Máme jim co vracet!
Američané se radují z dalšího gólu. (20. února 2026)
Loni na nejobávanějšího soupeře vyzráli. Ve skupinové fázi turnaje Four Nations. Jenže když o necelý týden později opravdu o něco šlo a přišel čas na bitvu o celkové prvenství, Američané zase zůstali smutní.
Stejně jako v minulosti pod pěti kruhy. Také v bitvách o zlato v Salt Lake City a ve Vancouveru se radovala Kanada, která při účasti hráčů z NHL ještě neokusila finálovou porážku.
Skvostnou bilanci neplánuje měnit.
„My si ale přesně tohle přáli. A chtěli jsme se s nimi utkat právě ve finále. Bude to skvělá bitva pro nás, pro fanoušky, pro celý hokej. Máme jim co vracet,“ hlásil po pátečním semifinále Matt Boldy.
Odhodlání čiší i z jeho spoluhráčů. Spojené státy věří v zisk třetího olympijského zlata, prvního po dlouhých šestačtyřiceti letech. Dočkají se, nebo jim největší rival uštědří další bolavou porážku?
S kapitánem, nebo bez něj?
Kanadský kapitán Crosby odstoupil ze zápasu s Českem kvůli zranění.
Na ledě od druhé třetiny čtvrtfinále s Českem schází, ale zůstává pevnou součástí týmu. Nepostradatelnou, zcela klíčovou. O přestávkách promlouvá v kabině. Motivuje, povzbuzuje, předává zkušenosti.
Sidney Crosby znovu všem připomíná, že patří k nejuznávanějším hokejovým lídrům posledních let. A i když jsou jeho rady k nezaplacení, Kanaďané by svého kapitána daleko raději viděli v akci.
„Má mnohem větší šanci nastoupit, než tomu bylo v semifinále,“ dodal fanouškům alespoň mírně optimistickými vyhlídkami naději trenér Jon Cooper.
Osmatřicetiletý centr si při střetech s Radkem Gudasem a Martinem Nečasem poranil pravou nohu. Absolvoval sérii několika vyšetření, starají se o něj specialisté.
Podle zámořských médií by finále mohl stihnout. Sobotní trénink Kanada absolvovala za zavřenými dveřmi. Crosby na něm nechyběl, Cooper novinářům podrobnosti prozradit nechtěl, jen odvětil: „Sedneme si, poradíme se a uvidíme.“
Otazníky tedy přetrvávají.
Sourozenci znovu šampiony?
Brady Tkachuk a Quinn Hughes po čtvrtfinálovém vítězství nad Švédskem.
V olympijské historii najdete jen tři bratrské dua, která si společně mohla užít zlaté oslavy.
Roger a Bill Christianovi. Bill a Bob Clearyovi. Ti všichni se společně radovali v amerických barvách v roce 1960. Před dvaceti lety na ně v Turíně navázali Henrik a Daniel Sedinovi, legendární švédská dvojčata.
Mathew Tkachuk v semifinále se Slovenskem.
Americký obránce Quinn Hughes se raduje z postupové trefy v olympijském čtvrtfinále proti Švédsku.
„Nenapadá mě nic úžasnějšího,“ usmíval se Charlie McAvoy. V kabině Spojených států sedává s dalšími dvěma sourozeneckými dvojicemi.
Matthewa a Bradyho Tkachukových je od Four Nations všude plno. Vystupují v médiích, na ledě jsou těžko přehlédnutelní, pověst vyhlášených provokatérů potvrdili i proti Slovensku.
Bratři Hughesovi zase vyčnívají ladností, elegancí a šikovností. Mladší Jack ozdobil semifinále dvěma trefami, starší Quinn zase v prodloužení rozhodl čtvrtfinále proti Švédům.
A když už jsme u rodinných vazeb na americké straně, také u McAvoye jednu najdeme. Mužstvo vede jeho tchán a uznávaný kouč Mike Sullivan.
Génius bez uznávané trofeje
Hvězda kanadského týmu Connor McDavid. (12. února 2026)
Ústřední postava už tak nesmírně nabitého kanadského týmu. Lepšího hráče byste na olympiádě nenašli. Formu načasoval perfektně. Už zase. Connor McDavid dokazuje, jak moc touží po olympijském zlatu.
Ačkoliv ho poslední roky provází pověst nejlepšího hokejisty na světě, leckdo mu připomene, že pořádně ještě nic nevyhrál. Titul mistra světa nemá v zámoří takovou váhu, na nejcennější kov z juniorského šampionátu už si také málokdo vzpomene.
A úspěch na Four Nations se nedá stavět na stejnou úroveň jako olympiáda nebo Stanley Cup. V něm sice došel dvakrát do finále, pokaždé ale padl.
„Prostě už chci zase něco vyhrát. Před Four Nations jsem naposledy slavil na mistrovství v Moskvě v roce 2016. Reprezentovat Kanadu pro mě znamená všechno. Až do této sezony jsem nemohl na olympiádě hrát, jako bych tím postrádal kus sebe,“ pravil před Milánem.
Teď Kanadu dovedl do finále. Se 13 nasbíranými body na turnaji se vyšvihl na první příčku historických tabulek. Případná prohra se Spojenými státy by ovšem jeho úžasné výkony až příliš zastínila.
„Jsem nesmírně vděčný, že jsem se dostal do finále. Ale chci zlatou medaili. To je jediné, na čem záleží,“ hlásí.
Slabina vs. pýcha. Ale bude to tak?
Kanadský brankář Jordan Binnington při přípravě na zápas s českým týmem. (12. února 2026)
Právě o tomto postu se toho v souvislosti s týmy Američanů a Kanaďanů namluvilo před olympiádou asi nejvíc. Oba celky mají neuvěřitelnou kvalitu, snad jen v brance byste našli zásadnější rozdíl.
Zatímco u gólmanů z Kanady panovala nejistota, zdali nevyrovnaný Jordan Binnington dokáže ustát klíčové chvíle, Spojené státy zůstávaly díky Connoru Hellebuyckovi v klidu.
Nakonec mohou být obě strany doposud nadmíru spokojené. Hellebuyck drží mezi všemi jedničkami na turnaji nejlepší statistiky a i Binnington si s nižším počtem střel soupeřů dokázal poradit více než solidně.
Trochu paradoxně si ale v minulosti v klíčových chvílích svou reputaci vyměnili. Hellebuyck se v posledních třech sezonách mimořádně natrápil v play off, přitom v posledních dvou letech získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana ligy a loni i Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče celé NHL.
Connor Hellebuyck rozvalený v americké bráně po trefě Juraje Slafkovského.
Martin Necas a kanadský gólman Jordan Binnington. (12. února 2026)
Binnington zase naopak vynikl při jízdě St. Louis v sezoně 2018/19 za Stanley Cupem a v loňském finále Four Nations dokonce přechytal v přímém souboji i Hellebuycka.
Moderátor z TSN Bryan Hayes před hrami směrem k Binningtonovi pronesl: „Ano, v této sezoně chytá hrozně, ale nezapomínejme, že je to vítěz.“ Tak jak to bude teď?
Junior tahounem
Macklin Celebrini radující se z úspěšné střely do české branky. (12. února 2026)
Teď působí skoro až komicky, že někdo pár měsíců dozadu vůbec zpochybňoval, zdali by se měl objevit v kanadské nominaci.
Ještě před sezonou se s jeho jménem příliš nepočítalo, přednost původně mohl dostat jiný mladý talent Connor Bedard. Jenže Macklin Celebrini na podzim vystřelil mezi nejlepší hráče v NHL a bylo jasné, že na olympiádu pojede. Jako nejmladší Kanaďan v historii.
Ovšem ne v potlačované roli. Stala se z něj opora, křídlo první formace. Když potřebuje trenér Jon Cooper zatlačit soupeře, pošle na led právě jeho.
Dostal místo vedle Connora McDavida, zápasy s nimi v jedné formaci začíná tvrďák Tom Wilson, jehož už několikrát později nahrazoval Nathan MacKinnon.
Ale není to tak, že by se Celebrini s nimi vezl. Sám je s deseti body druhým nejproduktivnějším hráčem turnaje, s pěti góly nejlepší střelec. V semifinále strávil mezi mantinely bez sedmi vteřin 26 minut, vůbec nejvíc z týmu. „Ten kluk je generační talent. Jsem překvapený, že jsem ho nenasazoval ještě častěji,“ říkal s úsměvem Cooper.
Tak třeba ve finále...
Kdo se stane hrdinou?
Connor McDavid (číslo 97) se raduje z vítězné trefy proti Američanům.
Oba zámořští giganti dali dohromady neuvěřitelné našlapané výběry. Jak o Kanaďanech, tak i o Američanech se už před turnajem říkalo: „Tak silní ještě nikdy nebyli!“
Zazářit může úplně kdokoliv, kandidátů se nabízí celá řada. Ale pozor, historie velí, že když je to nejvíc potřeba, excelují a z řad vystupují ti nejpovolanější.
Olympijské finále ve Vancouveru 2010 rozhodl Crosby. Svižnou střelou z hranice levého kruhu, až v osmašedesáté minutě za nerozhodného stavu 2:2.
Před rokem na Four Nations si klíčový okamžik podmanil McDavid. Také on udeřil v prodloužení. Zůstal zcela nepokrytý v prostoru mezi kruhy, poziční zaváhání soupeře okamžitě potrestal.
Kdo je napodobí v Miláně?
