„Budu se připravovat, jako kdybych měl nastoupit. A když už nebudu hrát, aspoň zhubnu,“ smála se po pondělní výhře 6:3 nad Jihlavou hokejová modla, která se vzpírá kalendáři. V baráži nastoupil hrající majitel Jágr coby padesátník, jeho Rytíři ji ovládli 4:1 na zápasy a on si zapsal dvě asistence.
Co baráž řekla o vaší formě?
Něco mi ukázala. Že máme pár vynikajících hráčů. A zbytek bojovníků, kterým se občas plete puk (smích). Já jsem jeden z nich. Opravdu. Pár hráčů během baráže vyletělo hodně nahoru.
Budete tedy pokračovat?
Opravdu nevím. Musím se zamyslet, podívat se, jaké máme hráče, kdo je volný. A věřím, že postavíme solidní mančaft.
Chuť máte?
Těžko se dá říct, jestli chuť. Každý zápas mě unavuje. Na druhou stranu, když jsem součástí tréninků, vím, kdy mužstvo je unavené, kdy není, jestli přidat v tréninku, nebo ne. Pak se daleko líp dělá taktika, jak bychom měli hrát. Protože to cítím. Pro trenéra to je těžké, je něco jiného vidět to ze střídačky a hrát.
Manažerský výhled na příští ročník už máte?
Já o tom přemýšlel celou dobu, nějak jsem si to skládal během sezony. Velká výhoda je, že spousta hráčů, kteří tady jsou, chtějí pokračovat. A ti, o kterých jsme věděli, že podepsali jinde, to odehráli výborně. Na maximum! Klobouk dolů. Ať Hlava nebo Baránek. Věděli jsme, že za měsíc nastupují jinam, a baráž byla z jejich strany parádní.
 |
A od kapitána Tomáše Plekance excelentní. Co jste jeho výkonům říkal?Jestli není nejlepší hráč v lize, tak je určitě nejužitečnější. Nejenže dělá body, dává góly a přihrává na ně, ale má i obrovský čas na ledě. Každé oslabení, každé důležité buly. Je 25 minut ve hře. Nemyslím si, že je v extralize jiný užitečnější hráč. A Adam Kubík po Novém roce rostl zápas od zápasu. Možná si klepe na dveře reprezentace. Měli by ho zkusit. První lajna baráž rozhodla.
Bude Plekanec pokračovat?
Nechte to na nás.
Jaká byla baráž?
My věděli, že bude náročná, a nevěděli jsme, jak k tomu přistoupit. Měli jsme čtyřicet dní bez ostrého zápasu, ale myslím, že jsme potrénovali velice dobře. I tak to bylo opravdu hodně o štěstí. Všechny zápasy se táhly do poslední třetiny. Tedy až na čtvrté utkání, což bylo dané tím, že brankář Žukov se nechal vyloučit.
Během dlouhé pauzy jste vsadili na dril. Proč?
Nemyslím si, že jsem měl v kabině moc příznivců. Ale matematicky jsem si řekl, že když budeme stejně unavení jako soupeř, tak věřím, že ho uděláme. Chtěl jsem, abychom trénovali stejně, jako oni hrají. Nevynechali jsme jediný trénink, někdy jsme měli dva denně.
Vítězný gól na 4:3 jste dali v přesilovce díky Beranovi.
Šli jsme na přesilovku ve skládané sestavě, nikdo nevěděl, kde má být. Ono to je někdy k dobru. Když my nevíme, co budeme hrát, jak to může vědět soupeř? Rozhodlo štěstí.
Je fajn slavit záchranu doma, byť v chomutovském azylu?
Rozhodně. Klobouk dolů před našimi fanoušky, hlavně v baráži za námi jezdili, měli jsme vyprodaný každý zápas. I celý rok nás podporovali, pokud mohli dojet. Ona to není krátká trasa, hodina a čtvrt z Kladna. Jet za námi tam a zpátky, když končí v pět v práci, to klobouk dolů. Děkujeme jim za to.
