LN: Poslední rok jste musel hokej kvůli problémům s koleny oželet. Dá se tedy návrat mezi mantinely do třetí nejvyšší soutěže našich sousedů chápat řekněme jako jakýsi test?
Test určitě ne. Já jsem hlavně rád, že můžu zase začít hrát hokej. Kolena už jsou podle mnoha různých vyšetření v pořádku a já se navíc začal cítí lépe. Naskočit ale po tak dlouhé pauze rovnou do extraligy se mi moc nechtělo. Navíc jsem žádnou nabídku z naší nejvyšší soutěže nedostal.
LN: Do Německa, tedy vaší šesté zahraniční štace, vás prý přilákal bývalý kladenský hokejista Martin Ančička, jenž v Regensburgu hraje. Co vám o klubu prozradil?
Spíše se mě ptal, jak to se mnou vypadá, jestli mám ještě chuť hrát, a že zaslechl, že se už cítím dobře. Tým v Regensburgu prý má velkou perspektivu, chce postoupit do druhé ligy. Nakonec se všechno domluvilo, těší mě, že i odezvy z Německa na můj příchod jsou velmi příjemné.
LN: Proč jste se přece jen nedohodl s Kladnem, kde jste od roku 2004 až do svých zdravotních problémů nepřetržitě působil?
S Kladnem jsem začal letní přípravu, ale ani hráči tehdy nevěděli, jak na tom jsou a jak to tam s hokejem vůbec dopadne. Nikdo nedokázal o budoucnosti mluvit konkrétně, což ale bylo logické. Tak jsem se dohodl v Regensburgu. Navíc na velmi dobrých ekonomických podmínkách. Jsou srovnatelné s průměrným platem v extralize.
LN: Povídal jste si o angažmá v Kladnu s novým spolumajitelem klubu Jaromírem Jágrem ?
S Jardou přímo ne, ale s lidmi okolo něho. Věděli, že mám tuhle možnost, a naznačili mi, že v dané nejisté situaci v Kladně by asi bylo rozumné ji využít.
LN: Zvolna byste mohl do Německa začít lanařit i vaše "dvojče" Pavla Pateru, co říkáte?
(směje se) To asi ne, Patýz má na Kladně podepsanou smlouvu…
LN: Na zádech budete nosit vaše tradiční číslo 20?
Samozřejmě… Ptali se mě tedy nejprve, s jakým číslem hraju, což jsem nevěděl, jestli mám brát od nich jako srandu. Povídal jsem jim, že bych si rád svoje číslo nechal, ale v případě, kdyby někdo dvacítku nosil, že mu ji nechám, aby nedocházelo k nepříjemnostem. Už mi ji asi přiklepli, protože povídali, ať ji k podpisům připojuju.
LN: Nenapadaly vás během té dlouhé pauzy hříšné myšlenky na konec kariéry?
Ale jo, po říjnové operaci jsem se těžko dostával do rytmu, a navíc jsem neměl žádnou nabídku. S lékaři jsme se proto dohodli sezonu už nechat být. Když jsem ale na jaře cítil, že při běhání, na kole nebo při tenisu žádné problémy nemám, rozhodl jsem se pokračovat.
