Jednou si všiml, že mu u kořene jazyka vyrostla asi dvoumilimetrová bulka. Zprvu přemítal, jestli má nad touhle zdánlivou prkotinou mávnout rukou, anebo radši zajít k doktorovi. Jak na mě bude koukat, když se mu svěřím s touhle drobností, ptal se sám sebe. Na něho, obránce ze žuly, kolem něhož se na ledě k bráně prakticky nedalo proklouznout.
Nakonec k lékaři zamířil, ale připadal si trochu hloupě. Bulka totiž zmizela. Jenže doktor byl pečlivka, nechal udělat rozbor vzorku a poté chlapa, který měl doma dvě zlaté medaile ze světových šampionátů, šokoval: „Musíme ihned začít s ozařováním, jinak mezi námi za půl roku nebudeš.“
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů. |
Jak zanedbatelný okamžik stačí k tomu, aby se člověku život otočil úplně naruby, jak náhle se změní náhledy na vše okolo. Jak rychle je možné začít si ještě více vážit věcí, které se dosud braly jako samozřejmost.
„Kuki“, jak se Dvořákovi přezdívalo, začínal s hokejem v šesti letech v rodné Hluboké nad Vltavou, na tamějším Munickém rybníku. Ve čtrnácti letech se posunul jen o pár kilometrů proti proudu Vltavy do Českých Budějovic, přesněji do uctívaného týmu Motoru. Trenér Slavomír Bartoň dumal o tom, že tomuhle šikovnému klukovi dá v lize šanci už v jeho sedmnácti, ale nakonec přibrzdil a nechal ho vyhrát mezi dorostenci.
Právě českobudějovickému Motoru zůstal Dvořák věrný prakticky celý život. Ostatně, i poté co se vrátil ze zahraničního angažmá (NHL – Philadelphia, Německo – Kassel, Essen), znovu vklouzl do dresu Jihočechů. V osmatřiceti letech.
Během úžasné kariéry si přivezl ze světových šampionátů devět medailí, z toho dvě zlaté. V domácí soutěži odehrál třináct sezon, reprezentační dres oblékl v 228 zápasech a nastřílel v nich 15 gólů. Zahrál si finále Kanadského poháru (1976) i Stanley Cupu (1985) a z olympiády si přivezl stříbro (1976).
Přesto zůstal docela obyčejný, skromný, snad až nenápadný. Kdo by jen řekl, že právě on dokázal kosit nejlepší světové útočníky, obdivuhodně tvořit hru a obětovat se pro svůj tým.
Celý článek si můžete přečíst v sobotním vydání Lidových novin.
