V reprezentaci za ty roky pomalu dosloužila další generace. Bohužel z velké části těch, kteří měli plnit roli tahounů a klíčových osobností pro rozhodující okamžiky. Týmy i trenéři od kritiků často slýchali, že jejich projevu chybí charakteristická tvář.
Úspěch se však měří především výsledky a dobré výsledky mohou dopomoci i ke zlepšené hře. Jenže nepřicházejí i kvůli tomu, že se Čechům již řadu let nedaří najít osobnosti, které minimálně v klíčových okamžicích dokážou mužstvo strhnout, gólovou akcí načít nebo završit obrat, v bojích o medaile rozhodnout.
Jen zavzpomínejme, jaké výkony podali v těchto chvílích ti, od kterých se to nejvíc čekalo? Bouráci Krejčí s Pastrňákem po svém příletu mužstvo nakopli, to bezpochyby, ale ve čtvrtfinále zase tolik vidět nebyli. Na rozdíl od americké hvězdy Kanea, která rozhodla.
Například velezkušený Červenka letos předvedl další ze série matných výkonů na velkých turnajích. Často se marně spoléhalo třeba také na Sobotku či Hudlera. Právě oni měl být jedním z nástupců Jágra, Reichla, Patery či Procházky. Jenže opravdu zazářit ve chvílích, kdy to mužstvo nejvíc potřebuje, se jim většinou nepodařilo.
Proto ty časté porážky v zápasech o medaile a bez vstřelené branky. Symbolické tak byly poslední minuty čtvrtfinále s Amerikou, kdy nikdo z Čechů neuměl při dohánění jednobrankového manka zavelet na zteč. Snad nastupující generace Pastrňáků, Nečasů a Zadinů dozraje i v tomto směru. Pak možná opět nastane doba vítězná.