22. dubna 2019 19:04 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Předehnaly nás státy, kde umí se svobodou lépe zacházet, říkal Bukač. Letos by mu bylo 84 let

Trenér Luděk Bukač zemřel ve věku 83 let. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Trenér Luděk Bukač zemřel ve věku 83 let. | foto:  Michal Šula, MAFRA

PRAHA Co s českým hokejem? Rady mu v posledním rozhovoru pro LN a Lidovky.cz dával bývalý trenér Luděk Bukač, přičemž hovor s ním probíhal v únoru loňského roku. Bohužel v sobotu 20. dubna ve věku 83 let zemřel. V interview, které vám redakce zpětně přináší, se dvojnásobný trenér mistrů světa vrátil hlavně k úspěchu v Naganu a tomu, jaký potenciál hokej promarnil.

Luděk Bukač (83 let)

  • Jako hokejový útočník získal stříbro a bronz na mistrovství světa, ještě úspěšnější je jeho trenérská dráha.
  • Dvakrát dovedl Československo a Česko na MS ke zlatým medailím, má dvě stříbra a bronz. V Kanadském poháru 1981 prohrál jeho tým v semifinále se Sovětským svazem.
  • Stejnému soupeři podlehl jako jedinému i na ZOH 1984 v Sarajevu a získal stříbro. Vedl také národní celky Rakouska a Německa.
  • Člen síní slávy českého i světového hokeje má za sebou bohatou publikační a přednáškovou činnost o hokejové teorii, metodologii i psychologii hry.

Po slavném olympijském vítězství party trenéra Ivana Hlinky na turnaji, kam poprvé přijely hvězdy NHL soupeřit pod pěti spojenými kruhy, se Češi v následujících letech třikrát stali světovými šampiony. To se jim povedlo ještě v letech 2005 a 2010, vždy u toho byl i jeden z naganských hrdinů Jaromír Jágr. Naopak v poslední pětiletce zůstávají bez medaile, což se naposledy stalo v začátcích organizovaného ledního hokeje, mezi lety 1924 a 1932.

„Pořád doznívalo to, co jsme dělali v minulosti. Dnes by tady měli být hotoví hráči, kteří se narodili po roce 1989, ale nejsou,“ říkal Luděk Bukač, jenž díky práci na knize o historii československého a českého hokeje udělal rekapitulaci dějů, jež od raných poválečných let až do současnosti viděl, zažil a vytvářel je. O příčinách úpadku tak měl jasno.

Lidovky.cz: Využil český hokej fenoménu z Nagana? Rozpracoval na základě hry tehdejšího týmu třeba nějakou metodiku?
Takhle se na to nejde. Tenkrát přišli všichni do turnaje rozehraní, žádný trénink, žádná příprava. To prostě vznikne, je to těžko ovlivnitelné. My jsme nevyhráli náhodou, ale v každé hře náhoda působí. Koncepce se tvoří jinak. Z Nagana si ještě teď můžeme vzít, že když chceme uspět, musíme mít osobnosti, individuality. Měli jsme je i dřív, kdy být osobností bylo považováno za egoismus. Když individualita pomáhá celku a ten celek si jí váží, vzniknou velké věci.

Lidovky.cz: Jak chápat, že na velkých turnajích čeští hokejisté, ale nejen oni, neustále vyzdvihují týmovost? Je to kolektivní hra, zdá se to správné.
Šedý jednobarevný kolektiv nestačí. Viděl jsem film o Stevu Jobsovi. Měl kolem sebe velký tým, ale sám pracoval nejtvrději. My jsme také měli takového člověka, Masaryka, dnes ho bohužel nemáme. V hokeji jsme mívali osobnosti, které mohly vystoupit v šatně a říct cokoliv. Nebylo důležité, že ti hráči byli zvláštní nebo chytří, ale že v sobě nesli něco všeobecného. Ostatní cítili, že mluví jeden z nich. Taková osobnost může šířit svou energii do okolí. A Nagano? Tam rozhodlo pár lidí, kteří do toho dali vůli a chtění.

Bývalý hokejista a později úspěšný trenér Luděk Bukač.

Bývalý hokejista a později úspěšný trenér Luděk Bukač.

Lidovky.cz: Nejúspěšnější fotbalový trenér uplynulého půlstoletí Alex Ferguson v knize Leader také takto líčí základy úspěchu.
Vždyť on, když skončil s fotbalem, šel přednášet na Harvard! O tom, co je to spolupráce lidí, o práci s živým organismem. To my nemáme a netýká se to jen hokeje, ale všech kolektivních her, ve kterých jsme byli tak dobří.

Lidovky.cz: Co má dvacetileté hokejové upadání společného s vývojem jiných sportů?
Všechny charakterizovala česká chytrost, spolupráce, tvořivost. V roce 1948 vznikla socialistická sportovní věda. Vycházeli jsme z Ruska, ale udělali jsme vlastní teorii a tradici. V hokeji vytvořil a prosadil fungující systém profesor Vladimír Kostka, neobyčejně pracovitý člověk. Obětoval hokeji život. Dnes je ten systém zbouraný a překonaný, ale co máme místo něj? Přišla demokracie a my, kteří jsme byli vedeni ke kolektivismu, k jednotnému myšlení, jsme najednou pronikli do svobody a neumíme s ní zacházet. Víme toho daleko víc, než jsme věděli dřív, kdy jsme byli dobří, ale předhonily nás vyspělé státy, kde se svobodou umí lidé zacházet líp.

Lidovky.cz: Nezměnily se jen vnitropolitické poměry, změnil se svět. Je globalizovaný, poznatky jsou dostupné ve stejném okamžiku všem. Má význam budovat vlastní cestu?
Minulé generace nám předaly vzácný genofond. Ten obsahuje i sklon ke spolupráci, kooperativní prvky. Je to neuronální korelace a říkalo se tomu „já na bráchu, brácha na mě“. Šli jsme na soupeře s tím, že jsme všichni přátelé as těmi druhými vyběhneme. Máme pěstovat, co máme, a nekopírovat. Když kopírujete, vždycky jste až druzí. Kdysi jsme my školili v cizině, dnes třeba v Rakousku a v Německu učí a trénují Švédové, Finové, Američané. Kde jsou naši vzdělaní koučové? Jsme outsideři. To není kritika, to je stav.

Lidovky.cz: Dnes se realizační týmy rozšiřují, sestavují se štáby specialistů.
Nedávno jsem četl, jak kondiční trenér prohlásil, že když mu dají hráče, za půl roku z něj udělá hráče extraligového. Co je to za nesmysl? Proč to už neudělal? On vůbec neví, co je to hráč. Že tým je živý lidský organismus. Ale on tam pracuje jako specialista. Steve Jobs měl také realizační tým, ale všechno řešil on. Tak jako v Naganu řešil všechno Ivan Hlinka, tak jako já jsem všechno řešil při mistrovství světa, když jsem pět let pracoval s národním mužstvem. Hlava musí vědět o všem. Ostatní nemají odpovědnost.

Luděk Bukač v Jindřichově Hradci (2010).

Luděk Bukač v Jindřichově Hradci (2010).

Lidovky.cz: Ivan Hlinka zahynul. Jako asistent byl u olympijského zlata Slavomír Lener. Copak nic nepochytil?
Pochytit něco není tak jednoduché. To je, jako kdybyste řekl, že lidi nepochytili nic od Masaryka.

Lidovky.cz: V Naganu vedli tým hráči, kteří už tehdy působili v zámoří. Jak se to projevilo?
Prostředí je mentálně vychovalo. Věděli, jak se mají oblékat, co mají říkat, a tak dále.

Lidovky.cz: Spousta jich zůstala u hokeje. Proč oni nebo jiní skvělí hráči minulosti neformují český hokej?
Tím vítězstvím už předali hodně. Spíš společnost udělala málo, aby to vstřebala. Nedávno mi Franta Pospíšil (trojnásobný mistr světa a kapitán reprezentace) řekl, že jako hráč si mohl v šatně dovolit cokoli. Všichni šli za ním. Když začal trénovat, najednou ho hráči nebrali. Projevilo se to u Musila, u Reichela. Takový hráč dostane trenérské vzdělání a zapomene, že ke svému mistrovství došel emocí, že v mládí daleko víc vnímal, než myslel. Ti hokejisté absolvovali tisíce tréninkových hodin, tisíce příprav na zápas, slyšeli od desítek koučů, co jim říkali, stovky zápasů vyhráli, stovky prohráli, tu zkušenost nemá nikdo. Oni se nepotřebují učit, co je technika, taktika, kondice, rychlost. Musíme se vrátit k tomu, co se dělalo dřív, a dát tomu sofistikovaný kabát. Musí tam zůstat přirozenost, férovost, kamarádství.

Lidovky.cz: To je příčina, proč zaostáváme za světem i za vlastními výsledky minulosti?
Vědci přišli na to, že člověk je emocionální bytost mající rozum, nikoli rozumná bytost mající emoce. Ukazuje se, že o nás rozhoduje nitro a to je většinou nevědomé. My učíme děti hokej jako básničku a manipulujeme s jejich myslí.

Lidovky.cz: Může i v takovém systému vyrůst někdo, kdo najde správnou cestu?
To není tak jednoduché. Hokej byl dřív pro všechny, dnes není otevřeným prostředím. Dostal se do něj kšeft a velkou roli hrají rodiče. Někdo jim nabídne, že jejich potomka doučí dovednosti. Ale učit se dovednosti, to pak nejste hráč. Jadrné hráčství je v nitru, které se tvoří do čtrnácti let. Dovednosti se můžete učit i později. Fotbalista Pepi Bican, to byl jadrný hráč, učil se na ulici, kde byla ta ohromná svoboda, prostě pokus/omyl. Dnes jsou trenéři spokojení, když mladí umí střílet, přihrávat, bruslit a běhat, rodiče za to utratí stovky tisíc, ale přijde osmnáctý devatenáctý rok a oni zjistí, že kluk se nemůže prosadit, protože neumí hrát. U Anatolije Tarasova jsem viděl, že když skončil trénink, pokračovalo se dobrovolně. Zůstali všichni. Tak vzniká kamarádství jedné šatny. I my teď potřebujeme takové příklady, ve všech oborech.

Lidovky.cz: Zeptám se možná idealisticky – proč se to prostředí samovolně nevyčistí a nezvolí si jiné vůdce?
To je složitá sociologická otázka. Jako jinde ve společnosti, iv hokeji se prosadili politologové. Myslíme si, že všechno zmohou peníze. Proč? Podívejte se na všechna odvětví našeho života, ať je to kultura, či ekonomika. Prostředí je zaplevelené a pronikla do něj spousta peněz. V minulosti nikdy nebylo ve sportu tolik peněz. Jestliže odbouráme citovou složku a prosazujeme rozumovou, objeví se také ta spekulativní, kdy jde o peníze. První přednáška trenérům by měla být na téma etika. Rozeznat dobro od zla a poznat, co je falešné a křivé.

Lidovky.cz: Rozhodují tedy manažeři...
... v podstatě rozhodují majitelé klubů. O všem.

Lidovky.cz: Ti by přece měli mít zájem na funkčním výchovném systému. Kde by bez něj brali hráče?
Ale oni si ho koupí. Ten kšeft jde už od mládeže. Podívejte se, jak hráči pobíhají mezi kluby. Proto se hodnotí branky, přihrávky, aby vznikla tabulka a hráči se diverzifikovali. Jenže tabulka bodů nepopisuje hráčství. Jágr v zápase nedal branku, ale bylo vidět, že soupeř si s ním neví rady. Vznikli prostředníci, agenti, kšeft rotuje, vniknou do něj rodiče a je to najednou ohromně složité.

Lidovky.cz: Dřív to bylo jednoduché?
Jsem už jeden z mála, který prožil celou tu historii. Při práci na knize porovnávám, jací byli hráči a jak jsme trénovali. Jsem na konci a zase jsem se dočetl o věcech, které jsem dřív neznal. A uviděl jsem, proč je Jágr Jágrem, proč byl Hlinka Hlinkou. Jedno se ale nezměnilo – v globálním světě platí jen mezinárodní úspěch.

Josef Káninský

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!