Místo toho, aby v poslední sérii sezony chytal útočníky Tampy, jezdí Michal Rozsíval se zlomeným kotníkem po chicagské hale United Center na speciální koloběžce a fandí spoluhráčům z tribuny.
„Cítím se jako divák. Rehabilituju a koukám na hokej,“ vypráví měsíc po operaci zkušený český obránce Chicaga.
Jak se vlastně vaše zranění v posledním zápase druhého kola play off v Minnesotě přihodilo?
Já ani nevím. Neviděl jsem to, jen od dětí jsem dostal jeden obrázek na Instagram: „Hele, tati, podívej na tu nohu.“ Když jsem si ho prohlédl, raději jsem video ani nehledal. Nevím, jestli jsem vjel do rýhy, nebo jsem nějak špatně přešlápl, protože se mi to stalo při přešlapování dozadu.
Byla to velká bolest?
Právě že vůbec. Nevím, jestli je to tím adrenalinem, ale člověk v tom zápalu nic necítí. Praskla kost, přetrhly se vazy, ale mě to vůbec nebolelo. Snažil jsem se vstát a hrát dál, ale cítil jsem, že v noze není síla a že mi ten kotník jakoby plandá. Tak jsem zůstal ležet. Bolelo mě to, až když mi tu nohu doktor rovnal do provizorní sádry.
Jak ten kotník vypadá teď?
V úterý to byly přesně čtyři týdny po operaci. První dva jsem toho moc nedělal, až ty další dva jsem začal s lehkou rehabilitací. Trochu mi to rozhýbávají, čeká se, až kost sroste a zpevní. Doktoři to nevědí přesně, ale říkali, že koncem měsíce bych na tu nohu mohl poprvé šlápnout.
Tušíte, za jak dlouho budete znovu bruslit?
Doktoři si pochvalovali, že to prý bylo docela dobře zlomené a šlo to dobře srovnat. Za tři měsíce bych měl být schopný začít trénovat na ledě. Nemám to ani v sádře, je to taková plastová bota. Výhoda je, že se na rozdíl od sádry dá sundat a zase nandat.
Jak se pohybujete?
Mám berle a našel jsem si na internetu takové vozítko, vypadá jako koloběžka. Má sedlo a tou zraněnou levou nohou si můžu kleknout na koleno a pravou se odrážím. Když s tím jezdím po hale, je z toho trochu poprask. Spoluhráči to chtějí půjčit, pořád mi říkají, že se chtějí svézt. Probíhaly tam ty klasické fórky, jak často musím do servisu a podobně.
Dá se říct, že i po zranění dál žijete s týmem Blackhawks, který mezitím přešel přes Anaheim do finále Stanley Cupu?
Teď už se držím spíš stranou. Vím, jak vypadá humbuk okolo finále, kluci se potřebujou soustředit na to, na co mají. Ale když je trochu klid, samozřejmě zajdu do kabiny je pozdravit a podívat se.
Do Tampy zatím asi nelétáte, že?
Ještě ne. Tam poletím jen v jednom případě.
Na sedmé finále Stanley Cupu.
Přesně tak.
Jak trpíte na tribuně?
To víte, že to není příjemné. Z pohledu diváka je to pro mě větší stres než na ledě. Tam si to napětí můžu vybít.
Co říkáte na Ondřeje Paláta, české eso soupeře z Tampy?
Hraje výborně. Dává důležité góly, celá jejich lajna „trojčat“ je pohromadě snad od farmy a je to znát na souhře. On sám je takovým silovým tahounem toho útoku, celé play off je pro ně oporou.
Kluby NHL s českými hokejisty
Vyberte tým a klikněte pro přehled českých hráčů
Anaheim Ducks
Arizona Coyotes
Boston Bruins
Buffalo Sabres
Calgary Flames
Carolina Hurricanes
Colorado Avalanche
Dallas Stars
Detroit Red Wings
Florida Panthers
Chicago Blackhawks
Montreal Canadiens
New Jersey Devils
Ottawa Senators
Philadelphia Flyers
San Jose Sharks
Tampa Bay Lightning
Toronto Maple Leafs
Vancouver Canucks
Winnipeg Jets
Než jste se zranil, hrál jste v první obranné dvojici s Duncanem Keithem, velkou hvězdou play off. Jak vám seděl?
Výborný hráč. Ohromně rychlý, díky tomu má hodně času na rozehrávku. Spoustu toho odjezdí. Až jsem s tím měl trochu problém: já se snažím bránit pozičně a jeho z toho svrbí nohy. Nejradši by byl všude, hned by vlétl do mého rohu a já abych si pak hledal jiné místo.
Hráči jako Keith, Toews, Kane, Hossa, Crawford, Sebrook nebo Sharp dál tvoří páteř úspěšného mužstva, s nímž jste se stal šampionem NHL v roce 2013. Od té doby se toho v Chicagu vlastně ani moc nezměnilo, že?
My jsme pořád stejní, mění se jen soupeři a s tím i naše strategie. Tampa hraje technický hokej a má hodně rychlé bruslaře, není to tak tvrdé, ale o to rychlejší. Před dvěma lety jsme byli ve finále s Bostonem, tam to tak rychlé nebylo, ale Bruins měli hrozně silné hráče.
V létě vám končí smlouva, v září vám bude 37 let. Zranění asi nepřišlo v úplně vhodnou dobu, co říkáte?
Nedá se to brát jinak, než že zranění jsou součástí hokeje a stávají se. K dalšímu angažmá mi to samozřejmě nepomůže, ale myslím si, že ani neublíží. Je to takové zranění, které se zacelí do stoprocentní formy, není to nic, s čím bych měl mít problémy v budoucnu. Teď na to ani nemyslím.
Asi je zbytečné se ptát, jestli byste chtěl pokračovat u Blackhawks.
Jsem rád, že jsem tady, Chicago mám rád. Co bude dál, zatím neřeším. Finále Stanley Cupu je tak velká věc, že člověk nepřemýšlí, co bude potom. I když nehraju, užívám si to. Koukám na hokej a fandím. A věřím, že to kluci dotáhnou do vítězného konce.
