V sobotu ustála také druhý šlágr v řadě, doma porazila 2:1 stále se lepšící Plzeň a odstřihla se na špici od Slavie, která v neděli odpoledne jen remizovala v Teplicích.
A hádejte, kdo sparťany nasměroval ke třem bodům prvním gólem zápasu?
Střízlík s číslem dvacet na zádech si už ve druhé minutě ve vápně mazácky počkal na přihrávku Haraslína a zblízka prostřelil gólmana Staňka. Rozpřáhl ruce, vycenil zuby, pak vyplázl jazyk a hned běžel děkovat za parádní asistenci.
Leccos to vypovídá o Laciho povaze. Vše pro tým, to by mohlo být jeho krédo. Spoluhráče neustále povzbuzuje, hecuje, usměrňuje. Vůbec nevypadá, že je ve Spartě teprve od ledna, devět měsíců stačilo, aby se z něj vyklubal prvotřídní lídr. A je vlastně jedno, že spoustu zápasů začíná jen jako náhradník: trenér Priske ho často záměrně vytáhne až v průběhu zápasu, když vidí, že je potřeba v týmu rozproudit krev.
Snad i proto se Laci dočkal první trefy v české lize až v sobotu, v šestadvacátém zápase. Ale kvůli gólům ho Sparta loni v zimě stejně nepřiváděla, jeho hlavní přínos je jinde.
Mix, který chlapík s hustým obočím nabízí, je unikátní – a rozhodně nejen v českém prostředí.
Spoustu toho naběhá, už po pár minutách na hřišti mu pravidelně z čela stékají krůpěje potu, ale energii neztrácí: jako by byl nonstop zapojený do nabíječky.
Je důrazný a důsledný, přitom technicky velmi šikovný.
Vysoce emotivní, ale ne problémový.
Věčně rozesmátý a vtipkující, ovšem jakmile začne zápas, stoprocentně koncentrovaný.
S parádní střelou z dálky i fotbalovým myšlením, zároveň zodpovědný a poctivý při bránění.
Vlastně ani nezáleží na tom, jaký úkol mu zadáte: Laci kývne, naklusá na trávník a bez reptání vyrazí splnit zadání.
Vybavíte si ho před týdnem ve vyšponovaném derby? Možná ani ne, protože projednou se směrem dopředu musel krotit. Jenže právě díky tomu vyzmizíkoval ze hřiště slávistu Zafeirise, možná nejnebezpečnějšího ze soupeřů.
Je fér přidat, že výjimečně také neovládl nervy a ostrým skluzem do norského záložníka zajel tak nebezpečně, že mohl a měl dostat červenou kartu. Jenže to už zápas rozhodčímu Szikszayovi vyklouzával z rukou a chyboval na obě strany, což je jiný, dávno popsaný příběh.
Proto raději zpátky k Lacimu: chápete, jak je možné, že Spartu nestál ani korunu? Z francouzského Ajaccia, půvabného korsického města, kde strávil pět let, dorazil po skončení smlouvy zadarmo a nevýrazné statistiky nenapovídaly, že by Sparta trefila bingo.
„Já naopak tušil, že se v Česku chytí,“ vypráví Ermal Kuka, albánský fotbalový reportér. „Sice vyrůstal v Řecku, kam jeho táta odešel za prací, ale hrál za albánské juniorské reprezentace a viděl jsem, co v něm je. Když mu dáte šanci, pochopíte, že je v mnoha ohledech výjimečný. Proto ho fanoušci mají všude rádi.“
Sparťanský záložník Qazim Laci a brankář Jindřich Staněk z Plzně (vpravo) diskutují s rozhodčím Ondřejem Pechancem.
Ve Spartě to teď platí tuplem. Číslo na dresu má na rozdíl od spoluhráčů ve žluté barvě, aby bylo poznat, že je v lize nejlepším nahrávačem. Ještě na konci září byl dokonce podle statistiků z Mezinárodního centra sportovních studií celosvětově (!) druhý v počtu asistencí v přepočtu na devadesát odehraných minut: experti započítali data z celkem 70 soutěží a vyšlo jim, že Laci v průměru za zápas přihraje na 1,13 gólu.
I to můžete brát jako důkaz, že když se poctivě hledá, dá se z top pěti evropských soutěží i do Česka přivést hráč, který ligu rozsvítí.
Zároveň si na Laciho musí dát pozor i národní tým. Příští týden Češi právě v Albánii nutně potřebují zabrat v kvalifikaci o postup na Euro a sparťanský čertík jim bude chtít plány překazit.
