Na začátku finále byl Zlín téměř na odpis. Pak však přišly povedené nájezdy, nečekané vítězství v Plzni a všechno bylo rázem naopak. Nyní je stav série 2:2, teoreticky by se tedy mělo začínat od nuly.
Jenže to tak není.
Například kvůli tomu, že se klíčový pátý zápas hraje ve Zlíně, kde se domácím v play-off nedaří.
"Máte pravdu, je to o psychice. Musíme to hodit za hlavu a nějak velice to neprožívat. Asi budeme pod tlakem, ale tak to je. No tak se na to nachystáme a někdo vyhraje. Víc s tím nenaděláme," říká zlínský útočník Petr Leška a na tváři mu hraje jeho typický úsměv.
Takový přístup může být inspirující pro ostatní. Ostatně už legendární kouč Ivan Hlinka proslul větou: "Hlavně se z toho nepo..."
On-line reportáž ZDE |
"Jedna věc je, co hráč říká, a druhá, co doopravdy cítí. Můžete si nalhávat, že nemáte strach, že o nic nejde. Ale vnitřně to neukecáte," poznamenává bývalý kouč Plzně Marian Jelínek, který se dlouhodobě zajímá o sportovní psychologii.
Nejdůležitější ze všeho je zůstat pozitivní za každých okolností. "Nikde totiž není napsáno, že tentokrát to Zlín doma zase nezvládne. Zdánlivou nevýhodu totiž můžete otočit a udělat z ní výhodu. Každá krizová situace může být braná jako hrozba, nebo jako výzva," tvrdí Jelínek.
Podobně může celou situaci vnímat plzeňský tým, který by teoreticky mohl být nahoře: v neděli dokázal jednoznačně zvítězit a nyní jede do Zlína, kde sehrál dva povedené zápasy.
Přehnané sebevědomí se ale nevyplácí, a to ze dvou důvodů: zaprvé může mužstvo podlehnout sebeuspokojení, zadruhé se nemusí vyrovnat s velkým očekáváním fanoušků. I proto plzeňský útočník Pavel Kašpařík prohlásil: "Oni budou hrát doma, oni jsou vítěz základní části."
To je stará známá taktika, která velí přenést tlak na soupeře. Kašpařík o tom moc dobře ví, v kariéře hrál finále už pětkrát. Nejpodstatnější však je, jak se k zápasu hráči postaví.
"Je to o tom, jestli se bojím porážky, nebo jestli si jdu pro vítězství," říká Jelínek, podle nějž může trenér z určité části celou situaci ovlivnit. Je však potřeba dokonale znát všechny hráče. Vědět, jak ke komu přistupovat.
"Každý člověk je totiž jiný, takže neexistuje žádný obecný recept. Co někomu pomůže, to se může druhému zdát směšné. Hlavní je ale smysl. Ten nesmí být jenom racionální, ale i srdeční. Takže nestačí, že si řeknu: Jo, budu mistr. Musí tam být i dlouhodobá touha. Ta jde ze srdce, ne z mozku."
