Dnešní asistent národního týmu tehdy nastřádal 12 bodů za pět gólů a sedm asistencí. Frolík tuto cifru díky gólu a asistenci v utkání proti Rakousku vyrovnal, Voráček se dvěma nahrávkami zvládl to samé.
„Je to hezký, ale ve finále je to jedno,“ reaguje Voráček.
Jak to?
Protože když neuspějeme ve čtvrtfinále, tak se všechno nuluje. Když udělám 25 bodů, a pak vypadneme, tak je to k ničemu. Ale cítím se výborně fyzicky a s Froldou nám to klape. Na druhou stranu se dá řada věcí ještě zlepšit. A my je musíme zlepšit, pokud chceme v úterý porazit Švýcary a pak uspět v klíčovém zápase ve čtvrtek.
V čem se můžete zlepšit?
V proměňování šancí, které může být ještě na lepší úrovni. Vytvoříme si spoustu příležitostí, těch gólů by mělo být ještě víc.
Právě Robert Reichel hodně mluví o tom, jaký jste vůdce a lídr. Těší vás to?
Víte, když se zeptáte spoluhráčů a trenérů, tak je jasný, že nebudou pomlouvat své kolegy nebo svěřence z kabiny. Přece nás nebudou drbat do novin, rozumíte? Mně to přijde, že v Čechách jste dobrej lídr, když se vyhraje. Já se snažím být sám sebou.
Máte za sebou tři zápasy se slabšími soupeři, všechny jste jasně zvládli. Jste spokojený?
Víte, proč nad jsme nad nimi vyhrávali takovými rozdíly? Protože dobře bruslíme, máme opravdu dobrý pohyb. Ještě jsem takový nezažil na žádném mistrovství. I když mají soupeři v první třetině třeba sílu a vydrží s námi bruslit, tak postupem času odpadávají.
Je to tím, že máte v týmu hodně mladých hráčů?
Co tím chcete říct? Že my staří nemůžeme bruslit? Abych pravdu řekl, tak jsem byl překvapený, jak jsme bruslili už v přípravě na Slovensku a potom v Brně.
Máte pět výher z šesti zápasů. Je to velký příslib pro čtvrtfinále?
To je jedno. Můžete hrát všechny zápasy dobře, a pak uděláte jednu dvě chyby a najednou se to složí jak domeček z karet. Důležitý je nebýt vylučovaný. Proti Rakousku tam zase byly fauly a při oslabení hrozí zranění. Třeba když blokujete puk. Myslím, že jsme na tom bruslařsky tak dobře, že jsme si to mohli odpustit. Na druhou stranu z toho rozhodčí zase udělali cirkus, pak se to snaží kompenzovat... Hra je rozkouskovaná místo toho, aby se hrálo pět na pět a hokej měl nějakou úroveň. Přišlo mi to jako NHL v sezoně 2005/06. To se pískalo patnáct faulů za zápas.
Nepřipomínají vám výkony a výsledky mistrovství v Bratislavě před osmi lety?
Hrajeme parádní ofenzivní hokej, padají góly, lidi se baví. Doufejme, že dojdeme daleko a že to bude za něco stát.
V úterý vás čekají Švýcaři, bude to test po zápasech s papírově slabšími, jak na tom doopravdy jste?
Určitě. O Švýcarech nikdo nemluví, protože dostat se mezi nejlepších šestku je hodně těžké. Ale já si myslím, že dneska už musíme mluvit o top sedmičce. Jsou schopní porazit kohokoli, mají hodně vynikajících hráčů. Je to nebezpečný tým, všichni to víme a určitě se na ně připravíme. Musíme dobře bruslit. V tom zápase bude v sázce, kdo se bude stěhovat na čtvrtfinále do Košic.
Je pro vás důležité, abyste zůstali v Bratislavě?
Určitě. Bylo by to cestování a starost navíc.
Před mistrovstvím každý mluvil o medaili, cítíte, že je opravdu možné na ni dosáhnout?
Zůstávám při zemi, vím, jak je to těžký. I když se povede čtvrtfinále, tak tam máte ještě dva zápasy, abyste uhráli medaili. Náročný je to hodně, musíme se soustředit na každý následující zápas. Samozřejmě pro vás novináře je hezké psát o medaili, ale kabina zůstává na zemi.
A co říkáte na Slováky, kteří se nedostali do čtvrtfinále?
Podle mě je to pro ně krutý, protože hráli dobrý hokej, všechny zápasy měli vyrovnané. Měli problém s koncovkou, ale výkony byly dobré. S trpkým koncem. Je mi jich líto.