V poslední době, a nejen ve fotbale, nastupují v národních týmech evropských států reprezentanti, kteří mají předky a příbuzné z jiných zemí či dokonce světadílů. Často jsou afrického nebo asijského původu. Už na přelomu 80. a 90. let zářili v Nizozemsku hráči se surinamskými kořeny, následovaly Francie, Anglie či v posledních letech i Německo.
„Díky fotbalu mohou lidé vidět nejlepší hráče planety. Řada z nich vyrůstala v chudobě, někteří dokonce pocházejí z rodin imigrantů. Francouzské výhry jsou velmi podstatné pro obraz naší země a obraz imigrantů,“ upozorňuje bývalý hráč Barcelony či Juventusu Lilian Thuram.
Země galského kohouta v minulosti spravovala část Afriky ve formě kolonií. To se jí nyní vrací v podobě přistěhovalců, kteří umějí francouzsky a mají alespoň nějakou představu o tom, jaké to je být Francouzem, případně chtějí prožít svůj francouzský sen.
To se některým z nich podařilo díky fotbalu. Právě Thuram byl v minulosti členem tzv. Duhového týmu, který ovládl mistrovství světa 1998 i evropský šampionát o dva roky později. On sám pochází z Guadeloupe, jeho tehdejší spoluhráč Zinedine Zidane je alžírského původu, Patrick Vieira je ze Senegalu.
Lilian Thuram na mistrovství světa v roce 1998.
„Je daleko snazší diskutovat o migraci, když váš tým vyhrává,“ usmívá se dnes šestačtyřicetiletý Thuram. „Samozřejmě, že jedno vítězství nezmění všechno, a nezpůsobí ani to, že špatné věci přestanou existovat. Ale rok 1998 nám pomohl legitimizovat imigrantství. Je daleko jednodušší o tom mluvit.“
I současný tým, který ovládl letošní šampionát v Rusku, má ve svém základu hráče s kořeny mimo Francii. Kupříkladu otec Kyliana Mbappého je z Kamerunu, Paul Pogba má po rodičích guinejský původ.
Jenže pestrost reprezentace ostře kontrastuje se zjištěním serveru Mediapart, že si nejlepší francouzský klub Paris Saint-Germain vybíral hráče podle původu, protože podle jeho funkcionářů je „v Paříži příliš mnoho západních Indů a Afričanů“. Západní Indie je historické označení oblasti středoamerických Antil a Baham. Navíc nechtěli přijímat ani hráče afrického původu z obavy, že uvádějí jiný věk, než ten skutečný.
Özil se vymkl z rukou
V Německu je svým způsobem situace podobná, jen se mění země, odkud hráči pocházejí. Ze zjištění Německého statistického úřadu vyplývá, že z populace čítající 82 milionů je 19,3 mil. osob s původem jiným než německým.
To se odráží i ve fotbalové reprezentaci. Nejlepším střelcem je dodnes Miroslav Klose narozený v Polsku. Obránce Antonio Rüdiger má matku ze Sierry Leone, další defenzivní hráč Thilo Kehrer má burundské kořeny.
  |
Donedávna jedněmi z hlavních postav byli i Mesut Özil a Ilkay Gündogan. Oba mají turecký původ, nicméně německá veřejnost dobře nenesla jejich setkání s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem, kterému na jaře předali své dresy.
Po neúspěšném vystoupení německé reprezentace na ruském šampionátu kritika ještě zesílila, fanoušci si našli obětní beránky v obou fotbalistech tureckého původu. Gündogan vydržel, ale třicetiletý Özil řekl dost.
„V očích Grindela (šéfa svazu) a řady fanoušků jsem Němec, jen když se vyhrává. Když se prohrává, jsem imigrant. Narodil jsem se a vyrostl v Německu, tak proč pro lidi nejsem Němec?“ ptal se v emotivním vzkazu na Twitteru Özil.
Německý svaz všechna obvinění odmítl. Našli se ale i tací, kteří vnímali nefotbalový rozměr kauzy. „Je to těžký úder pro integraci,“ myslel si bývalý předseda svazu Theo Zwanziger. Podle něj byl Özil vzorem pro řadu mladých fotbalistů s tureckými kořeny.
Jak s trendem (ne)zamává současná napjatá situace kolem migrace, se projeví až za pár let.
