Vyhrál jste dvakrát Stanley Cup, ale titul šampiona s reprezentací vám ve sbírce chybí. Na mistrovství světa jste se vrátil po deseti letech. Jak se v českém týmu cítíte?
Je to příjemné. Parta kluků je dobrá, i když hokej je trošičku jinačí. Na mistrovství jsem ještě od začátku nehrál, a přestože patřím k těm starším hráčům, tak to beru jako skvělou zkušenost.
V posledních letech jste spíše s New Jersey válčil ve Stanley Cupu, kde je všechno hodně svázané. Zamlouvá se vám humornější atmosféra, která zatím panuje v kabině národního výběru?
Teď je to ještě trošičku volnější, jsme na začátku, je to fajn. I herní systém je volnější a kreativnější. Těšil jsem se na to a užívám si to.
Během sobotního tréninku jste se dohadoval s koučem Hadamczikem o herních variantách. Máte možnost ovlivnit hru vaší první pětky?
To je důležité, abychom spolu komunikovali. Hlavně hráči, aby si vyhověli. Mám nějaký názor na nácvik, tak se ho nebojím říct. Samozřejmě pan Hadamczik to samé. On je trenér, udělá si to podle sebe, ale pokud vidím, že by to dávalo smysl i nějak jinak, tak je potřeba to říct.
V první pětce hrajete s třebíčským parťákem Martinem Eratem a Davidem Krejčím. Cítíte, že vám to půjde?
Věřím, že to bude fungovat. Proti Dánsku jsme se zbytečně snažili být moc kreativní, těch přihrávek tam bylo moc. To je jedna z věcí, kterou musíme zlepšit, musíme víc střílet. Šancí jsme měli spoustu, tak je musíme proměňovat.
Cítíte tlak? Přece jen jste hlavní útočná hvězda a všichni od vás očekávají góly.
Jsem na to zvyklý z klubu, ale takhle to člověk brát nemůže. Máme čtyři silné pětky a všichni kluci umí dát gól. Jsme tady proto, abychom vyhráli jako tým a ne abychom si něco individuálně dokazovali. Abych pomohl týmu co nejvíc, tak musím udělat maximum v zápase, musím být spokojený se svou prací a to je všechno. Občas to vychází a góly padají, občas ne. Když lidé uvidí, že do toho dávám maximum, tak není co vyčítat.
V týmu je spousta mladých hráčů. Respektují vás? Dají na vaše rady?
Nějaký respekt tam je. I když tu máme dva mladé kluky, co jsou velcí šprýmaři. Kolikrát si ale myslím, že kvůli věkovému rozdílu zbytek týmu jejich vtipy nechápe, i když oni to všechno samozřejmě myslí ve srandě. Respekt ale mají, s tím nejsou nějaké problémy a není potřeba někomu něco vysvětlovat.
Máte možná na nováčky vymyšlený nějaký žertík?
To spíš oni se snaží něco vymýšlet. Ale na každého jednou dojde, takže musejí být opatrní. (usmívá se)
O úspěchu českého týmu rozhodne na šampionátu jeden zápas, a to je čtvrtfinále. Existuje cesta, jak speciálně na klíčový duel vyladit formu?
To není jen o jednom zápase, že se najednou mužstvo přehodí na nejdůležitější utkání. Výkony musí gradovat. Pokud budeme hrát pořád naplno a budeme předvádět tu hru, kterou chceme, tak je to nejlepší příprava na čtvrtfinále.
Už jste si stačil prohlédnout québecké uličky?
Trošičku, ale jen ty hlavní. Québec je historické město, z těch měst, která jsem v Americe i Kanadě navštívil, je to tady nejvíc podobné evropským městům. Je to tu příjemné.
Máte ohlasy z domova?
Ohlas od rodiny a od blízkých byl pozitivní. Jsou rádi, že jsem tady.
