Věřil jsem tomu nejen to prosluněné ráno, nýbrž už od chvíle, co se loni v létě po dlouhých letech do sešívaného dresu oblékl Vláďa "Štístko" Šmicer. Kam se ten kluk ušatá nachomýtl, tam se slavila nějaká ta trofej či pět (Liverpool). To že nakonec rozhodne Tomáš "dej mi červenou" Řepka je už jen takový bonus navíc.
Má víra po celou sezonu oscilovala až laškovně nehezky. Zatímco na podzim se červenobílé šiky povzbuzené vítězstvím u Amsterdamu valily gambáč ligou jako vlna tsunami asijským pobřežím, letenský rival skomíral někde u našich kotníků. Navíc v Edenu rostl betonový ráj. Doopravdy. O nezapomenutelném derby na stadionu nenáviděných rudochů zasněně mluvím ještě dnes se slzou v oku. Jenže pak přišlo tradiční sešívané jaro. Ještě teď mi není jasné, kam se podělo těžce vydřených pět bodů náskoku.
Moje víra byla silná, ale slábla.
Od bohyně Slovanů jsem se i na několik temných chvilek odvrátil, poté co jsem zhnuseně opustil mrtvolný Strahov ještě předtím než nás zrezlý mercedes ve službách Žižkova pokořil potřetí. Naději však hned v zápětí přinesli bratři v zelenobílém a definitivně pak mou tak těžce zkoušenou víru pozvedl samotný satan - Řepka. Pak už nebylo co řešit. Od zápasu Sparty s Brnem jsem opět plul oblohou na obláčku své pevné víry.
Díky Tomáši, Marku, Michale, Danieli ...
SK Slavia Praha - mistr ligy
Ještě si neodpustím malou poznámku. Společně s euforií z usednutí na fotbalový trůn mám i značně škodolibou radost z toho, že v případě Sparty se nejedná o náhodný výkyv, ale o dlouhodobě sestupný trend. Rudoši prostě promrhali svůj náskok před ostatními, který získali v dobách totality. Navíc si v blízké budoucnosti i oni jistě užijí pocit vyhnanců na Strahově. Jak dlouho je jen otázka, zda jim ČMFS daruje "národní" stadion. Nebo si snad myslíte, že jim ta jejich slavná JaT dá na dluh?
Autor (27) je sešívka srdcem i hlavou.
