130 let

Marian Gáborík. | foto: Reuters

Regulace nezabraly, v NHL se přeplácí dál. Důkaz? Sedm let pro Gáboríka

Sport
  •   13:23
LOS ANGELES/PRAHA - Hokejová NHL se snaží držet kluby na uzdě, aby nekontrolovaně nebujely a nedopadly třeba jako Lev Praha, jenž kvůli nedostatku financí nejspíš po dvou letech zanikne. Jenže ani platové stropy, tedy umělé rovnostářství za účelem vyrovnanosti soutěže, nezamezí vzniku nesmyslných smluv.

Ukazuje to čerstvý případ slovenského snajpra Mariána Gáboríka, jenž ve svých 32 letech podepsal sedmiletý kontrakt na 34,125 milionů dolarů. Důvod je nasnadě: Los Angeles ho chtělo za každou cenu udržet a nic jiného mu vzhledem k pravidlům soutěže nezbývalo.

Gáborík totiž coby nejlepší střelec uplynulého play-off (nastřílel 14 gólů, jen jediná trefa mu chyběla, aby vyrovnal klubový rekord legendárního Wayna Gretzkého), mohl vybírat z řady lukrativních nabídek.

Nabídek, které by mu zaručovaly roční příjem kolem 8 milionů ročně. Tolik mu však Los Angeles nemohlo dát, jelikož nemá pod platovým stropem dostatek prostoru. A tak museli Kings přistoupit k této oblíbené kličce obcházející pravidla.

Podobně, jako když se lidé a podniky snaží všemožně vyhnout placení vysokých daní.

Rizika dlouhých smluv

Kluby z NHL platové stropy sice obejít dokážou, zároveň však podstupují určité riziko. Je totiž pravděpodobné, že se bude Gáboríkova výkonnost s přibývajícím věkem snižovat. Proto bývá zvykem, že se u dlouhých smluv nevyplácí ročně průměr celkové částky, ale zpočátku více a pak každým rokem méně a méně.

Navíc ještě hrozí, že se hráč zraní a bude dlouho mimo hru. Vždyť právě Gáboríka v uplynulé sezoně provázela řada zdravotních komplikací od poraněného kolena přes zlomenou klíční kost, kvůli které přišel i o olympiádu v Soči.

Slovenský kanonýr objektivně vzato neprožil úplně ideální sezonu: v Columbusu nezářil a klub se ho rád zbavil. Povedlo se mu vlastně až play-off, ale i to stačilo, aby se zajistil nadlouho dopředu.

Vedení NHL se takovým kontraktům snažilo v minulosti zamezit. Příkladem budiž čtyři roky staré handrkování okolo rekordní 17leté (!) smlouvy na 102 milionů pro ruského kanonýra Ilju Kovalčuka.

Nezávislý arbitr ji tehdy zrušil s tím, že neodpovídá ligovým předpisům, jenže zásadní průlom to neznamenalo.

Bohaté kluby dál hledají cestičky, jak sestavit co nejsilnější tým. Je to logické. Los Angeles se původně snažilo s Gáboríkem dohodnout na tříletém kontraktu za 15 milionů, jenže tenhle návrh vzhledem ke konkurenčním nabídkám neuspěl. A tak přišla na řadu hra s čísly.

O zavedení platových stropů se uvažovalo (a možná stále ještě uvažuje) i v české extralize, kde má řada klubů kvůli přeplácení hráčů ekonomické potíže. Jenže tady je problém spíš v dotacích - tedy nerovném postavení jednotlivých týmů, z nichž některý dostává od města víc, jiný míň a některý vůbec nic.

Gáborík tedy bude ročně inkasovat v průměru "jen" 4,875 milionů. Jenže dlouhých sedm let, takže má zaručený vysoký příjem jako jinde za kratší dobu a jako bonus solidní šanci hrát v NHL téměř až do konce kariéry.

"Můžete podepsat i na 10 let, i tak vás můžou vyjtrejdovat. Už jsem podepsal na pět, a stejně jsem měnil klub. Na druhou stranu vám dlouhá smlouva nabízí víc pohody a větší dávku komfortu a ochrany. Přesto nevíte, co se může stát. Doufám, že budu zdravý a že se mi bude dařit," řekl Gáborík.

Jeho spokojenost umocňuje fakt, že zůstane v silném týmu, kde má reálnou příležitost zopakovat letošní úspěch - tedy získat další Stanley Cup. To ostatně potvrzují následující slova: "Je skvělé být součástí tohoto skvělého klubu dalších sedm let. Chtěl jsem zůstat."

Autor: