Potomek chorvatských rodičů oznámil svůj odchod z NHL na tiskové konferenci, na které byli kromě rodiny a přátel přítomni i někteří spoluhráči a dokonce guvernér státu Colorado. "Mám tolik skvělých vzpomínek," řekl Sakic a jen s velkými obtížemi zadržoval slzy.
Pro celou organizaci Avalanche se stal hlavní tváří týmu; klub neměl od svého vstupu do NHL po přestěhování z Québeku v roce 1995 jiného kapitána. Sakic věřil, že se ještě dokáže vrátit, přestože se zády bojoval již v minulé sezoně, absolvoval operaci problémové ploténky a odehrál proto jen 15 utkání. Zjistil však, že přišel neodvratný konec.
"Nemyslím si, že bych mohl být hráčem, kterým bych být chtěl," zdůvodnil své rozhodnutí. "Vždy jsem si říkal, že když přijde minuta, v níž si pomyslím, že bych nemusel být hráčem, kterým chci, bude to ten správný čas odejít," dodal Sakic. Jeho číslo 19 bude vyřazeno z užívání v organizaci Avalanche a slavnostně vyvěšeno ke stropu haly Pepsi Centre během ceremoniálu při prvním domácím utkání klubu v příštím ročníku NHL.
Dalšími "nesmrtelnými" a takto oceněnými hráči jsou již brankář Patrick Roy (dres s číslem 33) a obránce Ray Bourque (77). "Nelze slovy ani vyjádřit, co znamenal pro tuto organizaci a fanoušky," řekl prezident klubu Pierre Lacroix. "Je to skutečný lídr, z klubu udělal prvotřídní tým," nechal se slyšet útočník Paul Stastny, s jehož otcem Peterem si ještě v Québeku Sakic také zahrál. "Je kompletním hráčem a jedním z největších v historii," vzkázal Peter Šťastný v prohlášení.
Mistr světa z roku 1994 v zámořské soutěži nehrál za jiný tým než Colorado Avalanche a jeho předchůdce Québec, jež si ho vybral při draftu 1987 jako 15. hráče v pořadí. V dresu kanadského celku poprvé nastoupil v sezoně 1988/89 a celkem v NHL odehrál 1378 zápasů, ve kterých nasbíral 1641 bodů (625+1016). Po přestěhování Nordiques do Colorada získal s týmem dva Stanley Cupy (1996 a 2001), v roce 2002 dovedl kanadský výběr k olympijskému zlatu.
