Nepochyboval jste někdy, jestli do padesáti opravdu s hokejem vydržíte?
Já o tom sám nemluvil, vždycky jsem odpovídal na vaše dotazy. Pamatuju si na otce. Bylo mi patnáct a on mi říkal, že když budu mít stavbu těla jako on, po čtyřicítce budu nejsilnější. Věřil jsem, že když se nezraním, neměl by to být problém.
V jakém věku jste se tedy cítil nejlépe?
Každý měl svoje plusy a mínusy. Důležité je, že když to odchází fyzicky, nahradíte to rozumem, názory. Jen ten čas co nejlépe využít a zbytečně se nenervovat a nestresovat. Je jedno, kolik nám je.
Přepadá vás někdy nostalgie?
Každý ke konci života vzpomíná, nic jiného nám nezbývá. Ale mně vůbec nevadí žít v minulosti, je to hezké.
Je padesátka velký zlom?
Uvidíme. Necítím se na to. Mám výhodu, že je kolem mě spoustu mladých lidí, díky tomu stárnu o něco pomaleji. Úterý bude úplně normální den, moji nejbližší vědí, že mi oslavy radost nedělají, natož překvapení.
Dokážete si představit, že jednoho dne budete bez hokeje?
Ono už je to možná tady (úsměv). Pokud chcete vítězit, musíte mít chuť. Nedívat se doleva ani doprava jako predátor. Já tohle nemám už patnáct let, nepotřebuju být nejlepší, jak jsem to měl ve dvaceti. Teď je ze mě býložravec, kterému stačí tráva.
Kladenská?
Tam moc trávy není! (smích) Ale ano, chci pomoct Kladnu. Podívejte, já nikdy nebudu bez hokeje, dělá mi radost, když jsem s hráči. A úplně tu největší radost mi dělá, když mi mladí naslouchají, udělají to a pak přijdou a řeknou: Jardo, měl jsi pravdu.
Cítíte svůj věk?
Nechce se mi ráno vstávat. Ale to proto, že po zápase kvůli adrenalinu a emocím neusnu dřív než ve tři v noci. A abych se dostal na trénink, musím vstát před osmou.
Jaký cíl v životě ještě máte?
Vždycky jsem věřil, že mi Bůh dal nějaký talent a dar. Já si nechtěl vyčítat, že jsem ho nikdy nenaplnil. Cíle, trofeje a uznání... To přichází s tím.
A která trofej vyčnívá?
Máte tři hlavní. Stanley Cup, olympiádu a mistrovství světa. Nejtěžší je vyhrát olympiádu, protože se koná jednou za čtyři roky a musíte mít hrozné štěstí. Vyhrát NHL je zase nejspravedlivější, protože není o náhodě. Prostě musíte být lepší. Nejjednodušší je vyhrát mistrovství. Nikdy nevíte, kdo se vám tam sejde, a máte ho každý rok.
Setkání s hokejovým útočníkem Kladna Jaromírem Jágrem před jeho 50. narozeninami. Byla představena nová pamětní bankovka s Jágrovou podobiznou, která bude vydána právě k jeho jubileu. (14. února 2022)
Sledujete olympiádu v Pekingu?
Sleduju. Mrzí mě, že nejeli hráči z NHL, ale zase máme větší šanci uspět. A vůbec bych se nedivil, kdybychom hráli o zlato. Jde o jeden zápas. Mužstvo zatím hraje velice dobře, i první zápas proti Dánům byli lepší. Jen neproměnili šance.
Takže české hokejisty nezatracujete?
Já jsem s kritikou zdrženlivý. Nikdy to dělat nebudu. Vím, jak je to těžké. Rozhodují maličkosti, o kterých fanoušek ani neví.
Před pár lety se psalo, že byste měl být patronem pekingské olympiády. Proč to vyšumělo?
Odešlo to stejně rychle, jako to začalo. Ani okolnosti (koronavirové) tomu nenasvědčovaly, asi by to nešlo.
Dělá vám radost, že se vašemu Kladnu v extralize poslední dobou daří?
Ohromnou! Začali jsme hrát jako mužstvo. Hráči, kterým nikdo nevěřil a které odepisovali, začali být klíčoví. A většina jsou naši odchovanci. Neměli bychom se budoucnosti bát.
Vy už se postupně přesouváte do role trenéra, že?
Na Kladně je specifické, že všichni děláme všechno. Přijde mi důležitý a moc si toho vážím, že trenéři respektují hráče, co něco zažili. Já, Pleky... Ten má taky co říct k trénování. Ví o vhazování nebo oslabení víc než oni, hrál to celý život. Nám by se nevyplatilo mít jako trenéra silnou osobnost, která by nenaslouchala názorům hráčů.
Národní tým byste trénoval?
To je úplně něco jiného. To je, jako když si jdete vsadit. Nevíte, jací hráči a v jaké formě přijedou. Považuju kritizování trenéra reprezentace za hrozně nespravedlivý. Těžko za čtrnáct dní něco vytvoříte. Můžete mít štěstí na složení, ale taky můžou přijet hráči se špatnou formu.
