Jde o brzký konec, hokejistky měly medailové ambice, potažmo se chtěly alespoň posunout dál po vyřazení na předchozích hrách v Pekingu. Jenže ani jeden z cílů nevyšel.
„Je to těžké. Když nedáme gól, nemůžeme vyhrát,“ zoufala si útočnice Natálie Mlýnková. „Musíme se víc dostávat před oči gólmanky, vyvíjet větší tlak. Bohužel. I ty přesilovky, oslabení,“ zakroutila hlavou.
Nejen v početních převahách, nýbrž obecně, produktivita dost vázla. V průměru obnášela mizernou hodnotu 1,4 gólu na zápas. To by po postupu mezi nejlepší čtyřku asi nikdo neřešil, ovšem takto kromě skvěle odehraného zápasu s Finskem (jediné výhry v turnaji) bylo znát, že Češky nikterak nedominují. Že za předčasným vyřazením i pomalu směřují.
„Ve čtvrtfinále jsme si ani výhru nezasloužili,“ souhlasil asistent Dušan Andrašovský. „Nebyli jsme od začátku v našem nastavení a do zápasu už jsme se nezvládli dostat. Nevím, čím to je, asi nějaká skrytá skříňka vzadu, snažili jsme se udělat maximum, ale na led se nám to přenést nepodařilo.“
Možná nervozita? Možná tlak z role favorita? Několikrát šlo kupříkladu vidět, jak hokejistkám sjíždějí puky z holí. Spíš se ale jednalo o vinu ledu v provizorní hale na milánském výstavišti Rho Fiera, jak bez výmluv pravila i Mlýnková.
„Může to ale být i nervozitou. Zápasů, které se historicky nepovedly, přibývá a v hlavách se to může vracet,“ tipuje Andrašovský. „Je potřeba se podívat na sebe, protože někde je chyba.“
Hilda Svenssonová trefuje prázdnou branku a definitivně posílá Švédsko do semifinále. Kristýna Kaltounková ji už nestihla dojet.
Už to není ta klidná, suverénní jízda, kdy se Češky posouvaly nahoru a mohly se právem skutečně považovat za nejlepší evropský tým, byť s ohromným odstupem za USA a Kanadou.
Nyní na ně výrazně dotírá Švédsko, které jim uštědřilo dvě porážky také v předešlých měřeních pod hlavičkou ženské Euro Hockey Tour.
Když mezi média předstoupila hlavní trenérka Carla MacLeodová, mluvila o působivém progresu za předešlé čtyři roky.
„Je to neskutečná skupina motivovaných holek. Ovlivnily vývoj ženského hokeje ve své zemi jako nikdo předtím. Bolí to, ale nakonec můžeme být hrdé,“ odvětila s vyrovnaným výrazem v milánské mixzóně.
Trenérka českých hokejistek Carla MacLeodová dává pokyny v zápase s Finskem.
A dál pokračovala ve stylu, že se kritice snažila vyhnout.
„Až to odezní, tak holky pochopí, že můžou držet hlavu vztyčenou. Hrály opravdu tvrdě. Bylo to těsné utkání, šance na obě strany. Nemyslím si, že by něco bylo vyloženě špatně. Jenom jsme nebyly schopné skórovat. Jejich brankářka chytala opravdu dobře.“
Jistě, velká sebekritika příliš nedá, pozitivní přístup v řadě věcí pomáhá. Ale nezůstává takto český výběr poněkud odstřižen od reality, možná naopak až příliš vysoko? Nepotřebuje razit větší vyrovnanost?
Nasnadě je jiná možnost, která by vedle posunu dalších zemí mohla stát za horšími výsledky. A to, zda hokejistky až příliš nežijí z minulosti. Protože poslední dobou jen viditelně přešlapují na místě. Stagnují.
Zásadní téma zní, co bude dál...
„Je potřeba tvrdě pracovat a být pokorný. Soustředit se na drobné věci, být lépe připravený. Jak fyzicky, tak v hlavě,“ míní Andrašovský.
Asistent trenérky českých hokejistek Dušan Andrašovský po návratu z bronzového MS v Kanadě
Trenérce MacLeodové po sezoně skončí smlouva. Na hokejovém svazu se zamyslí, co dělat, aby Češky dál mířily vpřed.
„Nevím, co bude. Ani s naší trenérskou budoucností,“ dodává Andrašovský. „Třetí zklamání po sobě, i když historicky jsme pořád hrály čtvrtfinále a měli ho garantované bez kvalifikace. Předtím čtyřikrát zápas o bronz, co se dvakrát nepovedl, jednou na nájezdy. Na to, jaké máme podmínky, to nejsou neúspěchy. Nemůžeme se na to pořád odvolávat, ale to je realita, kde jsme. Výsledky, jaké mužský i ženský hokej produkuje, tu pár let nebyly a za pár let být nemusí.“
Jen ze stále nedávného úžasného skoku a chlácholení, že ještě dřív bylo daleko hůř, se však také čerpat nedá.
