VIDEO: Voráček bavil diváky. K brance dotlačil drobného útočníka

Ryan Johansen z Columbusu vymyslel tři originální pokusy při samostatných nájezdech. Při prvním svlékl svůj modrý dres Blue Jackets s devatenáctou, uvázal si jej kolem pasu a zakončoval v červeném trikotu univerzitního týmu amerického fotbalu Ohio State s číslem pět quarterbacka Braxtona Millera, který je na celou sezonu mimo hrru se zraněným ramenem.

Při druhém se náhle vrátil, dojel si zpět do středu kluziště pro přihlížejícího syna kondičního trenéra Columbusu Mikea Vogta a sedmiletý Cole s jeho přispěním překonal Coreyho Crawforda.

„Původně jsem myslel, že vyberu nějakého kluka z hlediště, ale mohl by být nervózní a třeba by nechtěl. Když jsem viděl Vogtova kluka u kabiny, řekl jsem si, že to bude ideální,“ uvedl Johansen.

Nakonec si ještě vzal na pomoc šestici spoluhráčů Nicka Foligna - Stevena Stamkose, Drewa Doughtyho, Anžeho Kopitara, Duncana Keitha a Claudea Girouxe, a přestože překvapivé „V“ přečíslení proslavené v dětské komedii Mighty Ducks nezakončil přesně, celkově fanoušky upoutal ze všech nejvíce a získal 44,3 procenta hlasů.

„Snažili jsme se být k fanouškům co nejvíce otevření. Víme, že je důležité, aby nás viděli také z jiné stránky,“ prohlásil kapitán Mike Foligno, který se s dalšími hvězdami staral o zábavu už při pátečním rozdělování týmů při draftu.

Voráček předvedl kličku s hokejkou mezi nohama, na druhý pokus zkusil zakončení ze vzduchu a napotřetí se inspiroval Johansenovým nápadem.

Český lídr produktivity NHL si dobruslil pro překvapeného nováčka Johnnyho Gaudreaua, také pouze 174 centimetrů vysokého útočníka zezadu držel, navedl k zakončení a talent Calgary poslal puk mezi betony Briana Eliotta. Voráčkovi to stačilo na páté místo ze šesti s 6,5 procenty hlasů.

„Myslím, že ten kluk byl větší než on. Byla to sranda,“ říkal pobaveně Voráček. „To bylo velkolepé. Fakt sranda, Jake (Voráček) je skvělý kluk. Mohl jsem vzít Byfugliena a zkusit to tam dovést. Škoda, že mě to nenapadlo dříve,“ smál se Johansen nad myšlenkou, jakou by měl práci se 120 kilogramů vážícím a 196 centimetrů měřícím bekem Winnipegu. „To bych asi umřel smíchy,“ okomentoval to Foligno.