„V žádném případě jsem netušil, že se dostanu tak daleko. Já to beru krok po kroku, den po dni a rok po roku. Nikdy nevím, kdy to bude naposledy. Snažím se užívat každý start. Že dosáhnu takového čísla, je fantastické. Ještě by to chtělo si tady vzít nějaký kov na památku. Medaile je vždycky nejvíc. Tím, že český hokej dlouho žádnou nezískal, tak by každá měla cenu zlata,“ řekl Kolář novinářům.
Třikrát si zahrál semifinále, ale na světových šampionátech v Minsku 2014, v Praze o rok později i na loňské olympiádě se musel vyrovnat s konečnou čtvrtou pozicí.
Kolář debutoval 15. prosince 2009 v duelu v Košicích proti Slovensku. Při vítězství 3:2 po samostatných nájezdech byl jedním ze sedmi nováčků. „Byla to olympijská sezona, zkušenější kluci jeli na Euro Hockey Tour a Slováci pozvali český nároďák na svoji oslavu. Tenkrát Vláďa Růžička a Pepa Jandač pozvali mladší kluky, spousta jela poprvé. Vzpomínám na to hezký, poprvé jsem oblékl dospělý dres českého nároďáku. Budu si to pamatovat napořád,“ uvedl Kolář.
Podle oficiálních statistik má na kontě 99 zápasů a vstřelil sedm branek. Sám si počítá o jeden duel méně. Po premiéře se dočkal další šance až v únoru 2012 na Švédských hrách ve Stockholmu a právě tam strávil celý duel jako sedmý bek na střídačce. „Já si myslím, že to bude 99. zápas a stý bude až (v úterý) se Švýcary,“ řekl.
  |
„Já jsem na své první Euro Hockey Tour startoval jen dvakrát, jeden zápas jsem nehrál a jsou tam napsané dva zápasy. Myslím si, že tam byli dva Honzové Kolářové a ten jeden start napsali mně, takže je tam chyba ve statistikách,“ domníval se Kolář.
Jak v Pardubicích, tak i v reprezentaci působil s jmenovcem útočníkem Janem Kolářem a tak se z něj stala jako z později narozeného ‚římská dvojka‘, jelikož se u jeho jména pro rozlišení používala. „Hodně si z nás dělali okolo srandu. Hlavně, že volali na jednoho a přitom jsme se otáčeli oba. Já jsem ho znal od juniorky, od brzké kariéry, a hned jsem si zvyknul, že jsme dva,“ prohlásil Kolář.
Na stovce startů v reprezentaci se zastavili například Robert Lang či Josef Augusta, v případě postupu přes čtvrtfinále v Bratislavě by se už mohl vyrovnat Tomáši Plekancovi. „Já to neberu na čísla a na počet. To se ani nedá. Každý jsme jiný hráč a nedá se to srovnávat. Třeba Pleky hrál celou kariéru v NHL, a kdyby v Evropě, tak má startů třeba dvakrát víc,“ podotkl Kolář.
Největším zážitkem byl domácí šampionát
Sám si váží každého velkého turnaje. „Jsou to vrcholné akce. Když nepočítám nějakou medaili a úspěch, tak je to nejvíc. Strašně si toho vážím, když se dostanu na vrcholný šampionát. Na všechno tohle si vždycky rád vzpomenu,“ podotkl Kolář, který získal v extralize dva tituly s Pardubicemi v letech 2010 a 2012.
Velkým zážitkem pro něj bylo domácí mistrovství světa v Praze před čtyřmi roky. „Bylo to úžasné, chodil plný stadion a celý stát tím žil. Hráli jsme dobře, jen to v koncovce nevyšlo. Vzpomínky na to jsou dobré,“ doplnil.
Zatím nemá jasno o angažmá v příští sezoně. Po čtyřech letech opustil Chabarovsk, v KHL přitom působil už od listopadu 2012, kdy odešel z Pardubic do Donbassu Doněck. Odtud před sezonou 2014/15 zamířil do Vladivostoku. „Od roku 2012 jsem hrál KHL, teď je to ale cizina nebo extraliga tak padesát na padesát,“ prohlásil Kolář.
Při šampionátu se budoucností nechce zabývat. „Žádný termín jsem si nedal. Agent mi říkal, ať na to během mistrovství nemyslím, že pro mě něco najde. A uvidí se, jestli za týden, nebo měsíc. Samozřejmě už bych to chtěl mít rozlousknuté, ale sezona ještě neskončila. Variant mám víc, včetně návratu do Pardubic nemám pevně dané, kde a na jak dlouho. Rozhodovat se budu podle předložených nabídek, věřím, že budu mít z čeho vybírat,“ dodal Kolář.
