V sobotu se mi však přihodily i jiné záhadné věci. Odpoledne jsem vyrazil do Brna, kde jsem měl v rámci báječné akce Noc literatury poslechový pořad se zhudebněnými verši rockerů a folkových písničkářů.
Cestoval jsem s předstihem, abych stihl aspoň první poločas osmifinále Brazílie - Chile. Třebaže to v centru moravské metropole přes tropické vedro dost žilo a skoro v každé pořádné restauraci běžel televizor, když spolu hrála dvě latinskoamerická mužstva, našel jsem café-bar s případným názvem La Costa. Bohužel jsem pak musel do práce.
Jan Rejžekčeský hudební a filmový kritik, novinář a fotbalový fanoušek komentuje pro LN mistrovství světa. |
Po poslechovce vidím na mobilu, že nerozhodný stav 1:1 zůstal a kopou se penalty. Prchal jsem do první hospůdky, kde jsem spatřil, jak trojice úspěšných Brazilců v rozstřelu zajistila postup. A věřte nevěřte, ten podnik se jmenoval U Třech čertů.
Večer jsem si ke sledování zápasu Kolumbie s Chile zvolil pohostinství Panoptikum, jehož název jako by symbolicky předjal hodnocení výkonu Uruguayců včetně naprosto vyhaslého Diega Forlána.
Nedělní boj Nizozemců s Mexikem jsem opět sledoval ve svém tradičním pražském vinárenském azylu. První půli jsem se mohl poměrně nerušeně věnovat merlotu. „Bleší cirkus“ Miguela Herrery dle očekávání svědil a štípal, oranžoví jako by potřebovali občerstvovací pauzu, v níž by je někdo pokropil živou vodou.
Nesmírnou sílu ovšem prokázali dokonale smrtícím obratem v posledních minutách a závidím ocelové nervy Klaasovi Janu Huntelaarovi, který proměnil desítku. Nechtěl by vzít bokem řízení pražského magistrátu?
