„Co, borci, báli jste se, že prohrajeme? Do pi... Úplně úžasný pocit,“ nechal se vytáhlý zadák na chvíli unést emocemi. „Všichni byli naladění tak, že se jde vyhrát.“
I zkušení zástupci zámořských médií v hojném počtu naletěli do mixzóny v Santa Giulia aréně a se vzpomínkami na silnou éru jedné evropské země se hned tázali: „Je slovenský hokej zpátky?“
„Doufejme,“ zasmál se v lehkých rozpacích útočník Pavol Regenda, střelec dvou branek, které přiblížily jeho tým k dalšímu ohromnému úspěchu. „Pořád může být lépe. Ale tým, jaký máme, je mezi top čtyřkou. Jsme za to šťastní, je to zásluha kolektivu.“
Slovo „tým“, to je výraz, jaký se u Slováků skloňoval suverénně nejvíc. A trvá to už nějakou dobu.
Od příletu do Itálie. A s úvodní výhrou nad Finy (4:1) přístup jen zesílil. Jména se tu nevyzdvihují.
„A někteří kluci třeba nejsou odměňovaní body, ale na to my nehrajeme. Všichni jsou soustředění a zapálení, aby jeli na tým. Všechno je jen o něm. Dokázal něco neuvěřitelného, na Slovensku vypukla hokejová horečka,“ liboval si hlavní kouč Vladimír Országh.
Jeho svěřenci i za pomoci tvrdé hry eliminovali nebezpečně vyhlížející celek s hvězdným útočníkem Leonem Draisaitlem či obdivovaným obráncem Moritzem Seiderem. Partii, která byla předem považována za rovnocennou, zcela ovládli.
Němec Leon Draisaitl (29) bojuje se slovenským Lukášem Cingelem (6) během čtvrtfinálového zápasu mužů v ledním hokeji mezi Slovenskem a Německem. (18. února 2026)
Dali zapomenout na nepříjemné vzpomínky z domácího šampionátu před sedmi lety, kdy je právě Němci porazili 3:2 po obratu v posledních dvou minutách a v konečném důsledku i připravili o postup ze základní skupiny.
„Teď jsme je viděli frustrované, diktovali jsme hru a věděli, že včera hráli zápas,“ povídal útočník Martin Pospíšil, přičemž narážel na soupeřovo úterní osmifinále s Francií. „Spotřebovali hodně energie, takže jsme jim nechtěli dát prostor. Dáváme do toho sto procent a teď si na nás bude každý dávat pozor. Snad to bude pokračovat.“
Zároveň zalitoval, že Slováci nemají tolik kvalitních hráčů v NHL jako dřív. Však elitní zámořskou soutěž z jejich soupisky aktuálně hraje pouze sedm borců.
„Ale Kelemen nebo Okuliar by si šanci zasloužili,“ přimluvil se za ně útočník Calgary.
„Taky bych si to přál. Jen nevím, jestli zrovna Milošovi (Kelemenovi) se tam chce jít, říkal, že má v Česku docela dobrý kontrakt,“ prohodil směrem k útočníkovi extraligových Pardubic úsměvnou poznámku Juraj Slafkovský.
Miloš Kelemen ze Slovenska v akci s Leonem Gawanke z Německa. (18. února 2026)
Hvězda největší, která zazářila už na předešlé olympiádě. A ve středu se o ni spoluhráči báli, když v jednom ze soubojů letěla hlavou napřed proti mantinelu.
„Podlomil se mi tam kotník, byl jsem trochu otřesený, ale led spraví všechno, že? Hodil jsem ho na krk, na nohu a jedeme dál,“ usmál se Slafkovský.
To zrovna běžela 25. minuta. A v mezičase se jeho kolegové postarali o dva góly v úseku 33 sekund a odskočili na 3:0. „To beru,“ reagoval na chvíli indisponovaný forvard Montrealu.
„Trochu mě to vyděsilo, ale je vidět, že je to velký chlap,“ komentoval Regenda ze San Jose, který se takřka po měsíci dočkal branky. „Konečně! Hráli jsme fakt jednoduše, dobře, že jsme se tolikrát prosadili a udělali si to lehčí, než abychom vedli třeba jen o gól. Naposledy byl na konci bronz, tehdy velký úspěch. Ale tohle? Na turnaji s největšími hvězdami je to pro naši malou zemi fakt něco! Každý jeden kluk si to zaslouží.“
Slovenský hráč Pavol Regenda (84) slaví po vstřelení úvodního gólu svého týmu. (18. února 2026)
Slováci se ale uchlácholit nedají, ani náhodou. Postup do závěrečných bojů berou jako vedlejší efekt plynoucí ze soustředění na každý jednotlivý zápas. A blízkost medaile se tak snaží nevnímat.
„Je to pořád jen první krok. Čeká nás semifinále, ještě důležitější zápas. Pokusíme se o senzaci,“ říká Kelemen před soubojem se zatím neznámým soupeřem. Mužstvo žádné přání nemá, jen se na další bitvu těší.
A jak za něj avizuje Pospíšil: „Ještě jsme neskončili!“
