Devatenáctiletý centr si ale z toho velkou hlavou nedělá. Ani z důvodů, které k tomuto rozhodnutí reprezentačního kouče Josefa Jandače vedly. „Snažím se na sobě neustále pracovat,“ říká Nečas v rozhovoru pro LN a Lidovky.cz, který vznikal den po úterní extraligové prohře brněnského celku v repríze posledního finále soutěže v Liberci (2:6).
  |
Sám Nečas sledoval duel doma z postele, protože je kvůli viróze momentálně na antibiotikách. „Liberec vyhrál zaslouženě, teď hrají dobře. My máme hodně zraněným i nemocných, další ulehli po tomto duelu, asi možná něco řádí v kabině,“ vysvětluje mladý talent, který pomohl na přelomu roku reprezentační dvacítce ke čtvrtému místu skvělými výkony podpořené kvalitní produktivitou (v sedmi duelech nasbíral za tři góly a osm asistencí celkem jedenáct bodů).
Cítíte se již dostatečně fyzicky silný na seniorský hokej?
Po této stránce se cítím dobře. A bylo tomu tak v zámoří v přípravném období i nyní během sezony. Určitě je výhoda být silnější, ale jsou hráči, kteří nejsou tak fyzicky zdatní, a ničemu to nevadí. Snažím se na tom neustále pracovat, ale nemyslím si, že by mě fyzické dispozice v seniorské kategorii nějak limitovaly.
Ta otázka se nabízela kvůli olympijské nominaci do Koreje. Kouč Josef Jandač totiž vaši absenci vysvětloval mimo jiné právě nedostatečnou fyzickou sílou na seniorský hokej.
Na to těžko něco říct. Je to názor pana trenéra, každý pohlíží na toho konkrétního hráče jinak, já se na tomto atributu snažím pracovat a budu pracovat i nadále.
Kde vy osobně vidíte své největší slabiny?
Stále na sobě musím pracovat komplexně, pořád mám co zlepšovat. Musím hodně pilovat obranu, pracovat na buly, postupně zdokonalovat všechny svoje dovednosti.
Bavil jste se s panem Jandačem, trenérem národního týmu, před zveřejněním nominace?
Nebavil, šlo to kolem mne. Já se snažil hrát, co nejlépe umím, a komunikaci ohledně mojí případné nominace na olympiádu řešili jiní (Jandač dostal doporučení jak od trenéra Komety Libora Zábranského, tak od kouče dvacítka Filipa Pešána – pozn. red.).
Potěšila vás doporučení od obou trenérů? Protože podle toho, co pan Jandač na nominační tiskovce řekl, vás oba hodně chválili.
Nevím přesně, jak jejich komunikace probíhala, co přesně si řekli, ale určitě jsem rád, pokud o mně mluvili dobře, doporučili mě. Oba trenéry velmi respektuji. Ale jak jsem řekl, nyní jsem se do nominace nedostal, ale já se budu snažit neustále zlepšovat, abych se v ní někdy v budoucnosti mohl objevit.
Reprezentační trenér mluvil o seznamu náhradníků. Víte alespoň o tom, zda na něm figurujete?
Vůbec netuším, máme dost kvalitních útočníků, kteří se do nominace nedostali, Martin Růžička, Andrej Nestrašil, takže něco podobného vůbec neřeším. Navíc nikomu zranění nepřeji, budu klukům, kteří pojedou na olympiádu, fandit a držet palce. Doufám, že uspějí a přivezou medaili.
Předpokládám, že případnou dodatečnou nominaci byste neodmítl…
(Úsměv) To by asi neudělal nikdo.
To je jistě pravda, ale i pan Jandač mluvil o tom, že věří, že pokud někoho nominuje dodatečně, dotyčný pojede a nebude řešit, že chyběl v první nominaci. Což se v minulosti už párkrát stalo.
Je to rozhodnutí každého hráče, za sebe ale říkám, že něco podobného bych v životě neudělal. Reprezentovat je vždy ctí.
Pojďme k extralize. Věříte - když budete v Brně všichni zdraví - v obhajobu titulu?
To je ještě hrozně daleko, musíme se nejdříve udržet v první šestici, dát se dohromady a přes olympijskou přestávku se připravit na play off.
Na ledě trávíte v průměru okolo šestnácti minut na zápas. Je asi příjemné, když na vás v devatenácti letech tolik sází kouč jednoho z nejlepších extraligových celků a obhájce titulu.
Určitě je to skvělé. Když jsem hrál v mládežnických kategoriích, tak jsem byl zvyklý na velký prostor na ledě. Pro každého hráče je důvěra trenéra důležitá. Lídra týmu máme v Martinu Eratovi, ale je příjemné patřit mezi hráče, kteří jsou na ledě trošku více a jsou důležití pro klíčové okamžiky v zápasech. Hlavně po návratu z dvacítek tomu tak je.
Na nedávném juniorském šampionátu jste pomohl ke čtvrtému místu. Jak jste s výkony na turnaji spokojený? Odehráli jste skvělé zápasy, konečně postoupili do semifinále, na druhou stranu duely s Kanadou a Amerikou vám nevyšly.
Když se vrátím k základní skupině a čtvrtfinále, tak náš projev byl dobrý, hráli jsme skvělé zápasy s každým, škoda že výsledkově nevyšel duel proti Švédsku, kde rozhodlo, že jsme nevyužili přesilovku pět na tři. Zvládli jsme čtvrtfinále, poslední dva duely šampionátu nám ale vůbec nevyšly dle představ. Pocity jsou rozporuplné, protože jsme chtěli medaili, ale myslím, že jsme zase úplně nezklamali.
Opravdu jsou Kanaďané a Američané o tolik lepší než Češi?
Já si myslím, že je to hlavně o výběru, který oni mají obrovský. Oni mohou postavit čtyři stejně silné týmy, všechny lajny na šampionátu byly podobně kvalitní, s tím je strašně těžké soupeřit. Snažíme se s tím něco dělat, ale pořád jsme za nimi. Stejně jako třeba Švédi, kteří jsou o krok před námi.
Je to podle vás o práci s mládeží? Před pár dny o tom mluvil i svazový šéftrenér Slavomír Lener, podle kterého vychováváme málo kvality a často i v mladém věku se staví výsledky nad samotnou hru. Co si o tom myslíte vy, který jste stále ještě věkem junior?
Myslím, že ještě třeba do mladšího dorostu nejsou výsledky důležité tak jako skutečnost, aby se kluci hokejem bavili, užívali si to, neodpalovali kotouče ze strachu z chyby. Aby to nebylo o tom, že dáte jeden gól a pak se snažíte výsledek bránit. To je třeba podle mne největší rozdíl proti zámoří a i Švédům. Když na šampionátu vidíte, co si jejich beci na modré dovolí, tak je poznat, že to mají zažité odmalička. Vědí, že i když udělají jednu chybu, tak jim za to trenér nevynadá, ale řekne, ať se příště zachovají stejně, že to vyjde. Jasně, na konci vyrovnaného zápasu kotouč také raději nahodí, ale jinak se snaží neustále něco tvořit, vymýšlet, nebojí se.
