9. července 2018 9:00 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 1966: Gól, který nikdo neviděl, a Albion usedl na trůn

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Geoff Hurst (druhý zleva) slaví s Angličany titul mistrů světa. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Geoff Hurst (druhý zleva) slaví s Angličany titul mistrů světa. | foto: Reprofoto

PRAHA Konečně, ulevily si bariéry fotbalové mekky ve Wembley. Konečně se Anglie stala v roce 1966 mistrem světa. Ne všichni však domácímu týmu tehdy tleskali.

Tofik Bachramov je ve svém rodném Ázerbajdžánu ctěnou legendou. Postavili mu tam bronzovou sochu a pojmenovali po něm národní stadion v Baku. 

Zato v Německu bylo jméno tohoto pána dlouho skloňováno s velkou nelibostí a křivdou v srdcích. 

Někdejší rozhodčí byl totiž v roce 1966 zřejmě jediným člověkem na stadionu londýnského Wembley, kdo absolutně nepochyboval o gólu Angličanů v německé síti. 

Sporného gólu, jehož platnost dodnes stoprocentně nepotvrdily ani nevyvrátily zpomalené záběry či různé počítačové animace a který výrazně přispěl k historicky prvnímu titulu pro „kolébku fotbalu“.

Probíhala právě stá minuta prodloužení, když za stavu 2:2 kanonýr Hurst z dvaceti metrů ostře vypálil na německou bránu. Míč se od břevna odrazil dolů k brankové čáře. 

Byl to gól nebo nebyl? Bezradný švýcarský sudí Dienst se rozběhl k pomeznímu Bachramovovi, a ten už zdálky na něj rezolutně mával: „Jasně, že byl! Uznejte ho, kolego.“ 

A tak se i stalo. Marné byly protesty Beckenbauera a jeho spoluhráčů v bílém dresu. „Druhý Stalingrad!“ zlobili se pak Němci v narážce na to, že neoblomný muž s praporkem zastupoval na šampionátu Sovětský svaz. 

Nakonec alezlobu překonali a přece jen rytířsky gratulovali Anglii k jejímu triumfu. „V dramatickém boji mohl zvítězit jen jeden, a my to nebyli,“ shrnul to obránce poražených Karl-Heinz Schnellinger.

Zato Anglie náhle prožívala novou „beatlemanii“. Hráči, kteří pro ni konečně po šestatřiceti letech vybojovali sošku Zlaté Niké, přes noc stanuli na úrovni rockových hvězd. 

Kapitán a pilíř obranných řad Bobby Moore, jeden z nejlepších branářů na světě Gordon Banks, stejně jako střelec onoho „gólu století“ Geoff Hurst. 

Útočník West Ham United, původně náhradník, potvrdil titul ve finále ještě čtvrtou brankou a dodnes je jediným fotbalistou v historii, který se může pyšnit hattrickem vstřeleným v rozhodujícím zápase mistrovství světa.

Za hlavní postavu hvězdné galaixe Albion byl však pasován velký stratég a všestranný fotbalista typicky anglického střihu Bobby Charlton. 

Jeho vlající sporá kštice, pro níž má čestina kouzelný název přehazovačka, byla nepřehlédnutelná, stejně jako schopnost strážit defenzívu i šturmovat do útoku. 

Před osmi lety zahynulo v troskách letadla několik nadějí Manchesteru United. Famózní záložník jako jeden z mála zázrakem přežil. Titul mistra světa tak vybojoval i pro své zemřelé kamarády.

S anglickou radostí na šampionátu ostře kontrastovalo rozhořčení Jihoameričanů. Obhájce titulu z Brazílie hrál bezkrevně a nedokázal ani postoupit do vyřazovacích bojů. 

Jeho hlavní hvězda Pelé navíc čelila frontálnímu útoku soupeřových obran. Co načali v základní skupině Bulhaři, dokonal Portugalec Morais. 

„Už mě na žádném šampionátu neuvidíte,“ hořekoval zlomený brazilský útočník, když ho po půl hodině hry v Liverpoolu odnášeli na nosítkách dokopaného od hlavy až k patě.

Uruguayci s Argentinci zase trpěli ne úplně neopodstatněným dojmem, že rozhodčí připískávají v zápase s nimi Evropě, zvláště domácímu týmu. Jak jinak si vysvětlit, že jsou vylučováni jako na běžícím páse? 

Vrcholem se stal čtvrtfinálový incident, při němž musela zasahovat i policie. Argentinský kapitán Antonio Rattín ignoroval v boji s Anglií výzvu německého arbitra Kreitleina, aby pro nemísté řeči opustil předčasně hřiště. 

Než po dlouhých minutách hádání a postrkování poslechl, učinil gesto, kterým si Brity totálně znepřátelil: utřel si nos do rohového praporku.

Konflit byl na světě, na dlouhá léta zmrazil společné sportovní aktivity obou zemí. A suma sumárum, mezi čtyři nejlepší nepostoupil žádný tým z Latinské Ameriky. 

Šéf FIFA sir Stanley Rous musel pak vynaložit hodně diplomatického umu, aby schladil rozvášněné hlavy a zabránil rozkolu světového fotbalu.

Ani Italové by nebyli proti, kdyby se na anglický šampionát zapomnělo. Borci jako Mazzola, Rivera či Facchetti nepochopitelně selhali v souboji s trpaslíkem z KLDR. 

Jméno jediného střelce zápasu Pak Du Jik je strašilo ze spaní ještě hodně dlouho. Však také rozzuření tifosi své hvězdy po předčasném návratu přivítalii na letišti v Římě sprškou shnilých rajčat.

A tak se houževnatí Severokorejci senzačně dostali až do čtvrtfinále, kdě nechybělo málo a krom squadry azzury ztrapnili i Portugalce, když ve 25. minutě vedli 3:0! 

Země z Pyrenejského poloostrova ale měla už tehdy naštěstí svého „Cristiana Ronalda“. Kanonýr Eusébio zavelel k mohutné protiofenzívě, jejímž výsledkem bylo pět gólů v síti snaživého leč takticky přece jen naivního soupeře a postup do semifinále. 

V němž už Portugalci nestačili na domácí tým a odvezli si z ostrovů alespoň bronz. A také korunu krále střelců pro Eusébia za jeho devět celkových zásahů.

Mimochodem ten samý hráč v kvalifikaci vlastně zařídil, že Československo , finalista minulého MS, se poprvé v historii neprobojovalo na závěrečný turnaj. V příštích letech si na to už bude muset náš tým bohužel zvykat...

Následující díl: „Zlatá Niké pro Brazílii. Navěky“

  • 0Diskuse


Martin Egyed

Autor

Martin Egyedmartin.egyed@lidovky.czČlánky