Rozhodující sedmý zápas Ducks opět nezvládli, a podobně jako vloni proti Detroitu i letos jste proti Kings prohráli, a to 2:6, i když jste byli výše nasazeným týmem.
Hokej je nevyzpytatelná hra, vytvořili jsme si šance, ale neproměnili jsme je a oni snad skórovali z každé střely. Tak to prostě někdy chodí, ale je to pro nás velké zklamání. Naše týmy jsou přitom velmi vyrovnané a doufám, že Kings nyní vyhrají Stanley Cup.
Při posledních vteřinách zápasu, uvědomoval jste si, že se jedná o poslední chvíle vaší kariéry?
Mám smutné pocity, to určitě. Chtěli jsme jít dál, věřili jsme si a říkali jsem si, že máme letos šanci dokonce Stanley Cup vyhrát. Několik následujících dnů mého života bude určitě složitých, bude těžké se probouzet a uvědomovat si, že už hokej profesionálně hrát nebudu. Ale zároveň jsem vděčný, že jsem mohl hrát hokej na nejvyšší úrovni tolik let a po více než 20 let užívat si skvělých spoluhráčů, fanoušků a nejlepší ligy světa. Když jsem začínal, ani ve snu jsem si nepředstavoval, že budu mít tak úžasnou kariéru. Jsem za to moc vděčný.
ČTĚTE TAKÉ |
Stal jste se v Anaheimu ikonou. Jak vnímáte místní disneylandovské prostředí?
Když jsem sem před sezónou 1995/1996 přišel, nevěděl jsem přesně, co od Kačerů očekávat. Nakonec se Anaheim stal zlatým místem pro mě i pro moji rodinu, celá místní komunita, fanoušci i celé vedení mužstva nám vytvořili takové prostředí, že jsme se tady cítili opravdu jako doma. Lepší místo bych asi nenašel. Jsem opravdu moc vděčný, že jsem mohl většinu své kariéry strávit právě zde v Anaheimu. Opravdu jsem si zde všechno velmi užíval, každé ráno vás lidé při cestě do haly podporovali, ať jste předchozí večer prohráli nebo vyhráli. Budu postrádat hodně věcí z mé hokejové kariéry v průběhu dalšího života. Všechno skvělé však musí jednou skončit.
Proč jste se rozhodl skončit právě teď? Na ledě působíte stále v dobré formě.
Zde v Anaheimu jsem mohl podepisovat jen jednoleté smlouvy, což mi velmi vyhovovalo. Nyní moje role na ledě však začala být menší a menší, a tak jsem cítil, že můj čas nadešel.
Existují pověsti, že byste měl nastoupil v KHL. Je to pravda?
Není. Vím, že tam mají o mne zájem, ale já vždy říkal, že svoji kariéru ukončím zde v NHL. Už nikde nemusím hrát, nemusím nikomu nic dokazovat. Určitě bych tam hrát mohl, ale v současnosti nechci.
Co považujete za největší úspěch Vaší hokejové kariéry?
To se samozřejmě těžko hodnotí a vybírá. Mám čtyři olympijské medaile, ale výhra ve Stanley Cupu v roce 2007 bude asi představovat ten absolutní vrchol mé hokejové kariéry. Ale musím se přiznat, že si nejvíce cením toho, že jsem mohl hrát tolik let na nejvyšší světové úrovni a nastupovat proti mnohem mladším hráčům v nejlepší lize na světě.
Srandičky a légrácky. Na snímku veterán Selänne.
Hráči Los Angeles Kings zůstali na skončení zápasu na ledě a vzdali Vám hold. Jak jste to vnímal?
Mají neuvěřitelnou úroveň a sportovního ducha. To se mi na NHL líbí. 60 minut bojujete jako lvi, ale po zápase jste schopni soupeře ocenit. S řadou hráčů Kings se dobře známe, trénovali jsme spolu v době loňské výluky. Hodně to jejich gesto pro mne znamenalo. Celé to loučení po závěrečné siréně bylo pro mě hodně emocionální, měl jsem slzy opravdu na krajíčku. Je těžké si uvědomit, že je konec. Nejdříve pochopíte, že jste vypadli ze Stanley Cupu, a teprve potom mi došlo, že končí moje kariéra. Najednou jsem nevěděl, co přesně mám na ledě dělat, všichni tleskali, a všechno mne to dojalo. Ta vzniklá mezera se mi bude jen těžko zaplňovat. Je hrozně těžké si najednou uvědomit, že je úplný konec. A to platí pro všechny životní situace, nejen pro sportovní kariéru.
