„My už nemůžeme hledat východiska finanční. Všichni včetně lidí v klubu a majitelů jsou si toho vědomi, pro nikoho to není novinka,“ tvrdí náměstek primátora David Dinda, který pro chomutovský hokej pracoval víc než dekádu.
Nejdřív v marketingu, značka Piráti je jeho dítětem, před odchodem do politiky krátce i coby ředitel.
Jak město vnímá krizi klubu? Hráčům dluží na výplatách.
Primárně nás zajímá hlavně vztah klubu směrem k městu a k jeho organizacím. Do vnitřního chodu jakéhokoliv oddílu nevstupujeme, ani nemáme takovou ambici. Jednoduše říkáme: Když nebudete dlužit městu a jeho organizacím, můžeme garantovat dohodnutou a schválenou podporu. Ostatní závazky, do těch vážně nevstupujeme. Není naší úlohou sondovat u hráčů, kdo má a kdo nemá zaplaceno.
Co teď můžete udělat?
Už dříve jsme klubu podali pomocnou ruku a navýšili jsme finanční podporu. Nutno podotknout, že jsme vstřícné kroky učinili také k dalším sportům ve městě. Teď můžeme nabídnout spíš morální podporu. Jsme připraveni kdykoliv zasednout k jednomu stolu a diskutovat o dalším osudu, hledat nové cesty, dávat tipy. Ale už ne finanční prostředky. Není to možné, ani by nebylo správné.
Dříve Piráti žádali vyšší podporu, což město udělalo, teď už je tedy další navýšení nemožné?
Jsem přesvědčený, že jsme směrem ke klubu a obecně ke sportu za poslední roky udělali velký kus práce. A v současné chvíli je to určitě maximum z hlediska finanční podpory a dalších benefitů. Město ani jeho organizace v tenhle okamžik nemají, a nebylo by to ani fér vůči jiným aktivitám ve městě, jak být vstřícnější.
Nepere se to ve vás, když jste v klubu dlouho pracoval?
Já bych se rozpůlil a srdce mi krvácí, když musím číst o problémech Pirátů. Ale moje místo už není na stadionu, ale na radnici a podle toho k tomu přistupuji.
Město klubu poskytlo půjčku deset milionů, splácí ji?
Rozhodlo se o ní za minulého politického vedení, za nás se pak domluvilo, že se splátky rozloží do deseti let. Každý rok milion korun. Není možné v téhle situaci vyplatit deset milionů najednou na stůl. Klub roční splátky splácí.
Jak vysoká je další podpora?
Zhruba sedm milionů jde na činnost mládeže. Díky memorandu, které podporuje vrcholové sporty a sportovce od hokeje přes fotbal, florbal až po zápasníky a plavce, se Pirátům přerozdělilo v součtu asi 12 milionů. Dohromady se to tedy blíží ke dvaceti milionům, a to je strop. Samozřejmě je důležité znovu připomenout, že z těchto peněz odvedou zpět městu zhruba šest milionů na nájmech sportovišť a dalších službách.
V Pardubicích před pár dny zastupitelé schválili prostředky jen proto, aby se klub udržel v extralize. Uvažujete vy o něčem podobném?
Neuvažujeme. V Pardubicích schválili dalších deset milionů, mají od města už asi 32 milionů plus věci okolo, snížené ceny ledu. Tam ale město drží v klubu majetkový podíl. Stojí je to balík a podívejte, kde jsou. Poslední v extralize. Nemají žádného Veverku, na kterého by to mohli svést. Město klub řídí a stejně jsou přikovaní na dně tabulky.
Můžete na klub nějak zatlačit?
Na cizím neštěstí a problémech se umí přiživit kdokoli kdykoli, to je velmi snadné, ale asi by to neměla být úloha města. Stejně jako není jeho úlohou zcela vyřešit klubové problémy.
Bylo by jednou z variant, že by město do hokejového klubu vstoupilo majetkově?
Vůbec nevím, jsem jen jedním článkem z pětatřiceti v zastupitelstvu. Nedokážu říct, jestli je právě hokej „městským rodinným stříbrem“, že by do něj město mělo vstoupit. Třeba v Pardubicích se ukazuje, že to není zárukou úspěchu a klidu. Když nic jiného, město by ale vždycky mělo nabídnout prostor, aby diskuse proběhla.
Berete Piráty částečně i jako vaše dítě?
Mrzí mě to z hlediska té značky. Byl jsem tam čtrnáct let a nemáme se za co stydět. Když se stavěla nová hala, neběžely turnikety, hroutilo se to, tak jsme s lidmi z mého týmu spali v kanceláři. Odhodlání lidí kolem mě bylo strašně veliké. Bavíme se o tom denně s lidmi, kteří jsme v téhle branži udělali kus práce. Ale co k tomu říct… ve mně se mísí hodně pocitů, napadá mě, jak bych to řešil já, kdybych tam byl. Ale těžko někomu radit, vlastně se spíš snažím to vůbec nekomentovat, abych se nezařadil do dlouhé řady chytrolínů, kteří všechno ví nejlépe.
Můžete se osobně angažovat ohledně krize Pirátů?
Moje současná práce je na radnici a mým úkolem je pracovat naprosto profesionálně ve prospěch města. Mám daleko širší agendu, než je pouze sport, a chci se tomu věnovat naplno. Mít čistý štít a jednoho dne odejít, jak jsem odešel od Pirátů. Tedy s tím, že jsem tam nechal maximum, co ve mně bylo. Snažím se to oddělovat. Nejsem fanatik, který by teď bláznil: Pojďte, budeme to řešit vlastními silami. Od toho tu jako město nejsme. Musíme respektovat, že to vede někdo jiný.
Fanoušci se bojí, co s klubem bude. Co vy?
Co já… ale co třeba můj táta. A řada dalších. Když tu nebude extraliga, hokej na nějaké úrovni, tak řada fanoušků ztratí velký smysl svého volného času. Není to o tom, že jednou za týden jdou na zápas. Táta se vrátí domů, sedne k počítači, čte si hokejové články, pouští si videa, přispívá do diskusí, žije s tou komunitou. Politici velmi často mluví o tom, že chtějí podporovat komunitní rozvoj, setkávání a spojování lidí. A já znám rozhodně desítky a stovky lidí osobně z té pirátské fandovské komunity, kteří se setkávají nejen na zimáku. Jdou si dát pivko, pokecají, řeší různé věci. Třeba i charitu.
Pokud by se extraligový hokej v Chomutově anebo hokej jako takový nezachránil, tohle by byl ten hlavní dopad?
Rozhodně. V pozadí toho sportu jsou příběhy stovky a možná tisíců lidí, kteří hokejem žijí každý den. To je podstatný důvod, proč by se diskuse o tom, co bude dál, mělo chtít město zúčastnit. Neměli bychom mít ambici rozhodovat o tom, jestli tu udržíme útočníka Vomáčku z druhého útoku, ale rozhodně bychom měli mít ambici zasahovat do toho, co bude s tou komunitou lidí, která se díky hokeji setkává.
Zákaz vstupu na led? Piráti jsou v ohrožení!Budou mít hokejoví Piráti kde trénovat a hrát? V krajním případě ne, neboť dluží nejen hráčům extraligového kádru, ale i za pronájem zimního stadionu a ledu. Podle informací MF DNES jde zhruba o tři miliony korun. Předposlední tým soutěže nájemné neplatí přímo městu, ale společnosti Kultura a sport Chomutov, kterou město stoprocentně vlastní. „Je pravda, že určité závazky nezaplacené jsou. A taky je pravda, že existuje scénář, co se při nesplacení bude dít,“ přiznal David Dinda, první náměstek chomutovského primátora. Co by se tedy dělo? „Pokud nedojde k úhradě v termínu, na kterém se společnost dohodla s majitelem klubu, bude se muset o své prostředky ucházet právní cestou. V průběhu žaloby by pak nemohla poskytovat službu jako dosud, v tom případě by A tým asi nesměl na led,“ připustil Dinda. „Městská společnost se musí chovat podle zákona. Čas se výrazně nachyluje, závazky musí být splacené v řádu dní,“ tvrdí náměstek primátora. „Žákovského hokeje se problém netýká. Závazky jdou především za akciovou společností, která zajišťuje extraligu dospělých.“ Hráči při své schůzi zmínili jako okrajovou možnost bojkot nedělní partie v Olomouci, nakonec dali vedení ultimátum, to s nimi plánuje schůzku. Zatím žádný případ dlužných výplat neřeší smírčí komise hokejového svazu. S klubem ani není zahájeno insolvenční řízení. Jaroslav Veverka mladší, statutární ředitel, už v pátek pro MF DNES řekl: „Vedení klubu vnímá, že současný stav je velmi daleko od ideálu. Hledáme řešení, dělám pro to maximum. Každou sezonu jsme dostáli svým závazkům a bude tomu tak i letos.“ |