Cestu Rangers po Evropě zahájíte v brance vy. Jak se těšíte?
Moc, doufám, že to bude zábavné utkání. Těším se, že odchytám celý zápas, a navíc v tak krásné klasické aréně. Čekám taky, že fanoušci budou na tribunách skákat.
Předpokládám, že v takových halách už v zámoří nehrajete...
To ne. Tahle aréna mi tak přináší vzpomínky na dobu, kdy jsem třeba v roce 1997 byl v Helsinkách na mistrovství světa juniorů. Hrát v Evropě a poznávat různé týmy mě baví. Už se nemohu dočkat, až nastoupím proti Spartě.
Znáte vůbec někoho z týmu soupeře?
Ještě jsem neměl čas se ani podívat na jejich soupisku. My se stejně musíme zaměřit na sebe, na naši dobrou přípravu.
V Evropě strávíte dva týdny. Co kromě kvalitní přípravy vám to přinese?
Vytvoříme si mezi sebou pevná pouta, ještě víc se dáme dohromady jako tým. A taky je dobré, že budeme hrát ve městech, na která mají někteří hráči vazby. Marian Gáborík má v Praze a v Bratislavě mnoho přátel, Henrik Lundqvist je zase z Göteborgu.
Několik let jste byl v Buffalu druhým gólmanem za Dominikem Haškem. Jak na něj vzpomínáte?
No hlavně jsem „Doma“ už hodně dlouho neviděl. Doufám, že ho někdy během pobytu v Praze potkám. Hašek je jedním z nejlepších brankářů, kteří kdy hráli hokej. Prožili jsme spolu skvělé roky.
Hašek je o dvanáct let starší než vy. Jak jste ho vlastně bral? Jako rivala v brance, nebo určitého mentora?
Spíše jako mentora. Hodně jsem se od něj naučil: tvrdou práci, soutěživost a taky jeho podivný brankářský styl, který vlastně nebyl ani žádným stylem. (usmívá se)
