Kauza Růžička: Půjčka je klasickým maskováním, říká expert na korupci

Růžička i jeho kamarád Jiří Mouček, jenž měl podezřelou transakci zprostředkovat, zatím nedokázali spolehlivě vysvětlit, jaký byl účel půlmilionpvého obnosu. „Sponzor“ ve videu, na nějž Lidovky.cz upozornily, tvrdí, že za tyto peníze měl jeho syn dostat šanci v prvním týmu Slavie. Růžička poté oponuje, že obnos měl být použit na rekonstrukci šaten slávistického stadionu. Mouček ale zase tvrdí, že od začátku šlo o osobní půjčku přímo Vladimíru Růžičkovi. 

Argumentace o půjčce ale nijak nepřekvapila Radima Bureše z Transparency International, neziskové organizace, jejímž posláním je mapovat stav korupce v České republice.

Lidovky.cz: Co si myslíte o tom, že půl milionu měla být „půjčka“ Vladimíru Růžičkovi? Je to časté maskování podezřelých transakcí?
Půjčka je nejtypičtějším způsobem obrany před nařčením nebo i trestním stíháním a vyšetřováním z korupce. V případě úplatku totiž musejí orgány činné v trestním řízení prokázat, že někdo ty peníze převzal nebo jen dostal slíbené v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu. To znamená, že tam musí být ta vazba na nějaký veřejný zájem. Mimochodem proto teď Janu Nagyovou (nyní Nečasovou, manželku bývalého premiéra Petra Nečase. - pozn. red.) stíhají za neplacení daně a ne za korupci, protože nemůžou prokázat, že ty kabelky byly za něco konkrétního. Jejich argument zní: nemá to nic společného s veřejným zájmem, nemá to nic společného s hokejem, je to prostě soukromá půjčka. Tudíž samozřejmě jakékoliv riziko trestního postihu padá, pokud se příslušným orgánům nepodaří prokázat opak. Tohle je naprosto standardní věc, která se objevuje v korupčních kauzách velmi často.

Lidovky.cz: Ta půjčka by ale měla přesto mít nějaký charakter, měla by například být provedena bezhotovostně a na základě podpisu smlouvy, aby byla zajištěna transparentnost.
Nutně právně nemusí. Takhle to řada lidí řeší, že řekne prostě „my jsme kamarádi, známe se“ a prezentuje to jako ústně uzavřenou dohodu.

Lidovky.cz: Tak právě argumentuje údajný Růžičkův kamarád Jiří Mouček, jenž měl celou transakci zprostředkovat: „S oním pánem, jenž půl milion poskytl, se známe dlouho, pracovali jsme spolu, nevidím důvod, proč by se nad touto půjčkou měl někdo pozastavovat,“ říká.
U někoho, kdo není veřejným činitelem, nelze úplně trvat na tom, že jakékoliv takovéto vztahy mají mít formálně smluvní charakter. Takže tady je možné tvrdit, že je to půjčka. Musel by se prokazovat opak a to, že to není smluvně podložené, není tak podstatné. To, že „půjčka“ Růžičkovi byla podle Moučka provedena v hotovosti, vykazuje všechny znaky zastírání skutečného důvodu. Ale z formálně právního hlediska je to postup, který je přijatelný. To znamená, že tímto postupem se z toho dotyčný může vyvléct. Jak ale říkám, je to znak, který ukazuje na něco netransparentního, něco problematického, ale samo o sobě to není narušení pravidel.

Růžička: Půlmilion šel na kabinu. Peníze byly pro Vláďu, oponuje kamarád

Lidovky.cz: Podařilo se někdy u podobných případů zaštítěných „půjčkou“ prokázat, že se jednalo o korupční jednání?
V tuhle chvíli si na žádnou kauzu, kde by se někdo bránil půjčkou a přesto byl nakonec odsouzen, nevzpomínám. K tomuto případu je ale potřeba říct, že práce s hráči je potenciálně velký byznys a je to oblast, která není úplně právně upravená. Je tam celá řada možností, jak někomu pomoct, aby byl vidět - samozřejmě s vidinou NHL. Tohle je do určité míry společenský problém, ale další věcí je, že Růžička tvrdí, že to vzal na nějaký kabiny. To musí jednoznačně doložit papíry. Druhá stránka věci je, že celé financování sportu je problematické, kdy pod celkem pochopitelnou argumentací „vždyť to děláme pro ten sport, pro tu mládež, pro zdraví, tak po nás nemůžete chtít faktury a papíry“, se pravděpodobně děje celá řada nepravostí.

Lidovky.cz: Růžička sám přiznává, že faktura na opravu šaten není, současný majitel Slavie Vladimír Pitter na stránkách klubu tvrdí, že o žádném sponzorském půlmilionu neví.
Kdyby to měl někdo brát vážně, tak by tam musely být faktury. Představa, že trenér má nějaké peníze a něco opravuje, je bizarní. Spíše bych chtěl ještě říci, že podstatou podplácení je, že není nutné naplnění očekávaného závazku - přesně jako u Růžičky a mladého hokejisty. Úplatek se neváže na zneužití pravomoci nebo zvýhodnění, zákon jasně hovoří o získání výhody nebo obohacení v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu. Vrcholový sport je považován za věc veřejného zájmu na základě nálezu Nejvyššího soudu, který to řešil v kauze Ivana Horníka a Viktorky (kauza úplatků v nejvyšší fotbalové lize známá z divadelní hry Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? - pozn. red). Ti se právě bránili, že je to interní záležitost, do které státu nic není, a Nejvyšší soud konstatoval, že vrcholový fotbal záležitost obstarávání veřejného zájmu prostě je. Tvrzení, že Růžička nevěděl, co s penězi, tak to dal do trezoru a po dvou letech vrátil, bude třeba dokázat. Ta nahrávka je nepříjemná a policie bude muset začít konat. Může to ale skončit tím, že se prokáže vrácení peněz.

Lidovky.cz: A to by bylo v pořádku? 
Ne, myslím si, že skutková podstata trestného činu podplácení zde byla naplněna, protože to je v souvislosti s věcí veřejného zájmu. Ty peníze Růžička převzal, nemá to žádné znaky formalizování jako sponzorského daru. Popravdě řečeno to vrácení by na skutkové podstatě nic neměnilo.

Lidovky.cz: V diskusi pod oficiálním vyjádření na stránkách Slavie čtenáři mimo jiné píší, že takovýto přístup - zaplatit trenérovi, že syna nechá s klubem trénovat - jim nevadí, že je to přirozené. Jak to vnímáte vy?
Kdyby to bylo formalizováno, otázka by byla někde jinde. To máte jako ve zdravotnictví, vy si můžete zaplatit nadstandard a má to nějaká pravidla, nebo můžete dát peníze primáři a zajistíte si, že na vaši operaci přijde zrovna on. Rozdíl je právě v tom, jestli je to formálně upraveno, nebo není. Klub by klidně mohl říct „táta dal peníze klubu, tak kluka bereme do tréninku, ale nic nezaručujeme“. Pak by to mělo nějaká pravidla, podepsala by se sponzorská smlouva, peníze by se zaregistrovaly a vědělo by se o nich, to je něco jiného. Ale vzhledem k vyjádření majitele Slavie, že o ničem nevěděl, se potvrzuje spíš varianta, že šlo o soukromé přivydělání pana Růžičky. A bohužel to vypadá dost jasně. Policie by každopádně měla konat.

Lidovky.cz: Jak může v případném vyšetřování dopadnou „dárce“?
To, že to je účelová záležitost, že se někdo na Růžičku naštval a vytáhl to na něj, je naprosto evidentní. Ale že se děje nějaká nepravost a dotyčný to vytáhne až v momentě, kdy na tom má nějaký osobní zájem, to by sama o sobě mohla být dost zajímavá věc. Plus je tam otázka případné právní odpovědnosti toho „dárce“. Klíčové v tomto případě je to, že údajnou soukromou „půjčku“ Růžička přijal, ale najednou nevěděl, co s těmi penězi, tak je dal do trezoru a nakonec vrátil. To si malinko odporuje. Argument, že šlo o půjčku, se používá ve chvíli, kdy už opravdu teče do bot a hledá se způsob, jak situaci zachránit.