Na setkání s novináři zavítali hlavní kouč Patrik Augusta s asistentem Robertem Reichelem a týmovým manažerem Otakarem Černým. Doplnil je také svazový prezident Alois Hadamczik.
Hráče tradičně zastupovalo evropské jádro, jmenovitě útočníci Matěj Maštalířský, Ondřej Kos, Vojtěch Čihař, Vojtěch Hradec, Jiří Felcman, Adam Novotný a Petr Sikora, obránci Tomáš Galvas s Vojtěchem Husineckým a náhradní brankář Jan Kavan.
„Klukům patří ohromný respekt. Oni úspěch udělali, nejvíc si ho zasloužili a ještě si ho oslaví,“ usmíval se Augusta.
Výběr do dvaceti let pod jeho vedením natáhl ottawským bronzem sérii úspěšných šampionátů po stříbru z Halifaxu (2023), kde ještě pozici šéfa střídačky zastával současný kouč seniorské reprezentace Radim Rulík, a bronzu v Göteborgu (2024).
„Každá medaile je pro český hokej velmi cenná,“ připojil se Reichel. „Musím poděkovat hráčům za to, co předvedli na ledě i v šatně. Myslím, že se tím vracíme někam do roku 1998, tam byla atmosféra v kabině podobná. Věřím, že hráči si to budou předávat dál a ti mladší, co se teď účastnili, to jen ukáží dalším.“
Velkou pozornost stmelený kolektiv vzbudil zejména čtvrtfinálovým vítězstvím 4:3 nad domácí Kanadou, kterou vyřadili podruhé za sebou brankou v poslední minutě. Navzdory nočnímu času se startem v půl druhé ráno duel v televizi sledovalo 250 tisíc diváků.
Po semifinálové porážce s Američany (1:4) bronz úspěšným nájezdem v dramatické bitvě se Švédskem (3:2N), které pozornost věnovalo půl milionu diváků, zařídil kapitán Eduard Šalé. Mužstvo skvělými výkony na celém turnaji držel brankář Michael Hrabal.
„Je to zážitek do konce života, na který nezapomeneme, byl to super měsíc takhle po kupě,“ doplňovali se junioři, kteří si postupně krátce předávali mikrofon. „Utvořili jsme skvělou partu, která se dokázala semknout. Fungovali jsme jako rodina. Obzvlášť proti Kanadě to bylo znát. Moc si vážíme podpory a servisu, který byl od realizačního týmu neuvěřitelný.“
Medaile už čeká uložení do vitrínek. „Hlavně někam, kde na ně bude hezky vidět,“ povídal Kos.
Na mužstvu ani nebylo až tak znát, že by za sebou mělo velkolepé oslavy a snad třicetihodinovou cestu do Prahy.
„Ale oslavy byly bujaré,“ odvětil Černý. „V hale je ovlivnilo finále, trochu jsme se pletli Američanům, kteří byli hned vedle. Tak jsme šli na hotel. Naštěstí nikdo nezaspal, vyrazili jsme včas. Pak vše jen pokračovalo v letadle a autobuse.“
Krátce nato Sikora, jeden z nejsledovanějších členů výpravy, zejména pak v Kanadě, kde mu pozornost věnovali opakovaným pískotem, dodával: „Byly to skvělé oslavy, sice krátké, ale asi vhodné tomu třetímu místu, všichni jsme si to užili.“
Za rok může třinecký útočník dostat další šanci úspěch letošní ještě povýšit. Bude to stále pod Augustou?
„Na to je ještě brzy. Jediná budoucnost, kterou teď mám, je, že pojedu s manželkou domů,“ zavtipkoval kouč. „Ale pocit po bronzu se neochodí a práce mě naplňuje. Dejte mi ještě chvilku, jsme domluvení s Lojzou, že si ještě sedneme a pobavíme se.“
Na svazu ale logicky zájem je.