‚Pačešski gavarju němnóžko.‘ Ruský snajpr však s deseti góly vládne ligovým střelcům |
Když se to v sobotu večer po vítězství 4:1 nad Libercem povedlo, mohli si konečně zase - po vzoru filmového krále Leonidase z trháku 300: Bitva u Thermopyl - z plných plic zařvat: Tohle je Sparta!
A skutečně, tohle byla Sparta, jakou ji ti, kdo jí přejí, chtějí mít. Odhodlaná, jednotná, dominantní. Liberci nasypala během sedmnácti minut tři góly, lepší první půli dlouho nezažila.
I tak se v závěru zápasu Letnou nesl pískot: to když tým i proti oslabenému Liberci hrál údržbu, místo aby ho dorazil a potupil.
V tom je sparťanské prostředí specifické. Neutekly ani dva měsíce od chvíle, kdy natřískaný stadion utěšoval hráče potleskem po ostudném vypadnutí z Evropské ligy s neznámou srbskou Suboticou.
Obcházeli kolečko, během kterého jim tribuny tleskaly, a vyznívalo to divně.
Jistě, Sparta soupeře jasně přehrála, mohla se přetrhnout, aby smazali porážku z úvodního zápasu v Srbsku, ale zaráželo, že fanouškům už stačila k aplausu pouhá snaha, která má být samozřejmostí.
Jako by v krušných časech zoufale hledali cokoli, čeho by se mohli chytit. O pár týdnů později je zase všechno trochu jinak.
Po nedělním večerním vítězství Slavie 1:0 nad Bohemians sice Sparta klesla na druhé místo, ale jako jediná ještě v nové sezoně neprohrála.
Když se přičte i závěr minulého ročníku, drží sérii 13 ligových zápasů bez porážky - tak dlouhou šňůru naposledy zažila v sezoně 2013/14, kdy brala titul.
Za devět kol dostala jen pět branek, devatenáct jich nastřílela.
Může se opřít o rozjetého záložníka Stancia, který proti Liberci vstřelil dva krásné góly a pod zbylé dva se podepsal.
A přece fanoušci pískají, když tým na chvíli vypne a nahodí úsporný mód?
Ano - a je to tak správně.
Léta sparťané automaticky počítali s tím, že jsou na ně nejvyšší nároky. Poslední zbabrané sezony srážely hrdý klub níž a níž, takže zoufalí příznivci se nedobrovolně učili těšit se i z malých radostí. Ale teď cítí naději na návrat starých časů.
Hráči se možná podivili, jak rychle se část lidí namlsala, ale není divu: Sparta se už odrazila od hlubokého bahnitého dna a teď jde nahoru. Proto logicky stoupají i očekávání.
Kdo není slepý, vidí, jak vyrostla pod trenérem Ščasným, který přitom původně měl u týmu zůstat jen provizorně - do chvíle, než šéfové najdou nového kouče.
Teď se zdá, že by byl nesmysl, aby lavičku opustil a na plný úvazek se vrátil zpátky do ředitelské kanceláře, jak sám původně očekával.
Sparta pod ním není dokonalá, ale postupně získává šmrnc. A také jednotu, která jí měsíce chyběla.
„Jsme jako jedna velká rodina a hlavní zásluhu má trenér,“ oceňuje Stanciu. „Odvádí skvělou práci, výborně nás připravuje, o soupeřích máme spoustu informací.“
Proto jsou zpočátku nejistí stopeři Radakovič s Kayou najednou spolehlivost sama. Proto se chytl dřív zbrklý záložník Frýdek, v útoku rozkvetl Tetteh.
Ščasný také správně odhadl, že rozkymácená Sparta potřebuje ustálit - proto vůbec netočí sestavu a sahá do ní jen ve chvíli, kdy mu některou z jistot vyřadí trest či zranění.
Ale pozor, až když v pátek zvládne veledůležitý zápas v Plzni, může si Sparta po třetině základní části ligy říct, že je z nejhoršího venku. A že budoucnost zase jednou vypadá lákavě.