Sobota 27. listopadu 2021, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Vzpomínka na Vytlačila. S Rudim přicházela vítězství

Sport

  10:00
PRAHA - Před 100 lety se narodil nejúspěšnější bonviván českého fotbalu. Rudolf Vytlačil se do historie zapsal především jako trenér stříbrného týmu z mistrovství světa 1962.

Legendární český fotbalista Rudolf Vytlačil foto: Archiv

Tahle fotbalová pouť by stála za zfilmování... Když na sklonku trenérské kariéry vyrazil Rudolf Vytlačil na výpomoc do Rapidu Vídeň, mělo jeho angažmá zdařilý průběh. Rapid vyhrál v červnu roku 1967 ligu a získal tím právo startovat v Poháru mistrů.  Právě Vídeňáci v novinových titulcích konstatovali: "Kam přijde Schöne Rudi, tam se vyhrává!"

Ostatně po všechny časy představoval svým vystupováním i vizáží právě noblesní vídeňskou nonšalanci. Byl to bonviván. Mezi fotbalisty nejuznávanější. Prý také dítě štěstěny. Narodil se 9. února 1912 v rodině vídeňských Čechů v okrese Schwechat. Na pokraji Vídně kluci kopali do všeho, s čím se dal hrát fotbal. Rudolf Vytlačil patřil mezi ně. Když mu bylo patnáct, dříve to předpisy nedovolovaly, byl zaregistrován v místním klubu Phönix Schwechat.

Jeho činovníci měli velmi dobrý přehled o celém městském okresu, a tak jim nikdy neuniklo, kdo by mohl v jejich dresu nastartovat svoji příští kariéru. Nový muž začal na levém křídle – a to mu bylo souzeno i pro celou další kariéru.

Už po roce, také díky českým kořenům a jeho českým rodičům pohybujícím se v krajanském prostředí, jej získal Slovan Vídeň. Ale už po pouhém dalším roce ho funkcionáři rádi uvolnili (vlastně prodali) do Rapidu Vídeň, nejuznávanějšího klubu Rakouska.

Jako všichni mladíci, začínal tu v rezervě a neměl tak oslnivý úvod jako například Pepi Bican. Nicméně dva roky po sobě (1932 a 1933) si spolu v útoku velmi dobře rozuměli, i když Vytlačil patřil mezi ty, kdo góly spíše připravovali.

Z té doby jsou o něm v tisku zmínky především pro jednu novotu. Kopal výhradně všechny rohy. Z levého křídla pravou nohou a z pravého křídla zase levou. To byla specialitka už proto, že míče takto centrované se točily z pole na branku, a takovým způsobem dosáhl po dorážkách Rapid mnoha gólů.

Desetkrát levnější než Bican

V první garnituře byla ale velká konkurence a Vytlačil neměl stabilní místo. Nebyl ještě ani reprezentantem, a proto přestoupil. Wiener AC neměl takové ambice ani kádr jako Rapid a Vytlačila rád pravidelně stavěl. V té době také poprvé v tisku nacházíme pro elegána označení "schöne Rudi", kterým byl po všechna příští léta označován. V tomto klubu však nehodlal zdomácnět, odešel o dům dál, do Favoritner AC. Zase jen na chvíli.

Od roku 1935 už ho nacházíme v dresu Slavie Praha. Přišel za desetinu částky, co později hvězdný Pepi (tedy za patnáct tisícovek na ruku). Hráčský vrchol zažil v červenobílém dresu během léta 1938.  Odehrál všechny zápasy Slavie při jejím jediném vítězství v tolik ceněném Středoevropském poháru. Doslova zazářil ale až ve finále na půdě nejlepšího a nejslavnějšího maďarského klubu Ferencváros, obhájce této trofeje.

Po pražské remíze 2:2 červenobílí zvítězili slavně 2:0, když Vytlačil jeden gól dal a na druhý přihrál. V brance tehdy už nahradil akrobat Bokšay legendárního Pláničku. Bican byl nejlepším střelcem soutěže. Sláva to byla veliká. Ale stejně jako v Rapidu ani ve Slavii neměl Vytlačil stabilní místo v sestavě. Přišel ve chvíli, kdy na jeho levém křídle hrál reprezentant Puč a na pravém další reprezentant Junek, kterého záhy nahradil zase reprezentant Horák.

Ale Slavia měla namáhavý kalendář a Vytlačil, pokud hrál, se dokázal prosadit.  Jako první náš hráč v historii podstoupil Vytlačil v roce 1940 operaci menisku. Na trávník se s pauzami vracel, ale ve třiceti už nenavázal na svou nedávnou výkonnost. V prvním mužstvu nastupoval sporadicky. Pro rok 1944 jeho a Vojtu Bradáče (duo nahrávač a střelec) Slavia uvolnila na hostování pro záchranu SK Nusle v nejvyšší soutěži.

Ale nepovedlo se. Ze čtrnácti klubů sestupovaly tři a Nusle byly mezi nimi. Na konci války se fotbal nehrál a po ní Vytlačil odešel z Prahy, aby se stal hrajícím trenérem v Meteoru České Budějovice. Výrazně je ale zmiňován u kormidla ligových Teplic, kde přivádí na vrcholovou scénu dva pozdější reprezentační matadory Ladislava Nováka a Josefa Masopusta.

Výrazně ale pomohl i v řadě jiných provinčních klubů, ve kterých působil. Například v Mladé Boleslavi nebo Radotíně.  Úplně nezapomenutelný rukopis ale zanechal až svou činností ve službách nejvyššího orgánu našeho fotbalu. V roce 1957 byl jmenován ústředním trenérem svazu a od roku 1959 mu svěřili i vedení reprezentace Československa. A udělali dobře. Ve věku 45 let začala jeho nejslavnější éra i jedno z nejúspěšnějších období místní kopané.

Na nejvyšší reprezentační úrovni pracoval s výběry, kterým dokázal naordinovat pohledný fotbal a vítězného ducha zároveň.  Pod Vytlačilem "fungovala parta" a on uměl naslouchat vůdčím osobnostem mezi hráči, jakými byli Novák, Pluskal, Masopust, Kvašňák, Tichý nebo Buberník.

Náš fotbal se vyhříval na výsluní. Po finálové účasti na světovém šampionátu v Chile 1962 jsme hráli na evropském kontinentu poprvé ve vídeňském Prátru proti Rakousku. Přišlo neuvěřitelných 90 tisíc diváků. A Čechoslováci před zraky Vídeňáků vyhráli 6:0!

V očích pamětníků, mezi nimiž byl i redaktor Laufer, šlo o nejkrásnější zápas naší reprezentace vůbec. Těch třináct hráčů, co Vytlačil poslal onoho 16. září na hřiště, to je výkvět naší fotbalové historie: Schroif, Lála, Popluhár, Novák, Pluskal, Masopust, Buberník, Pospíchal, Scherer, Kvašňák, Kadraba, Kučera, Jelínek. Jen pro úplnost: po dvou gólech dali hráči Dukly Josef Masopust a Rudolf Kučera, po jednom naši nejpravidelnější reprezentační střelci té doby Adolf Scherer a Josef Kadraba.

Potom se Vytlačil ujal přípravy olympijské reprezentace, která se v předešlých periodách nedokázala do závěrečného turnaje probojovat. Do Tokia 1964 se kvalifikovala závěrečnými dvěma výhrami nad Francií (4:0 doma, 4:2 venku).

Přestože nemohla používat ty, kdo už hráli v reprezentačním áčku, zase se dokázala prosadit a také hrála finále. Stejně jako v Chile se Vytlačilovým svěřencům ale ten úplně poslední krok nepodařil.

I tak tu nacházíme jména, která se do naší historie zapsala zásadně avýrazně: titulem mistra ligy ozdobili svou kariéru Pičman, Brumovský, Geleta, Knebort, Knesl, Vojta, Mráz, Kos, Matlák, za krátko už hráli v reprezentačním áčku třeba Valošek, Masný, Schmucker či Weiss.

Vylepšoval fotbal v Bulharsku

Po návratu výpravy z Tokia se v našem fotbalu událo několik novot. Především: fotbalové Dynamo Praha se vrátilo ke svému původnímu a tradičnímu názvu SK Slavia Praha. První mužstvo sice hrálo ve druhé lize, ale nové vedení s podporou (samozřejmě i finanční) umělecké fronty vyhlásilo jasný cíl: návrat k tradicím, návrat do první ligy!

Toto vedení mělo v úmyslu trenérsky přivábit do svých řad slovutného trenéra s červenobílou hráčskou minulostí. Bylo však pozdě.  Vytlačil byl v tu dobu ve službách Bulharského fotbalového svazu jako "soudružská služba" s cílem zvednout úroveň tamní reprezentace a nejlepšího klubu Levski Sofia. Obojí se mu povedlo.

Bulharská reprezentace hrála na světovém šampionátu 1966 i 1970, Levski Sofia opakovaně vyhrál ligu a startoval v Poháru mistrů. Hvězdou nejjasnější byl v obou jedenáctkách útočník Georgi Asparuchov. Měl o něho zájem i slavný Real Madrid, leč stranické a státní orgány vydaly ve věci negativní stanovisko.

K Bulharsku se váže ještě jedna příhoda. V roce 1965 se tam konal gymnastický světový šampionát. Vytlačilovi vyčítali, že se pramálo věnuje tréninkovému programu. Důvod? Prostý. Byl nadšeným fanouškem Věry Čáslavské a při jejích vystoupeních nechyběl v hledišti při kvalifikacích, natožpak ve finále! Věra přece byla zlatá. Všude. I v Bulharsku.

Konec života jako by k němu nepatřil. Zkraje roku 1973 ho do svých trenérských služeb angažovala Slavia. Po pár týdnech musel skončit. Nebyl zdráv. Svému letitému příteli Pepimu Bicanovi se svěřil: "Už nemám zdravíčko, oni mi to nevěří, ale cítím, že už tu dlouho nebudu." Na slávistické tribuně se naposledy objevil při finále Československého poháru 1974 Slavia – Slovan Bratislava.

Po zápase ještě ve správcovském koutku stadionu pohovořil s trenérem Slovanu a asistentem reprezentace Jozefem Venglošem. Pak už do Edenu nikdy nepřišel.  Smuteční obřad při úmrtí obstarával společně Výbor fotbalového svazu a Odbor přátel Slavie. Jeho tehdejší předseda, člen činohry Národního divadla Martin Růžek, se s oblíbeným bardem rozloučil skutečně královskou řečí. Nikdo nepochyboval, že právem.

Autor je fotbalový historik

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Konec podzimní nudy: Zkraťte si čekání na Ježíška v BRuNO family parku
Konec podzimní nudy: Zkraťte si čekání na Ježíška v BRuNO family parku

Víte, jaký je rozdíl mezi slovy zábavní a zábavný? V případě BruNO family parku v Brně rozhodně žádný! Vydejte se spolu s námi do zábavního parku,...

Mohlo by vás zajímat