020.
