O svém comebacku. Změna oproti předešlým rokům je v tom, že letím do neznámého prostředí. Dá se to trošku srovnat s tím, když jsem tam letěl v osmnácti poprvé, i když tehdy to bylo ještě horší. Ale bude mi asi chvíli trvat, než si tam na některé věci zase zvyknu. Je pravda, že jsem tam nebyl už tři roky, přesně teď nevím, co od toho očekávat.
O první sezoně v NHL. Já jsem tehdy neuvažoval o tom, že bych ještě ve 40 hrál hokej. Ani jsem nevěděl, jestli tam odletím další rok, to jsem spíš myslel na to, kdy už zase přiletím zpátky domů. Teď jsem v trošku jiné situaci. Když mi bylo osmnáct, neuměl jsem řeč, bylo to nové prostředí. Teď už Ameriku znám.
O podceňování v zámoří. Pro mě je to jen dobře, když od vás spousta lidí nic nečeká. Člověk nemusí nic dokazovat. Horší by to bylo v situaci, kdy všichni očekávají, a pak to nenaplníš a přijde velké zklamání. Takhle vlastně ani nemám co ztratit. Já s těmi prognózami i počítal, protože tam pro fanoušky a novináře není ten, kdo nehraje NHL, hokejista. To je podle mě dost hloupé, ale teď mi to fakt vůbec nevadí.
Jágr je o připravenosti svého klubu Rytíři Kladno přesvědčený. Prý je možný i titul.
O povinnostech v Kladně. Dá se říct, že se to všechno stihlo. Možná ne úplně perfektně, ale hrubá stavba tam je. Teď už se ale musím soustředit spíš sám na sebe. Bude daleko těžší hrát než tady radit v klubu, jak se má co udělat... Kdybych si mohl mezi těmi dvěma věcmi vybrat, tak bych asi zůstal v Česku.
O kladenském týmu. Já se o Kladno moc nebojím, myslím si, že to bude hodně v pohodě. Oni jsou na tom líp než já. Takže má forma se pozná, až lidé uvidí první zápas. Je to jednoduchá rovnice: Jágr rovná se Kladno děleno dvěma. (směje se)
O ambicích ve Philadelphii. Věřím tomu, jako že Kladno letos vyhraje titul. To však neznamená, že bych nevěřil, že můžeme Stanley Cup získat. Já Kladnu opravdu věřím. Spousta lidí se asi bude smát, a až si to teď budou číst v novinách, pomyslí si, že je to Dikobraz, jestli ještě vychází. Ale já říkám jenom to, co cítím... Neměl jsem moc šanci se všemi těmi kluky mluvit, ale snažili jsme se jim dát jednu víru – a to že budou připraveni nejlépe ze všech. Po fyzické stránce by neměli mít potíže. Pak už záleží na nich.
O bitkaři Verotovi v Třinci. Když jsem to četl, byl jsem hodně naštvaný (zákeřný Kanaďan vyvolal loni v KHL hromadnou bitku, při níž se popral právě s Jágrem. Nyní ho testuje mistrovský tým Třince – pozn. red.). Vím, čeho je ten hráč schopný. Není to férový hokejista, je to, s prominutím, jen sráč. Nevím, jestli tady chceme takové hráče mít, pochybuju ale, že v Třinci vědí, co to je za člověka. Možná kdyby ten manažer, který ho podepsal, dostal od něj stejnou nakládačku, tak by si to příště taky rozmyslel. Nechápu to.
O situaci po letecké tragédii. Tohle je složité nejen pro mě, ale pro všechny hráče (minulý týden zahynul celý tým Jaroslavle, kde hráli i čeští mistři světa Karel Rachůnek, Josef Vašíček a Jan Marek – pozn. red.). Daleko horší je to ještě pro pozůstalé. Pro ně to musí být šílené. Že bych ztratil chuť do hokeje, to určitě ne, ale netěším se jako malý kluk. Člověk si totiž uvědomí, že život je úplně o něčem jiném.
