7. srpna 2019 10:16 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

VIDEO: Plzeň míří na stadion, kde se změnil fotbal. Při bruselském masakru zahynulo 39 fanoušků

Tragédie na stadionu Heysel. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tragédie na stadionu Heysel. | foto: AP

BRUSEL/PRAHA Na Stadionu krále Baudouina zítra nastoupí fotbalisté Viktorie Plzeň ve 3. předkole Evropské ligy s belgickými Antverpami. Stánek belgické reprezentace ale v minulosti nesl název, zapsaný v historii fotbalu krvavým písmem: Heysel Stadium.

Dlouhých deset let. Tak dlouho se na Heysel stadionu v Bruselu nehrál jediný fotbalový zápas. Důvod byl prostý – masakr při finále Poháru mistrů evropských zemí v ročníku 1984/1985, v němž proti sobě nastoupily celky Liverpoolu a Juventusu Turín.

V současné době musí být všechna místa na moderních stadionech k sezení, případně se zavádí sektory pro bezpečné stání. Zároveň se dělá vše pro to, aby se eliminoval kontakt mezi oběma tábory. Proto je dnes velmi obtížné představit si momenty, které tehdy museli diváci na bruselském stadionu prožívat.

Násilí a souhra nešťastných náhod na Heysel stadionu 29.května 1985 stály život celkem 39 osob, dalších 600 fandů bylo zraněno.

„Byl to drsný, otřesný, rozpadající se stadion. V historii se na něm hrálo pár zápasů belgického poháru, pár utkání si na něm střihla i místní reprezentace. Jinak to bylo hlavně místo pro atletické mítinky. Maximálně tam chodila tak polovina kapacity,“ vzpomínal v knize From Where I Was Standing anglický příznivec Liverpoolu Chris Rowland.

Tragédie na stadionu Heysel.

Tragédie na stadionu Heysel.

Právě angličtí fandové byli v pevninské Evropě nechvalně proslulí. Potyčky, házení předmětů, vnikání na hrací plochu. Pořadatelé se zápasů s týmy z britských ostrovů obávali, neboť to často předznamenávalo řádění.

A to nastalo i na stadionu v belgické metropoli.

Alkohol i padělané vstupenky

„V osmdesátých letech se v blízkém okolí fotbalových stadionů zavíraly buď z nařízení policie, případně kvůli obavám z poškození vybavení, všechny bary i hospody. A to zejména ve chvíli, kdy měl na místo dorazit anglický tým. Takže jakmile jsme uviděli, že se toto v Bruselu nestalo, příjemně nás to překvapilo,“ přiznává Rowland.

Podle něj šlo hlavně o podnikatelský tah. Zisk z plného podniku by vyvážil poškozené vybavení i pár hodin úklidu. „Bylo hodně překvapující, že měli otevřeno. A to zejména, když uvážíme, jaká byla doba a jak důležité utkání to bylo. Dodnes nechápu, proč jim policie i bruselské úřady dovolily nechat otevřeno,“ podotýká druhý autor knihy Paul Tomkins.

Liverpoolští příznivci tak obsadili hospody, popíjeli pivo a dostávali se do nálady.

Další problémy představovaly stohy padělaných vstupenek. „Byly úplně všude. Zdálo se, že snad poprvé převyšuje nabídka poptávku. Padělky jsou vždy zlověstnou předzvěstí potíží – pořadatelé je skoro vždy museli přijmout, čímž se dostalo dovnitř daleko více lidí. Pokud by některé začali zkoumat, způsobilo by to neklid mezi ostatními fandy před turnikety a samozřejmě i zdržení. Což se může zvrtnout,“ upozorňuje Rowland.

Nakonec se to opravdu „zvrtlo“. Jenže ne vně stadionu, ale uvnitř. Na tribuně Z, která sousedila se sektorem Liverpoolu, a kam měli mít přístup jen neutrální fanoušci.

Jenže místa na ní houfně skoupily italské cestovní kanceláře, což signalizovalo obrovské riziko, které ale nikdo odpovědný neřešil.

Přes tragédii se hrálo

Oba tábory se provokovaly házením kamenů a dalších úlomků zdiva, jichž byl chátrající stadion plný. Jako první to nevydrželi fandové Liverpoolu, kteří přelezli zábrany a rozběhli se, majíce v rukách tyče a další zbraně, na příznivce italského celku.

Ti hromadně prchali, snažili se přelézt zeď, oddělující je od sousedního bezpečného sektoru. Jenže beton pod náporem těl povolil a přivodil smrt většině z 39 obětí, další byli ubiti či ukopáni.

Paradoxně se však finálový duel se zpožděním několika desítek minut odehrál. Fotbalisté obou fotbalových gigantů údajně neměli mnoho informací o dění na tribunách. „Nic jsme nevěděli, jinak bychom nenastoupili,“ tvrdila hvězda Liverpoolu Kenny Dalglish.

V utkání nakonec zvítězil Juventus, jedinou branku vsítil proměněnou penaltou Michel Platini. Ale na výsledku záleželo jen pramálo.

„Pořád na to vzpomínám. Lidé tam přišli, aby nás viděli hrát, ale už se nikdy nevrátili domů. Tím, že jsem oslavoval svou branku, jsem měl podle jedněch novin tančit na mrtvých tělech. Ale v tu chvíli jsme opravdu netušili, že tam jsou zranění či mrtví. Věděl to jen šéf UEFA, policie a rozhodčí,“ řekl Platini v roce 2010. „Na druhé straně tyhle tragické události, jako na Heysel stadionu nebo Hillsborough, změnily fotbal klepšímu. Lidé jsou dnes ve větším bezpečí. A Anglie šla příkladem,“ dodal bývalý francouzský fotbalista.

Anglická vláda reagovala

A měl svým způsobem pravdu. Anglická mužstva byla na pět let vyřazena z evropských pohárů, tamní vláda se kvůli této katastrofě začala pod dohledem samotné premiérky Margaret Thatcherové mnohem víc zabývat násilím na stadionech. Zavedla kamerové systémy, zpřísnila tresty za výtržnictví v ochozech a rozdávala zákazy vstupu na stadiony.

Heysel stadion byl na deset let uzavřen, rekonstrukce a znovuotevření se dočkal roku 1995, tentokrát pod jménem Stadion krále Baudouina. O rok později hostil finále Poháru vítězů pohárů, v roce 2000 pět zápasů Eura, mítinky Diamantové ligy či řadu velkolepých koncertů.

A ve čtvrtek na něm také odehrají fotbalisté Antverp svůj první duel v evropských pohárech po dlouhých 22 letech. Jejich domácí aréna totiž pro uskutečnění mezinárodního zápasu není vhodná, a proto se fotbalisté Plzně vydají na zápas do Bruselu.

Na stadion, kde se změnil fotbal jednou provždy.

Jan Krejcar

Autor

Jan Krejcarjan.krejcar@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz