13. května 2011 20:50 Lidovky.cz > Sport > Hokej

O bronz? Možná poslední zápas, řekl Eliáš

Česko - Finsko (Patrik Eliáš) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Česko - Finsko (Patrik Eliáš) | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

BRATISLAVA (Od zpravodaje LN na Slovensku) Hokejista Patrik Eliáš (35), jeden z lídrů českého týmu, sice má ve sbírce dva Stanley Cupy, ale na světové zlato stále čeká. "Pokaždé, když jsem na mistrovství, je to stejná písnička..." povzdechl si. Zítra může vyhrát medaili další, jenže opět jen tu s leskem bronzu. "Nechci říkat natvrdo, že pak skončím. Ale může se to stát," přiznal.

Co se vám teď honí hlavou?
Zklamání. My jsme se v poslední třetině přestali zajišťovat, zbytečně jsme tam propadali a oni asi pětkrát měli přečíslení, ze kterého dávají góly. Měli jsme šance jen v druhé třetině. To bylo všechno.

Kdy se podle vás zápas zlomil?
V té třetí. To, že jsme prohrávali o jeden gól, bylo ještě v pohodě, to se prostě někdy stane. Ale úplně nelogicky jsme propadali. Útočníci se hnali dopředu, vůbec jsme se nezajišťovali a takhle to dopadlo.

Ale čím to?
To je prostě jen o tom, aby kluci přemýšleli pořád stejně. A nemůže se to změnit, i když vedeme či prohráváme. I proto jsme byli předtím tak úspěšní. Jenže Švéďáci jsou šikovní, mladí, a když jim dáte sedm osm šancí, kdy jedou dva nebo tři na jednoho, tak za to budete platit.

Takže by to vypadalo jinak, kdybyste zůstali u své hry?
Měli jsme na ně, já se cítil výborně. Naše pětka hrála dobře, ale to nestačí. Není to o jediné pětce, ale otom, aby se tým dal dohromady.

Jste naštvaný tak, že byste vlétl do kabiny a někoho seřval?
To ne, každý prostě chtěl vyhrát, ale chyb se dělalo až moc. Ta trpělivost nám chyběla, obránci létali dopředu a my útočníci je nezajistili.

Mluvíte o pořád stejné písničce. Považujete se za smolaře?
Asi to tak nemá být. Asi už čekat dál nebudu. Já jsem to bral jako poslední šanci a přece jen z toho hlediska, že jsme tu měli opravdu výborný tým. Byla tu dobrá parta kluků, věřili jsme si. Ale opět to nevyšlo. A zase proti Švédům.

Řeknete, zda to bude v neděli váš poslední zápas v reprezentaci?
Nechci říkat natvrdo, že končím. Ale může se to stát. V pětatřiceti už tělo potřebuje odpočívat a rodina má přednost. Ten život už je taky trochu o něčem jiném. Vždycky miluju hokej, je to zábava, jenže hrál jsem přes zranění a teď to nebylo jiné. Jarda sice hraje i skoro ve čtyřiceti, ale rodina je přednější.

Jak po tomhle zklamání hodně těžké připravit se na nedělní bitvu o bronz?
To ne, je to poslední zápas téhle sezony a pořád nám jde o medaili. Ta pýcha tady v tom týmu musí pořád být. Věřím, že to poslední odehrajeme kvalitně.

Co teď budete dělat?
Budu ledovat a půjdu na rehabilitaci, pak po Skypu zavolám domů. Musím se dát do pořádku.