Neděle 8. prosince 2019svátek má Květoslava 8 °C oblačno Předplatné LN
7. září 2019 11:02 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

Reprezentant Jankto: Fotbal v nároďáku mě baví. Česko hrdě reprezentuji a jsem patriot

Jakub Jankto otevírá skóre zápasu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jakub Jankto otevírá skóre zápasu. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Praha/Priština Fotbalové přezdívky většinou nebývají nápadité. Odvozují se od křestního jména nebo příjmení, není těžké rozlousknout, komu která patří. Proto zbystříte, když z hloučku reprezentantů na tréninku slyšíte: Sampi, přihraj!

Jako by i přezdívka dokazovala, že Jakub Jankto, záložník, na kterého bude v sobotu večer v Kosovu národní tým spoléhat, je svůj.

Originál, který se ve fotbalovém prostředí vyjímá.

Jako kluk býval raubíř, s kamarády chodil sprejovat. Když začal brát fotbal vážně, brzy vynikal a v osmnácti si prosadil přestup ze Slavie do italského Udine. Studuje jazyky, v Praze vlastní bar a také esportový tým, který v hraní počítačových her patří k české špičce. Když hledal název, nemusel přemýšlet dlouho. Sampi byla jasná volba.

Nejdřív mi vysvětlete, jak tahle přezdívka vznikla.
Když mi bylo šest, v ročníku nás na Slavii bylo asi deset Jakubů. Trenér volal na všechny stejně, všichni se otočili, byl v tom zmatek. V té době táta koukal v televizi na závody sdruženářů a jeden Fin tam všechny porážel. Samppa Lajunen se jmenoval, má tři zlata z olympiády. Tátovi se to jméno zalíbilo, začal mi tak říkat a chytlo se to i v kabině. Teď už ke mně Sampi patří.

Zvlášť, když hrajete za Sampdorii Janov.
Na to se mě plno lidí ptá: myslí si, že mám přezdívku podle týmu (smích). Ale v Itálii mi stejně říkají Kuba. Chtěl jsem je naučit, že v Česku máme skloňování a měli by na mě volat Kubo, ale nějak to nepochopili.

Přitom jste v Itálii už pět let. Zavřel jste už pusu pochybovačům, jak jste si přál, když jste jako teenager odcházel?
Pamatuju si, jak jsem to tehdy psal na Twitter... Nevím. Lidi vždycky budou mít připomínky – hlavně, když se nedaří. Jde jen o to, jak moc se tím zaobíráte.

Vy působíte jako typ, který to hází za hlavu.
Snažím se. Ale popravdě, není to sranda. Když vám něco nevyjde, valí se to na vás ze všech stran. Snažíte se nečíst noviny, ale na Instagramu nebo Facebooku to na vás stejně vyskočí. Člověk, který ve fotbalovém prostředí není, si to asi nedokáže pořádně představit. Sám nevím, jestli to umím popsat.

Zkuste.
Vezměte si, že napíšete špatný článek. Někdo si rýpne v diskusi nebo na Twitteru, taky vás to asi zamrzí. Ale to je pár lidí. Pokud já jako fotbalista zahraju špatně, v Itálii je to téma pomalu pro celou zemi, když to trošku přeženu. Lidi tam fotbal neskutečně žerou, všechno se rozebírá. Týden co týden jsme pod drobnohledem.

A vy zrovna teď prožíváte období, kdy se vaše kariéra trochu zasekla.
Vidíte, já si to třeba nemyslím. Mám ve třiadvaceti letech skoro sto startů v italské lize, v reprezentaci se mi v poslední době dařilo. Nemyslím si, že by se něco zaseklo.

Podle čísel by se to říct dalo. V Udine jste míval gólů i asistencí víc.
Pravda. Je to dané tím, že jsem tolik nehrál. V základní sestavě jsem za poslední sezonu naskočil jen asi do sedmi zápasů.

No právě. Proč?
Přišel jsem do týmu, který hrál úplně jiným stylem, než na jaký jsem byl zvyklý. Než jsem pochopil, co po mně trenér chce, trvalo to. Není snadné, když najednou pět zápasů v řadě nehrajete ani minutu. Nebyl jsem na to zvyklý a sám na sebe jsem byl naštvaný. Ale od nového roku se to lepšilo a cítím se dobře. Myslím, že jsem zas o něco lepší hráč, než jsem býval. Není důvod o sobě pochybovat.

Takže nebyla chyba jít před rokem do Sampdorie?
Nemyslím si. Sampdoria je dobrý klub. Skvělí lidé, super město, v Janově jsem moc spokojený. Neměnil bych. Kdybych šel někam jinam, třeba bych to měl ještě daleko složitější.

Jakub Jankto otevírá skóre zápasu.
Jakub Jankto parádní střelou z voleje otevírá skóre zápasu s Černou Horou.

Kdysi jste říkal, že byste rád zkusil Anglii.
A to spousta lidí pochopila úplně špatně. Nechci, aby se to opakovalo, tak to vysvětlím. Nikdy jsem neříkal, že se mi v Itálii nelíbí. Myslel jsem to tak, že i kdyby se mi tam dařilo, byl jsem spokojený a dával spoustu gólů, rád bych někdy poznal jinou kulturu. Jiný svět. Jiný fotbal.

Anglie je v té představě číslo jedna, chápu to dobře?
Jo. Ale zase to upřesním – vůbec netuším, jestli někdy bylo reálné, že bych tam mohl jít. Četl jsem různé články – o Arsenalu, o Leicesteru, ale neměl jsem z Anglie jediný telefonát. To samé AC Milán, přitom jsem si před rokem a půl na internetu přečetl, že jsem tam na zdravotních testech a zbývá jen podpis.

Realita byla jaká?
Nevím, jestli něco řešili manažeři, ale já nemluvil vůbec s nikým. Když jsem to pak četl, nechápal jsem. Seděl jsem doma v Udine a o ničem nevěděl.

Co vám chybí, aby nabídka z top klubu skutečně přilétla?
Rezerv na sobě vidím milion. Když koukám na top hráče v televizi, otočení hry nebo práce s míčem vypadá tak snadně... Ale na hřišti je pak strašně těžké se jim vyrovnat. Je spousta věcí, na kterých musím makat. Chci se dostat výš, i když to nebude lehké.

Čas na posun vzhledem k věku máte.
No právě. Je mi třiadvacet, ježišikriste! Jsem pořád mladý, koukněte na Vardyho, který se pořádně chytil až před třicítkou. Klid!

Vidím, že na sebe nespěcháte.
A já zas vidím, že plno lidí to vnímá jinak. Pořád vidí Nedvěda, Kollera, Rosického, což byli králové. My jsme jiná generace a oni nás s nimi srovnávají, což podle mě nejde. Jsme úplně jinde, ale v každém zápase je na nás tlak, abychom se jim vyrovnali.

Ale je fakt, že reprezentace vás může dostat výš, ne?
Jsem tu rád, máme super partu, fotbal v nároďáku mě baví. Ale nejezdím sem, abych si maloval, že mě reprezentace vystřelí do Juventusu. Česko hrdě reprezentuju a jsem patriot. Vždycky pro mě byla nejvyšší meta hrát za nároďák. Proto mě mrzí, co si občas musíme vyslechnout.

Třeba?
Pamatuju si zápas s Ukrajinou. Prohráli jsme 1:2, šli ze hřiště a já slyšel, jak nám někteří lidi nadávají, jak uráží naše rodiny, naše mámy. To mě strašně mrzí. Jsem Čech, tak budu vlastní zemi fandit, ať se děje cokoli, ne? Nebo mi teď naskočil zápas za jedenadvacítku proti Moldavsku.

Vyhráli jste 4:1 a postoupili na Euro. Co bylo špatně?
Já spálil dvě šance, přítelkyně tehdy ve Znojmě seděla na tribuně a pak mi vyprávěla, co slyšela: Jak tenhle nekopa může hrát Serii A? Vždyť netrefí branku! Lidi mi nadávali, pak jsem dal dva góly a stejní chlapi se objímali a vynášeli mě do nebes. Tak kde to jsme? Během pěti minut takhle měnit názory? Nechápu.

Myslíte, že je to jen český rys?
Asi ne, ale zaráží mě, v jaké míře se to v Česku projevuje. Byl jsem se podívat na mistrovství světa ve florbalu, kluci prohráli zápas o třetí místo, ale přišlo mi normální jim zatleskat, poděkovat za výkon. Ne nadávat a psát na sociální sítě sprosťárny. To je špatně, musíme to změnit.

Přijdou vám Češi moc zmlsaní?Spíš negativní. A neslušní. Já v životě nenapsal negativní komentář na sociální síť – přísahám bohu. Ani mě to nenapadlo. Asi to píšou lidi, kterým se v životě nedaří, potřebují si vybít zlost, ale stejně to nechápu a štve mě to.

Vidím, trochu jste se rozohnil.
Nechci, aby to zase někdo pochopil špatně. Těch, kteří nás podporují, si moc vážím. A ti, kteří jsou pořád negativní, si stejně neuvědomí, že by to měli  změnit. Nedělám si iluze.

Třeba je přesvědčíte, když v sobotu večer zvládnete zápas s Kosovem. Co o něm víte?
Kosovo má hodně individualit, musíme si uvědomit, že nás tam čeká možná nejtěžší zápas ve skupině. Slyšeli jsme, jaká to tam bývá divočina.

Nezvyk?
V Itálii jsem asi nezažil zápas, kde by se na můj tým celou dobu pískalo – v Kosovu se to prý stát může. Bude to něco jiného, musíme se s tím srovnat. I se soupeřem, který nebude vůbec snadný. Kosovo jsem sledoval, když hráli kvalifikaci o mistrovství světa proti Chorvatsku, Islandu, Turecku, už tam nebyli špatní, a od té doby ještě vyrostli. Budou nás trápit.

Říkal jste, že jste patriot. Takže teď je pro vás Euro největší meta?
Ale já nejsem jen fotbalový patriot. Platí to obecně. Proto mě mrzí, jací někdy my Češi jsme. Jak nadáváme. Jak se nám pořád něco nelíbí. Jdeme do obchodu a vztekáme se, že tam mají špatné zboží. Křičíme, jak máme vysoké daně, přitom v Itálii se odepisuje z výplaty daleko víc. Zlobíme se, že dálniční známka na rok stojí 1 500 korun, ale jinde to zaplatíte na mýtném za 500 kilometrů. Pořád si stěžujeme. Pardon, zase mě to rozčililo a zamluvil jsem otázku. Jak zněla?

Jestli je pro vás Euro nejvyšší cíl.
Je, ale chci se dostat na každý turnaj. I po mistrovství světa jsem toužil, nevyšlo to, tak jedeme dál. Uděláme všechno, aby postup na Euro klapnul.

Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Ranč Zorro pedofilního milionáře Jeffreyho Epsteina v poušti v Novém Mexiku,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Sexting | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...

Premium

Den, kdy přepadli Mekku. V roce 1979 se zrodil moderní islámský středověk

Členové saudských speciálních sil během zásahu ve Velké mešitě v Mekce. (1979) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Před 40 lety se stalo „11. září“ islámu. Aby saúdský král mohl pobít ozbrojence okupující posvátnou mešitu v Mekce,...

OVĚŘENO: 5 tajemství Miss, jak si udržet krásnou pleť
OVĚŘENO: 5 tajemství Miss, jak si udržet krásnou pleť

Zimní počasí naši pleť neúměrně zatěžuje. Chlad a vítr ji poškozují a vysušují. Ztrácí tak důležité živiny, které je třeba doplňovat. Jak udržet pokožku zdravou a krásnou i v tomto nevlídném počasí? Své tipy prozradila Miss Face Czech Republic Nikola Uhlířová.