Dej sem výstroj, jsi vyloučen! Langhamerův bizarní zážitek s ruskými sudími

Amur Chabarovsk versus Traktor Čeljabinsk. Ten zápas měl být přehlídkou české brankářské školy, reprezentantů a kamarádů Marka Langhamera a Romana Willa.

Jeden před prostřední částí na nějakou dobu ze zápasu vypadl. Ten druhý se divil, kam se jeho kolega z národního týmu poděl.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Koučům Traktoru bylo divné, že je soupeřův brankář toho dne poněkud ramenatý. A tak ho krátce po začátku první přestávky „udali“ arbitrům a nechali jeho vestu zkontrolovat. Verdikt? Trest na 2+10 minut a nucená pauza.

Jak se tak bizarní událost může odehrát na vrcholné úrovni? V Rusku je přece možné všechno, jak vypráví sám rodák z Moravské Třebové. „Prostě to zkusili, protože pro oba týmy to byl důležitý zápas. Chtěli nás rozhodit a to se povedlo,“ praví po prohře 1:2.

Po první třetině vás rozhodčí vyloučili za nepovolenou výstroj. Jak se to celé seběhlo?
Přišli jsme o přestávce do kabiny a tam jsem zažil něco, co jsem ještě neviděl. Sedli jsme si, v tom se otevřely dveře. Naběhli tam rozhodčí, všichni spoluhráči byli v šoku. Sudí se dali do práce a začali mě měřit. Žil jsem v přesvědčení, že se revize výstroje provádí až po zápasech, ale v Rusku je to asi jedno. To si pište, že na tým to mělo vliv ve zbytku zápasu.

Co se Rusům na vaší výstroji nezdálo?
Šlo o vestu, ale problému si vážně nejsem vědom. Mám jí tři roky, několikrát mě už dřív měřili a nikdo mi jí nezakázal. Teď se chtěli podívat na ramena, kde je chránič zavěšený na gumě a rozhodčím se zdálo, že moc pruží. Asi jsem jim připadal moc velký. Připevnili jsme to víc k vestě a byl klid. Ale mnohem horšího bylo něco jiného.

Že nemůžete být na ledě?
Nevěděl jsem, jestli se můžu ještě vrátit do zápasu. Nebyli jsme si vůbec jistí. A tak jsem se znova ustrojil, vzal si věci na střídačku a čekal, až si trest odpykám. A na posledních dvacet minut jsem šel zpátky do brány.

Tak kuriózní zápas, tohle se vám asi přihodilo poprvé, že?
Vážně jsem ještě nezažil, že bych začal zápas, pak si šel na třetinu „odpočinout” a ještě šel chytat. Bylo to zvláštní. Bral jsem to jako můj zápas, a proto jsem se tlačil zpátky do brány a když jsme se domlouvali, co budeme dělat, řekl jsem, že to chci dohrát. Ale asi největší překvapení pro mě je celý ten systém.

V Rusku se běžně nedělají kontroly gólmanského vybavení?
Věci, které dostanete před sezonou, jsou v normě přímo z fabriky. V Česku pošlete výstroj na přeměření a tam vám řeknou, co nesedí. Nic podobného v KHL nefunguje. A když teď přišli, bylo to fakt divné. Vždyť já na vestě nemám nic, co bych si sám přidělal.

Takže po sobotní důkladné revizi podobná eskapáda už nehrozí?
Dohodli jsme se, že si na to radši dáme pozor. Před dalším zápasem jsem zašel za rozhodčími, aby mi předem schválili výstroj a neobjevilo se zase nějaké takové překvapení, kdyby to na nás chtěl příště soupeř zkoušet.

Ten zápas jste hráli proti Čeljabinsku brankáře Romana Willa. Byl překvapený, že vás při nástupu do druhé třetiny nevidí v brance?
Věřte, že byl. Ale stihli jsme prohodit asi dvě věty, protože v lize máme nepsané pravidlo, že se teď nesmíme bavit. Každopádně se ptal, jestli nejsem zraněný.

Když zmiňujete koronavirus, jaká je situace v KHL?
Máme standardní režim, dodržujeme pravidla. V podstatě všechna mužstva jsou promořená až na pár, která to ještě nechytila. My jsme si tím prošli před sezonou a měli jsme to těžké. Ale jsme v pohodě. KHL chce hrát, ať se děje cokoliv. Byly případy, kdy celé týmy onemocněly a nastupovali za ně kluci z farmy, nebo junioři.

V Chabarovsku žijete v bublinách podobně jako v NHL?
To se nedá. A zrovna pro nás je to o těžší kvůli cestování. Pořád někde létáme, takže nemáme ani šanci dostat se pořádně ven. Můžeme jít na večeři sami, ale moc to neděláme, abychom nikoho neohrozili. Sice jsme si tou nemocí prošli, ale nevíme, jaký je další průběh. Držíme se zpátky, zůstáváme doma a na hotelech.

O životě v Rusku už povídalo spousta hráčů. Je to v Chabarovsku během koronavirové pandemie jiné než běžně?
Já bych řekl, že ani ne. (směje se) Je to dost podobné normálnímu režimu. V Chabarovsku je covid pod kontrolou, ačkoliv nějaká opatření jsou. Restaurace tady zavírají v jedenáct večer, ale nejvíc je pocítíte na hokeji, protože na tribunách je méně lidí.

Opatření se tam zdají být o trochu benevolentnější než v Česku, kde je nařízený zákaz vycházení od deváté hodiny večerní.
V Čechách jsou přísná, protože vláda nemá jinou možnost, než zavírat podniky. V Rusku to zvládáme a lidé jsou v pohodě. Uvidíme, co bude dál. U nás doma to také začínalo omezováním otevírací doby restaurací, takže si počkám, co přijde.

Vraťme se ještě k hokeji. O porci zápasů se dělíte s vaším vrstevníkem Jevgenijem Alikinem a mladým Kiseljovem. Trenéři vás nechávají o post jedničky bojovat?
Bude to nejspíš stejně jako minulý rok. Střídali jsme se, než jsem byl kvůli zranění mimo. Ale pro gólmana je to v KHL těžké. Chytat zápasy dohromady s cestováním je fyzicky náročné a vydržet 60 utkání v zápřahu není snadné. Nevím, jak to bude dál během sezony, ale každý zápas udělám, co můžu. A pak uvidíme, jak se situace vyvine.

Alikin odchytal o šest zápasů víc než vy. Jste smířený s tím, že jako Rus bude dostávat přednost?
Tu možná má. Jenže po koronavirové pauze jsme se o místo v bráně dělili, potom chytala naše trojka Kiseljov. Teď jsem zase musel já střídat kvůli vestě. Takže je to v podstatě půl na půl. Nemůžu říct, že by mě moje současná pozice štvala. Pořád soupeříme mezi sebou a z té porce, kterou od trenérů dostanu, chci vytěžit maximum.