Hirt po úterní krizi na Giru bojoval v úniku. Etapu plnou nástupů ovládl Valgren

Devatenáct kilometrů před cílem najela čelní skupina do stoupání Andalo-Lever a hned od prvních metrů se spustil souboj o etapové prvenství. Sedmnáct kilometrů před finišem se podařilo ujet Eineru Rubiovi z Movistaru, jehož nástup dokázali zachytit jen Michael Valgren a Igor Arrieta.

Na osmikilometrovém stoupání se však dokázal Rubia udržet jen dánský jezdec stáje EF Education–EasyPost. Oba si vypracovali čtvrtminutový náskok a po rychlém sjezdu najeli na finálový výšlap do střediska Andalo. Na vrcholu 2,3 kilometrového stoupání s průměrem 6,8 % je však dostihla stíhající čtyřka Leknessund, Vlasov, Arrieta a Caruso.

A ve chvíli, kdy se najelo na metu posledního kilometru a všichni na čele začali taktizovat, se zvedl Valgren a rychlým nástupem podél bariéry si dojel pro vítězství s třísekundovým náskokem před Andreasem Leknessundem z Uno-X.

Dánský cyklista Michael Valgren slaví na pódium triumf v 17. etapě Gira d’Italia.

„Lidi si myslí, že jsem rychlý, ale já jsem vlastně docela pomalý,“ usmíval se Valgren v cíli. „Tohle byla moje šance na vítězství, a když mám dobré nohy, jsem v těchto útocích poměrně silný. Byl to zvláštní den, moc se nespolupracovalo, z čehož jsem byl docela naštvaný. Byl jsem několikrát na limitu, a navíc jsem se dost dlouho nemohl občerstvit, protože k nám nebyla vpuštěna týmová auta. Měl jsem štěstí, že ta etapa nebyla o 500 metrů delší.“

Ve 34 letech tak poprvé v kariéře vyhrál etapu na Grand Tour. Navíc poté, co se musel vracet po těžkém pádu v roce 2022. Tehdy na závodě Okolo Okcitánie přeletěl svodidla, zřítil se z desetimetrového srázu a utrpěl zlomeninu pánve, vykloubil si kyčel a přetrhal vazy v koleni.

„Kariéra není špatná, ale tohle vítězství jsem už opravdu potřeboval. Navíc tady v Itálii, kde jsem v minulosti získal spoustu úspěchů, takže je to pro mě hodně emotivní a cenné,“ líčil Valgren.

Na cílové rovince pak vytáhl z kapsy na dresu pokémona, talisman od syna a zamával s ním do kamery.

Český vrchař Jan Hirt se po úterním nevydařeném výjezdu do Cari dostal do početného devětadvacetičlenného úniku a v závěrečném stoupání se málem dotáhl na čelo. Nakonec dojel na dvanáctém místě s odstupem jedné minuty a 44 sekund. V celkovém pořadí si tak polepšil z 18. pozice na šestnáctou a na průběžně desátého Bena O’Connora nyní ztrácí 8 minut a 26 sekund.

Český cyklista Jan Hirt v cíli 17. etapy Gira.

29 kandidátů na vítězství

Vyráželo se z historického města Cassano d’Adda, ležícího pouhých 30 kilometrů východně od Milána, a na závodníky čekala 202 kilometrů dlouhá klasikářská etapa s 3300 výškovými metry a dojezdem do horského města Andalo.

Od nultého kilometru se podle předpokladů spustila přehlídka nástupů. Velkou ambici dostat se do úniku měli především jezdci ze stáje Soudal Quick-Step, jejíž lídr pro hromadné dojezdy Paul Magnier vezl fialový dres pro nejlepšího jezdce bodovací soutěže a ztrácel pouhé dva body na Jhonatana Narváeze z UAE Team Emirates. Ekvádorec tady totiž už vyhrál tři etapy a čtvrteční profil mu opět skvěle seděl. A tak jezdci jako Jasper Stuyven měli za úkol sebrat na čele body, které by Narváez mohl získat.

Na úvodních padesáti rovinatých kilometrech útoky stále nepovolovaly, i přes snahu týmů Visma a Ineos uzavřít bránu. Přesto do 8,2 kilometru dlouhého kopce s průměrem 5,9 % najela vedoucí sedmička s dvouminutovým náskokem. Za nimi se ale utvořila další skupina, v níž to zkoušel třeba i Tomáš Kopecký z Unibet Rose Rockets.

Profil 17. etapy Gira d’Italia 2026

143 kilometrů před cílem už z pelotonu odpadl Magnier i původně největší vyzyvatel Vingegaarda v boji o růžový dres Giulio Pellizzari, který si musel v závěrečném stoupání vystoupit už v úterý a to, že se necítí dobře, potvrdil i ve středeční etapě.

Vysoké tempo však zvedalo ze sedel další závodníky, mezi nimiž byli Damiano Caruso, Giulio Ciccone, Einar Rubio, David de la Cruz, Narváez i Valgren. Do početného úniku se podařilo dostat i Hirtovi. Ti všichni se tak pokoušeli smazat více než 50sekundovou ztrátu na první skupinu.

Zatímco na čele pelotonu se už naskládala žlutočerná ekipa Visma jedoucí pro muže v růžovém, odstup narůstal a bylo zřejmé, že o vítězství skutečně zabojují jezdci z úniku. Když v těsném závěsu následovalo další stoupání Cocca di Lodrino, netrvalo to dlouho a obě skupiny se spojily. Načež osamoceně vyrazil Rémi Cavagna z týmu Groupama–FDJ a brzy si vypracoval náskok více než dvou minut.

Český cyklista Jan Hirt v cíli 17. etapy Gira, vedle něj René Andrle.

Odstup pelotonu vyletěl až přes sedm minut. Ve chvíli, kdy se ale blížil ke sprinterské prémii, se Cavagnův náskok začal ztenčovat. Taktika i početní výhoda vyšla UAE Team Emirates dokonale – 58 kilometrů před cílem dojel Igor Arrieta vedoucího Cavagnu, rozjel svému lídrovi sprint do kopce a vypustil Ekvádorce. Ten i přes snahu Fabia Van den Bosscheho (Soudal Quick-Step) projel prémií jako první a přeskočil v bodovačce Magniera.

Únik byl opět pospolu a kandidátů na vítězství bylo devětadvacet!

Profil byl neustále nahoru a dolů, a tak se znova spustila vlna nástupů. Na neklasifikované prémii 45 kilometrů před cílem odjela pětice vedená Carusem a Valgrenem, ze které byla 30 kilometrů před páskou už desetičlenná skupina. Skupině za nimi s Cicconem, Narváezem a Hirtem se však na čelo už nepodařilo dojet.

O vítězi nerozhodl ani závěrečný výšlap do střediska Andalo, a tak přijela na poslední kilometr hned šestice závodníků. A všechny zaskočil Valgren, který si ve čtyřiatřiceti letech dojel pro první triumf na scéně Grand Tour.