Středa 17. července 2024, svátek má Martina
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Sport

Konec Turků na Euru: Erdogan s Özilem i zásah policie. Tamní média tým oslavují

Mezi tureckým prezidentským párem je i bývalý německý fotbalista Mesut Özil, který má k Recepu Tayyipu Erdoganovi a jeho ženě Emině dlouhodobě blízko. foto: ČTK

Zatímco turečtí fanoušci, kterých byly na Olympijském stadionu v Berlíně desetitisíce, po vedoucím gólu ve čtvrtfinále Eura proti Nizozemsku přímo šíleli nadšením, jejich prezident Recep Tayyip Erdogan jen z čestné lóže poněkud zdrženlivě tleskal a krajanům mával.
  8:30aktualizováno  9:48

Nechybělo moc, aby turecký fotbal na šampionátu v Německu, který pro něj byl vzhledem k početné menšině v zemi tak trochu domácí, proklouzl až do semifinále. Nizozemci ale dvěma góly ve druhém poločase o parník nejzáživnější čtvrtfinálový duel otočili (2:1).

„A my všichni jsme teď naprosto zdrcení,“ soukal ze sebe kapitán poražených Hakan Calhanoglu, který se předtím na trávníku neubránil slzám.

Zdaleka nebyl sám.

Titulky tureckých médií sice v sobotu před půlnocí křičely do světa, jak je celá země na partu fotbalistů pyšná. To byla však bezprostředně po vyřazení z turnaje pro celé mužstvo i všechny jeho zaryté fandy příliš slabá útěcha.

Turci se přece těšili na další velkou fotbalovou párty.

Jen v hlavním městě Berlíně, kde se poslední čtvrtfinále mistrovství Evropy hrálo, jich žije přes 200 tisíc. Také prezident Erdogan s manželkou Emine zrušili plánovanou návštěvu Ázerbájdžánu, aby mohli být u toho. A součástí oficiální delegace byl i bývalý německý reprezentant s tureckými kořeny Mesut Özil, který má k prezidentskému páru velmi blízko.

Před výkopem dokonce na sociální síti Instagram vyťukal jednoduchý vzkaz Hayde Türkyie čili Turecko do toho a připojil fotografii obránce Meriha Demirala, který slavil jeden ze svých osmifinálových gólů proti Rakousku fašistickým gestem odkazujícím na krajně pravicové hnutí Šedí vlci.

Problematické gesto? Turek Merih Demiral oslavuje gól proti Rakousku v osmifinále mistrovství Evropy.

UEFA hráči udělila trest na dvě utkání a celá záležitost následně přerostla v diplomatickou roztržku na trase Ankara–Berlín. Turecko si předvolalo německého velvyslance a naopak. Šestadvacetiletého fotbalisty, jenž působí v saúdskoarabském klubu al-Ahlí, se pak zastal právě i prezident Erdogan, který zároveň vyhlásil: „Na čtvrtfinále přiletím!“

Co bylo dál?

Před samotným fotbalem ještě tradiční fanouškovský pochod, který se ale v podání Turků zvrhnul spíš v politickou manifestaci, protože lidé v davu opakovali Demiralův pozdrav a policie tak celé shromáždění rychle rozpustila.

„Sraz fotbalových fanoušků nemá být politickou demonstrací,“ vysvětlila pro agenturu AP mluvčí berlínské policie Valeska Jakubowská.

Turci pak kontroverzní a v mnoha zemích zakázané gesto hromadně předvedli i v hledišti, jakmile začaly z amplionů znít první tóny jejich hymny İstiklâl Marşı. A když se po těsné porážce vyvalili do ulic, v některých městech, včetně nizozemských Eindhovenu či Haagu, kde rovněž žije početná turecká menšina, vypukly další nepokoje a bitky. Ty pokračovaly také v největší fanzóně Eura u Braniborské brány, tedy přímo v srdci Berlína.

Budou mít bojůvky agresivních fotbalových fanoušků další dohru?

Že na turecké reprezentanty v Německu čeká mimořádná podpora, bylo jasné dávno před turnajem.

Poznali to také Češi, kteří se s ním utkali v závěrečném utkání základní skupiny v Hamburku (1:2). I tehdy z tribun padesátitisícového stadionu od první do poslední minuty zněly naléhavé pokřiky i hlasité skandování doprovázené ohlušujícím pískotem, který se vyrovná kvílejícím brzdám staré lokomotivy.

V sobotu se s podobným rachotem vyrovnávali Nizozemci, na které Turci nepřátelsky hvízdali pokaždé, když si na hřišti vyměnili více než jednu přihrávku.

„Prohrávali jsme a vůbec to pro nás nebylo jednoduché,“ uznal obránce Nathan Aké. „Turci se zatáhli, skvěle pracovali a bránili a navrch za nimi stál takřka celý stadion.“

Vedli po gólu stopera Akaydina, který v sestavě nahradil právě potrestaného Demirala. Ve druhém poločase ovšem srovnal De Vrij a následně si po souboji s útočníkem Gakpem srazil míč do vlastní sítě Müldür.

Fanoušci Turecka na stadionu v Berlíně během utkání s Nizozemskem.

„Myslím, že nám v závěru scházela větší zkušenost. Mohli jsme být klidnější, podržet balon. Ale bohužel jsme po přestávce nezopakovali perfektní výkon z první půle,“ litoval italský kouč Turecka Vincenzo Montella.

Ten v průběhu turnaje snášel kritiku vlastních fanoušků.

Před zmiňovaným utkáním proti Česku jako by mu docházela trpělivost i s částí novinářských dotazů, které zpochybňovaly některá jeho rozhodnutí. Po postupu do čtvrtfinále a posledním utkání ho naopak turecká média vášnivě vyzdvihují.

S mladým a nesmírně zajímavým týmem sahal po největším úspěchu od roku 2008, kdy bylo Turecko poprvé a dosud naposledy mezi nejlepšími čtyřmi týmy celého Eura. Vzhledem k silné fotbalové generaci, která v zemi nyní dorůstá, navíc může být už příště ještě lépe.

Autor: