I my jsme byli v zápase s Boleslaví jen vteřiny od další popohárové ztráty. Co nás zachránilo?
Nejspíš faktor Vrba. Ten kouč má prostě kliku. Než k nám přišel, o body jsme často v posledních minutách přicházeli, najednou je to naopak. Že by štěstí vážně přálo připraveným?
  |
Druhým jazýčkem na vahách byl Adam Hložek. I když se na něj hrnula kritika, že nedokáže trefit bránu, makal dál. V neděli konečně rozhodující gól dal, navíc už dlouho před ním se téměř sám staral o veškerou předfinální rozehrávku. Část zásluh na vítězné trefě jistě rád přepustí Jakubu Peškovi, který ani v pokročilé hodině nebyl líný na krok, a taky Matěji Pulkrabovi za jeho důraz.
Vše by ale bylo marné, kdyby do poslední chvíle nedržel čisté konto Florin Nita. Štěstí, že náš nejvyšší boss nemá dceru na vdávání. Sparťanští trenéři se tak mohou zcela svobodně rozhodnout: do brány si stoupne zeď. Při skládání sestavy to i za řekou zní skoro stejně, ale ten rozdíl je obrovský.
