V posledním zápase Stanley Cupu, v němž jeho San Jose vypadlo, jej totiž tvrdě zasáhl Brendan Morrow z Dallasu. Výsledek? Otřes mozku, pohmožděné rameno. A konec reprezentačního snu. „Moc mě to mrzí,“ řekl Michálek v rozhovoru pro LN.
Kde jste se v dějišti šampionátu vzal? Přijel jste za bratrem?
Přítelkyně je z Montrealu, tak jsme se rozhodli, že se do Québeku zajedeme podívat na víkend. Znám většinu kluků, byl jsem je pozdravit. V pondělí se vrátíme a pak vyrazíme na dovolenou. Asi do karibiku.
Jaké to je pozorovat českou reprezentaci jen z hlediště?
Hrozné. Jsem víc nervózní než kdybych stál na ledě. Moc mě to mrzí. Mohl jsem tady hrát s klukama a s bráchou. Snad si s ním zahraju někdy příště.
Kdy jste spolu s bratrem hráli naposledy?
To bylo někdy v žácích. Bylo nám tak deset...
Na šampionátu jste chtěl hrát. Proč vás San Jose nepustilo?
Hlavně kvůli hlavě, rameno je docela dobré. Báli se, že bych mohl dostat další ránu, tak abych neměl dva otřesy mozku za sebou. Že prý je toho teď hodně a že z toho mají strach. Jinak se cítím dobře, rameno by se spravilo.
Na další zápasy, třeba čtvrtfinále, už nechcete zůstat?
Ne. To bych byl moc nervózní. (smích) Zkusím na chvíli na hokej zapomenout. Na tribuně je to hrozné. Dělám tam trenéra, každému radím. Z tribuny hokej vypadá velice lehce.
Po ráně od Morrowa na konci třetí třetiny jste vypadal dost špatně. Moc jste se nehýbal. Pamatujete si z toho něco?
Vůbec nic. První co si pamatuju bylo, že už se hrálo prodloužení. Nevybavuji si asi dvacet minut. Ani nevím, jak se to stalo. A asi to ani nechci vědět. Kluci mi říkali, že to bylo ošklivé. Ale určitě to někdy uvidím při souhrnech v televizi nebo někde na internetu. (směje se)
Jste na Morrowa naštvaný?
Ne. To k hokeji patří. Prý to byl čistý hit.
Co tomu říkali rodiče? Váš bratr to tady nechtěl vůbec komentovat.
Hned všichni volali, ale nikdo nic nevěděl. Až za hodinu jim volal doktor, že je to dobré.
Kouč Hadamczik s vámi napevno počítal do týmu. Byli jste už spolu domluvení?
Byli jsme ve spojení dlouho. Jsem mu za to vděčný, že mě chtěl pořád do týmu.
