Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Zaspali jsme vývoj po roce 89, říká po neúspěchu Lička. Jarolím by měl zůstat

Sport

  13:29
PRAHA - Fotbalové mistrovství světa bude příští rok opět bez Česka. Popáté z šesti pokusů v samostatné historii totiž reprezentace nezvládla projít kvalifikací, o čemž definitivně rozhodla pondělní prohra se Severním Irskem 0:2. „Jsem optimista, že se zase vrátíme zpátky,“ říká však v rozhovoru pro Lidovky.cz fotbalový trenér a expert Verner Lička.

Zklamaní čeští fotbalisté. foto:  Michal Šula, MAFRA

Měli jsme na víc, smutní po krachu boje o mistrovství světa obránce Novák

Český tým chybí na pátém z šesti posledních MS. Dokážete pojmenovat důvody?
Jsme dlouhodobě na sestupné křivce, kterou poprvé vidím někde v roce 2005, kdy náš hvězdný tým Rosických, Kollerů, Barošů a spol. začal být opotřebovaný. Kvalifikace na Evropu jsme ještě zvládali, také proto, že jsme z toho týmu dokázali vyždímat maximum, a tak jsme si mysleli, že ten náš propad není tak veliký. Na těch dalších akcích jsme buď skončili ve skupině, nebo jsme se dostali maximálně do čtvrtfinále, ale bez reálné šance dostat se dál.

Dovalil: Je to ostuda

Bývalý trenér reprezentace do 21 let Jakub Dovalil považuje za ostudu, že český národní tým v kvalifikační skupině porazil jen San Marino a Norsko a pondělní prohrou 0:2 v Severním Irsku definitivně přišel o šanci postoupit na mistrovství světa 2018. Současný sportovní ředitel Teplic viděl problém také ve velké rotaci hráčů a dlouhém bezvládí po loňském odchodu kouče Pavla Vrby.

"Naše vystoupení v kvalifikační skupině byla spíš ostuda, protože jsme porazili jenom San Marino a Norsko doma, což bohužel nestačí," řekl Dovalil v rozhovoru s ČTK.

"Ozývají se hlasy, že naši hráči nehrají v top klubech, ale nemyslím si, že bychom měli horší hráče než třeba Severní Irsko. To je velké asi jako Praha, má necelé dva miliony obyvatel a my jsme mu ve dvou zápasech nevstřelili branku," doplnil.

Podle Dovalila bylo chybou, že trenér Karel Jarolím přebral reprezentaci pozdě. "Když po Euro 2016 skončil Pavel Vrba, tak se tam stala velká manažerské chyba v tom, že nový trenér nebyl jmenovaný hned. Karel Jarolím byl ještě v Mladé Boleslavi a nastoupil asi tři neděle před rozhodujícím utkáním. Z vlastní zkušenosti vím, že hledání hráčů a komunikace s nimi stojí hodně času. Tohle bylo velmi složité," upozornil třiačtyřicetiletý kouč.

Za další problém považoval příliš velkou rotaci hráčů. "Když jsme loni v říjnu prohráli 0:3 v Německu, tak potom proti Ázerbájdžánu (0:0) nastoupilo asi deset nových hráčů. Hledala se optimální sestava, bylo tam hodně změn a to tomu neprospělo," konstatoval Dovalil.

Podle něj bylo pro české mužstvo příliš složité špatně rozjetou kvalifikaci dotahovat až v samém závěru. "V podstatě bylo hotovo po Německu (1:2). Sice se říká, že naděje umírá poslední, ale mít tři zápasy a ztrácet sedm bodů by vyžadovalo hodně velké štěstí, abychom to zvládli," prohlásil rodák z Prahy.

Vadí mu, že vedení českého fotbalu v poslední době rezignovalo na analýzy velkých reprezentačních akcí. "Například Němci byli na devatenáctce, vyhráli jednadvacítku a konfederační pohár a v srpnu z toho udělali obrovský workshop. To má přínos pro mládež a výchovu talentů," upozornil Dovalil.

"U nás je těchto odborných analýz poskrovnu a bez toho se český fotbal neposune dál. Euro 2016 se vyřídilo tím, že se nepovedl zápas proti Turecku. Teď se docela povedla devatenáctka, ale nikde zatím neproběhlo nějaké hodnocení. I z této kvalifikace by měl být nějaký výstup, abychom se z toho poučili a šli dál," přidal.

ČTK

A když se zaměříme na tuto poslední neúspěšnou kvalifikaci?
Když se podívám na včerejší zápas a celou tuto kvalifikaci, musím jednoduše a pragmaticky říct, že ty mužstva před námi brání lépe než my a útočí lépe než my. Pak můžeme jít po dalších příčinách. Podle mě to jsou hlavně individuální schopnosti českých hráčů, ty jsou na nižší úrovni, než byly kdysi, a na nižší úrovni, než kde se dnes pohybuje evropská a světová špička. Proč tomu tak je, to bychom museli dál vrtat do hloubky a historie. Ale vždycky je to souhra více příčin a převaha negativních faktorů nad pozitivními.

Jak ale říkáte - kvalifikace na ME jsme zvládali.
Ale postoupit na MS je složitější, protože tam je méně týmů. Navíc bychom museli vzít jednotlivé kvalifikace, podívat se na tu skupinu individuálně, kdo to vedl, jak to vedl. Vždycky je špatné se dívat moc do minulosti, naopak je nutné, jako v každé lidské činnosti, udělat analýzu.

Co bylo tedy podle Vás klíčové v této kvalifikaci?
Klíčové jsou dovednosti českých hráčů, a to nemyslím jenom zpracování míče a podobně, ale celý komplex schopností a potřeb současného fotbalisty. Ten musí být odolný, mentálně silný, zvyklý hrát ve vysoké intenzitě a pod obrovským tlakem 60 zápasů ročně. Kdo tímto neprojde a není na to denně navyklý, nemůže uspět na evropské a už vůbec ne světové scéně. Vždycky jsem říkal, že týmy by se měly posuzovat právě podle toho, kde ti hráči působili. Zkuste si vzít sestavu z toho roku 2005 a dnešní. Bohužel hráči z české ligy se sice lepší, ale my jim nevytváříme dostatečné podmínky, aby se na evropském fotbale cítili jako doma.

Nehrají ve špičkových klubech, případně tam nemají stálé místo v sestavě.
Přesně. Hráči jsou tam pod každodenním tlakem, musí odvádět velké výsledky, a to šedesátkrát rok. Mají navíc velkou konkurenci, kterou v Česku určitě nemáme. Konkurenční prostředí, to je základní faktor zlepšování.

Podle toho, jak jste nastínil situaci českého fotbalu, návrat mezi elitu nebude vůbec snadný.
To určitě ne. V českém sportu obecně i kopané bylo uděláno hodně opatření dobrých, ale myslím si, že je třeba v tom pokračovat a pak až za dlouho očekávat výsledky. Když se jednou pustíte do zásadních změn, vím, že to zní hrůzostrašně, tak výsledek ve sportu i v životě se dá čekat za 10-15 roků.

Zmínil jste pozitivní opatření v českém fotbale, můžete být konkrétnější?
Česká liga se stává zajímavější a objevují se zde prvky současného fotbalu. Myslím si, že i přístup se zlepšil, ale chybí mi tam více zápasů. Je výraznější akcent na vzdělávání trenérů. To je alfou omegou, protože pokud nemáte vzdělané kvalitní lidi, tak i s dobrým hráčským materiálem se těžko dostanete dál. Další pozitivní věcí je fungování akademií. Ale pořád je toho málo a myslím, že to chce komplexnější systémový přístup nejen jednotlivých svazů, ale českého sportu obecně. Obrovský problém máme u dětí ve věku 5-18 let, tam nejsme schopni zatím vymyslet systém, který by odpovídal požadavkům a dokázal konkurovat vyspělým státům. Zkrátka chybí nám kvalitní základna.

Fotbalový trenér Verner Lička.

Ještě jednou se podívejme na současnou fotbalovou reprezentaci. Vidíte nějaké řešení krátkodobé? Měl by u týmu zůstat trenér Jarolím?
Jednoznačně. Karel Brückner skončil u reprezentace v roce 2008 jako nejlepší z nás, pak byli další jako Petr Rada, Míša Bílek, Pavel Vrba, teď je Jarolím. Nemáme už u nás lepší odborníky. V tom to není. Dokonce jsem měl pocit - bohužel včera se to nepotvrdilo - že v tom výběru Karla se začíná něco dít. Budoucnost je právě přes mladé hráče působící venku, jako je Schick, Jankto a spoustu jiných. To je přesně o tom, jestli oni přežijí v tomto prostředí, tak budou velkým přínosem a vzorem pro ostatní. Pak úspěchy přijdou. Jsem optimista v tom, že se vrátíme zpátky.

A kam přesně máme šanci se vrátit?
Nikdy tam, jako jsme byli s Dušanem Uhrinem, kdy jsme byli ve světovém žebříčku do třetího místa, to bylo výjimečně úspěšné období. Navíc je potřeba říct, že základ té výchovy většiny tehdejších hráčů byl ještě za bývalého režimu. Před rokem 89 ta společnost a sport fungovaly jinak a tam jsem drželi krok. Po těch vývojových změnách jsme to nezachytili. My ale na začátku každé soutěže stále doufáme, že to přijde, už jsem viděl ty úsměvy po losu téhle kvalifikace: Němci - ok, ale pak už jen nějací Severní Irové, Ázerbajdžán, Norsko... ale ty státy, co byly před časem daleko za námi, tak nás razantním způsobem přeběhly.

Severní Irsko vs. Česká republika, kvalifikace o MS ve fotbale: domácí Corey...
Severní Irsko vs. Česko: Chris Brunt střílí druhý gól.

Přetrvává u nás pocit, že patříme k evropské špičce...
Přáli bychom si to. Sleduji dnešní tisk a spousta lidí si řekne, že Irové jsou no name. Ale já řeknu: no name možná, ale všichni hrají ve velice náročných podmínkách první nebo druhé anglické ligy. Pokud někdo hraje 46 mistráků ročně, k tomu FA Cup v konkurenci nejlepších na světě? Oni jsou možná méně talentovaní, ale co je to talent? Důležitý je charakter, fyzická připravenost a potom až na třetím místě fotbalové dovednosti.

Co nám tedy chybí?
Jsme poctiví, disciplinovaní v bránění, když jsme v bloku, ale v okamžiku, kdy získáme balon, tak jsme sami sobě nebezpeční. To bylo vidět v zápase s Německem i včera.