A v květnu ho během světového šampionátu v Praze čeká vstup do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace. „Nejsem si jistý, jestli si to užívám, protože jsou s tím spojené věci, na které jsem nebyl zvyklý. Třeba proslovy. Zkrátka hrát hokej bylo jednodušší.“
Kterého z těch ocenění si nejvíc vážíte?
Jednoznačně Hall of Fame (Síň slávy NHL) v Torontu. Každý hokejista – a já nejsem výjimka – vám pravděpodobně řekne to samé, že je to největší možné uznání. Ano, je hezké, když jste oceněný na klubové úrovni jako já v Pardubicích či Buffalu, ale být v Síni slávy v Torontu je nejprestižnější. Je to nejtradičnější a nejstarší ocenění, proto si toho tak vážím, proto to beru jako číslo jedna. Ale jsem rád, že už ta ocenění končí. To poslední přijde během šampionátu v Praze, kde budu uveden do Síně slávy IIHF společně s Robertem Reichelem.
ČTĚTE TAKÉ |
I to bude bezesporu výjimečná událost.
Zatím nevím, jak to tady bude připravené. Ale těší mě, že jsem tam s Robertem, který udělal tolik pro české národní mužstvo. Já jsem téměř vždycky bojoval o Stanley Cup, a tak jsem neměl v 90. letech a po roce 2000 možnost tolik reprezentovat. Robert tu možnost měl, je trojnásobný mistr světa a je příjemné, že s takovou osobností vstoupíme do Síně slávy spolu.
Dočkal jste se ale i pamětní medaile, které se obvykle razí velkým personám z historie.
Beru to jako uznání a poděkování za tu moji hokejovou kariéru. Je to příjemný pocit, ale já jsem ještě žijící sportovec, tak nechci hodnotu své medaile přirovnávat ke Karlu IV. či prezidentovi T. G. Masarykovi. K těm mám daleko. Hokej jsem navíc pro takové ceny nehrál. Ten jsem hrál pro vítězství.
Ale pamětní medaile vystihuje vaši hokejovou kariéru, že?
To ano. Na jedné straně je kresba z unikátní fotografie, kde jsem jako kluk poprvé s tátou na bruslích v Pardubicích na rybníku, na druhé straně je zase kresba z mé poslední sezony v Moskvě. Krásně to ukazuje kariéru.
    |
Na bankovky byste nechtěl?
V žádném případě. Tam ze sportovců možná jednou bude Emil Zátopek či Věra Čáslavská – oni si to zaslouží. Já jsem někde za nimi. To bych musel kandidovat na prezidenta, abych na bankovkách jednou posmrtně mohl být.
Tak po Naganu se křičelo: Hašek na Hrad.
Ale kvůli bankovce do toho nepůjdu. Já jsem rád, že jsem na medaili, protože výtěžek ze zlaté i stříbrné medaile (zlatá stojí 25 tisíc a stříbrná 1450 korun), půjde Nadaci Terezy Maxové.
