"Vás mám stejně nejradši, poslední týden jste mi udělali takové velké jméno," usmíval se na novináře po zápase a připomněl fakt, že se o něj začalo po hattricku ve čtvrtfinále MS proti USA zase mluvit ve spojitosti s návratem do zámořské NHL.
Sice jste nedosáhli na obhajobu zlata, ale i s bronzem jste spokojeni, že?
Určitě. Nebylo snadné se na duel o bronz připravit. Já osobně můžu říct, že jsem si šel po zápase se Švédy lehnout v půl osmé a spal jsem až do jedné hodiny druhý den. Takhle unavený už jsem dlouho nebyl. Je vidět, že když se daří a vyhrává se, tak jedeš na vítězné notě a energii a pak to najednou skončilo. To bylo, jak když na mě spadl vagón.
DÁLE K TÉMATU |
Hodně dáváte na své vnitřní pocity. Jaké byly před duelem o bronz?
Věděl jsem, že obě strany budou utahané. To bylo důležité. A i když by to nebyla pravda, tak je důležité si říkat - že Rusáci na tom nejsou o nic líp. Bylo to o přípravě. Hlavně jsme si říkali, abychom to neotevřeli a viděli jste skóre prvních deset minut 2:2. Já myslel, že to bude 12:12. Hráli jsme s nimi otevřený hokej, ale včas jsme si to uvědomili a hru změnili a vyhráli.
Čekali jste od Rusů takový nástup?
Každý zápas je jiný, Američané na nás vletěli, my to ustáli vyhráli jsme. Švédové zase na nás nevletěli, ale měli daleko více sil v druhé půlce zápasu. Rusáci na nás vlítli, ale pak odcházeli. Není jednoduché hrát celých šedesát minut v takovém tempu.
Dá se říct, že jste hráli oproti Rusům hlavou, chytře?
Ono to ze začátku z naší strany zase moc chytré nebylo. S nimi hrát hokej nahoru dolů moc nemůžeš a oni na to čekají. Tam šlo o to, abychom hráli v jejich obranném pásmu, snažili se to vodit po rozích a nutit hrát i jejich útočníky hrát v obraně. Což se nám prvních deset minut nedařilo.
Červenka semifinále nedohrál, Rusům nasázel hattrick...
Je to škoda, ale po boji je každý chytrý. Zápas se nehraje na jednu třetinu... (chvíli hledá slova) Možná kdyby to Lojza (kouč Alois Hadamczik, pozn. redakce) nechal společný, tak to mohlo dopadnout jinak, ale těžko se už k tomu vracet. To byla jen otázka času, kdy mu to tam padne. On je střelec, góly dávat bude.
Bude se na tento tým vzpomínat?
Důležité je, co si budeme pamatovat my jako hráči, důležité je i to, co si budete pamatovat vy novináři a také fanoušci. Zlatá medaile je perfektní, na třetí místo si podle mě nikdo za pár let nezpomene. Vždy se pamatují jen vítězové. Ale na druhou stranu ten pocit, že jsme odehráli výborný turnaj, to nám nikdo nevezme. Hlavně byla i výborná parta. Až na poslední zápas se Švédy, kdy jsme to neunesli... Možná jsme narazili i na tým, který byl ten den lepší než my a hrál chytřeji... Až na ten smolný zápas máme za sebou skvělý turnaj.
Takže úspěch v podobě bronzu nebo zklamání?
Určitě je škoda, že to není zlato, ale vyhrávat pořád nemůžeš. Díky bohu, že se nám to povedlo loni, kdy to nikdo nečekal. Jednou máš neskutečné štěstí, jindy zase ne. Možná kdybychom ho trochu měli z toho loňska, tak celý turnaj dopadl jinak. Ale tady si to nemůžeš režírovat. Jsou životní situace, které přichází a odchází.
Přesto, porazit dvakrát na jednom turnaji Rusy...
A zaa dva šampionáty dokonce třikrát, to opravdu není jednoduché. Uvidíme, co na to řekne pan Holík. (směje se)
Překvapilo vás, jak se hrálo o bronz férově?
Obě mužstva chtějí vždycky vyhrát. Nešlo o to, jestli někdy někoho přepere nebo zmlátí, tam šlo o tu medaili. Ale to co předvedl Karel Rachůnek, to byla rána turnaje. Tady vidíte, jak je Arťuchin silný, že když ho trefíte, tak prostě vyrazí sklo. Opravdu není jednoduché takového hromotluka trefit, před Karlem klobouk dolů. Ale myslím, že jsme se poučili a hráli proti němu chytře, nedali jsme mu čas na to, aby se rozjel. I když oni kotouč po buly nastřelili, tak jsme ho přidrželi, aby neměl rychlost. Proti němu hrát tělo na tělo nemůžeš. Prostě musíš hrát chytře, na sebe zakřičet, pořád se dívat. Obětovat to střídání, nedá se nic dělat.
Arťuchin ale ukázal, že když se soustředí na hru, tak je to výborný hráč.
To rozhodně! Pozor, s takovým obrovským tělem, když se dostane jeden na jednoho, tak ho nejde zastavit, nesmíš ho nechat rozjet. Klobouk dolů i před ním.
Co jste říkali Rachůnkovi po hitu na něj?
My jsme se hlavně báli, aby ho neprobudil. To by nás tam pak vyházel všechny za plexisklo (směje se)
Dává vám bronz chuť reprezentovat i nadále?
Já o tom nepřemýšlím. Nejsem hráč, který řekne: 'To je můj poslední turnaj, a pak bych to bral zpátky.' Uvidím, jak se budu cítit a jestli mě trenér vezme a podle toho se rozhodnu. Proč bych neměl hrát, když budu cítil, že mužstvu můžu pomoct. Já myslím, že na věku vůbec nezáleží.
Po Naganu jste ale říkal něco jiného (Jágr po zlatu z OH prohlásil, že to byla jeho poslední reprezentační akce, pozn. redakce)...
Já jsem ale zapomněl říct, na jakou dobu (usmívá se).
Jaké ve vás zanechalo letošní mistrovství světa pocity?
Já mám ohromnou radost, že jsme našimi výkony mohli rozdat radost lidem. To málokdo v životě pocítí, že může třeba na dva týdny změnit myšlení lidí, může jim dát zapomenout na problémy. A oni zase dají zapomenout nám. Ale pak to najednou skončí, ty se probudíš a říkáš si: 'Co teď: To fanoušci budou mít také.' A teď začíná zase nová etapa a příští rok to bude znovu směřovat k mistrovství světa.
Co slova "nová etapa" znamenají pro vás?
Nevím. Nic konkrétního nemám a ani to moc neřeším. To co bude, bude. Já jsem byl vždycky hodně věřící a věřím, že cokoliv se stane, je pro moje dobro. Vždycky to tak bylo.
Co nová smlouva? Nepospícháte na ní?
Vůbec. Já jsem v životě poznal, že pokud do toho jdete po hlavě a bez trpělivosti, tak to špatně dopadne. Musíš tomu dát čas a ono si to cestu najde.
Co budete dělat po návratu?
Uvidím, možná pojedu do Paříže podívat se na české hráče na French Open (Jágr se kamarádí s tenistou Radkem Štěpánkem, pozn. redakce) a možná na Zlatou tretru do Ostravy. A pak si odpočinu. Kdyžtak si budu muset je zabalit do Ruska. Čeká mě toho hodně. Ale teď je spousta času.
