Pražané však udělali dobře, že si rychlonohého kanonýra ponechali. Sparta vede extraligu a veterán Ton je s dvaceti góly nejlepším střelcem a čtyřiceti body nejproduktivnějším hráčem soutěže.
LN Předpokládám, že pohled na tabulku je pro vás letos méně traumatizujícím zážitkem než loni, že?
Tak to rozhodně. Bude to znít jako fráze, ale nás první místo rozhodně těší, práce je však ještě před námi dost. S jídlem roste chuť, takže teď už pomýšlíme na umístění v první čtyřce po základní části.
LN Tedy na příčkách, která vám zajistí vyplacení prémií?
Hlavně bychom chtěli začínat play off doma. Nebudu ale zastírat, že myslím i na peníze. Dva roky jsme neviděli z prémií ani korunu...
LN Také jste loni hráli jen play out a skončili dvanáctí. V čem byl podle vás problém?
Asi někoho zaskočím, ale já tvrdím, že ani náš loňský tým nebyl špatný. Jen jsme neunesli tlak z velkých očekávání. Možná se to někoho dotkne, ale co se týká jednotlivců, tak byl náš loňský tým kvalitnější. Jenže hokej není o jednotlivcích, ale o týmu a soudržnosti.
Petr Ton ve Spartě dlouho oblékal dres s číslem 87. Pro letošní sezonu zvolil 20.
LN Počkejte, vždyť ale hráči jako Výborný či Kratěna už také dokázali se Spartu vyhrát titul. Takže na tlak museli být zvyklí...
Byli jsme v klubu už dlouho, tlak na nás se nahromadil. A možná jsme ho přenesli i na ostatní kluky v kabině. Problémy byly v našich hlavách. Vedení zkusilo během sezony různé výměny, finanční pokuty či kdoví co ještě. Ale nic nám nepomohlo.
LN Z dlouholetého jádra klubu jste zbyl jen vy, Michal Broš a Jan Hanzlík. Nebál jste se, že také ve Spartě skončíte?
Strach jsem rozhodně neměl. Přiznám se, že jsem uvažoval i o změně působiště. Ve Spartě se mi pár věcí nelíbilo a říkal jsem si, zda mám tohle všechno ještě zapotřebí. Změnu téměř vždy následuje nová motivace a chuť do hokeje. Po rozhovoru s novým sportovním manažerem Ottou Sykorou jsem ale změnil názor. Když jsem slyšel, že i noví trenéři mě chtějí, vrátila se mi chuť bojovat za Spartu.
LN Teď vládnete ofenzivním statistikám extraligy. To asi dáváte Spartě dobré důvody, aby s vámi uzavřeli novou smlouvu...
No, zatím mě nikdo neoslovil. Chápu, že nejdřív chtějí podepsat mladší hráče a pak uvidí, zda jim na staré něco zbyde. (směje se) Končit ještě nechci, jasno o svém osudu budu mít asi až po sezoně. V Česku si však nedokážu představit, že bych hrál jinde než ve Spartě...
LN V čem je podle vás vůbec největší síla současné Sparty?
Ve vyrovnanosti a bojovnosti. Máme za sebou skoro tři čtvrtiny extraligy a zápasy dokázala rozhodovat kterákoliv pětka. V hokeji je také velmi důležitý výkon brankáře. A díky Tomášovi Pöpperlemu dokážeme bodovat, i když dáme jen dva góly. V létě naše výkony ještě nebyly optimální, ale to jsme se sehrávali a měli také těžké soupeře z celé Evropy. Tahle utkání nám pomohla a posunula nás dál.
Sparta se po loňském boji o záchranu letos hřeje na čele extraligy.
LN Určitě velkou roli na vašem úspěchu má nový kouč Josef Jandač. Jak "českého Mourinha" vnímáte vy?
Už předem jsem o něm slyšel, že snad nikdy není spokojený. A to ukazuje i ve Spartě. (usmívá se) Je hodně náročný, ale to nám pomáhá. Nemá jednoduchou roli, po panu Sykorovi převzal i funkci sportovního manažera. Zatím všechno zvládá, klobouk před ním dolů.
LN Ptám se proto, že Jandač patří mezi tzv. tvrdší trenéry. A ti se v posledních letech na Spartě nikdy nechytili.
Já styl pana Jandače schvaluju. Tvrdý kouč musí být ale přímý, a ne zákeřný. Nemyslím si, že praktiky některých trenérů v minulosti byly čisté...
LN V září nejen hokejový svět zasáhla tragédie klubu z Jaroslavle. Vy jste přišel o kamaráda Jana Marka, spoluhráči Rachůnkové o bratra. Nemohla vás tahle událost paradoxně stmelit?
I to je možné, stává se to. Možná jsme se díky tomu stali soudržnější. Hodně nás to ale zasáhlo všechny. Honza ve Spartě dlouho hrál a měl se sem vrátit.
LN Někteří čeští hokejisté po gólech ukazovali nahoru a symbolicky své trefy věnovali kamarádům z Jaroslavle. Co vy?
Prakticky není den, abych si na Honzu Marka nevzpomněl. Památku na něj i dalšího kamaráda Martina Čecha (obránce Pardubic zahynul před čtyřmi lety při autonehodě – pozn. red.) mám ve své skříňce v kabině. Vždy když jdu na led, tak na ně vzpomenu. Pořád dokola uvažuju o tom, proč jsem nebyl tvrdší a nepřesvědčil ho, aby se z Ruska vrátil už v létě, a ne až po dalším ročníku, jak plánoval...
