Jágr: Nečekal jsem, že bude tak těžké sehnat práci v NHL |
Přiletěl tryskáčem z Londýna s bruslemi i všemi chrániči, které potřebuje brankář hokejový. Čech konečně ukázal, o čem se šuškalo. Že prý v Londýně trénuje s hokejisty.
Trénuje, když má čas. Plní si svůj dětský sen, a když ho útočník Martin Havlát pozval do Brna na svou exhibici, neváhal. Kvůli kamarádovi. Kvůli své vášni. Kvůli charitě.
Čech byl prvňáčkem, když domů přinesl papír, na kterém zvali plzeňské žáky na nábor. Tolik chtěl být hokejistou. Doma si stavěl malou branku k balkonovým dveřím a pálil do ní molitanovým míčkem.
Největší hvězdou rozlučky byl Jaromír Jágr.
Sítí byla záclona. Pro sebe si komentoval imaginární zápasy, jak to měl naposlouchané z televize. I lustr se mu podařilo roztřískat, když zrovna vyhrál „mistrovství světa“ a v euforii vymrštil ruce i s hokejkou.
Líbila se mu litvínovská lajna Rosol - Růžička - Kašťák nebo pardubický mohykán Šejba, ale nejblíž měl k brankářům. Do sešitu si vylepoval jejich fotky, jež vystřihoval z časopisu Stadion. Králík, Šindel, Gula, Hašek...
Na Haška si hrál nejradši. „Hodil jsem míček proti zdi a pak ho chytil rozevlátým stylem jako Dominik,“ směje si při vzpomínkách.
Jenže hokejovou přihlášku do školy nikdy nepřinesl. Jaksi se ztratila. Rodiče tušili, že s nevýrazným rodinným rozpočtem by Petrovu kariéru na ledě neutáhli.
  |
Synka strategicky nasměrovali na trávu a dál už ten příběh asi znáte. Z Čecha se stala fotbalová celebrita.
Na svou dětskou sportovní lásku však nezapomněl. Sleduje extraligu, hltá zprávy z NHL, na počkání vám vyjmenuje elitní lajny Dallasu, upozorní na slabší stránky Pittsburghu a zdůvodní, proč by pardálovi Jágrovi slušel Edmonton.
S detroitským Mrázkem dokáže hodiny řešit jeho styl chytání.
„Hokej odmalinka miluju, a když stojím v brance, je to zábava i součást mého tréninku. Cvičím si reflex, čtení hry, rychlost. Hodí se mi to,“ vypráví.
I proto před čtyřmi lety kývnul na nabídku Slováka Melicharíka, který ho v městečku Guildford, nedaleko Londýna, pozval na trénink hokejistů.
Patrik Eliáš a Martin Havlát si opět zahráli v jednom útoku.
Abyste si udělali obrázek, tak Guildford Flames patří od února do nejvyšší britské soutěže. Úroveň i popularita se pochopitelně nemůžou ani přiblížit fotbalové Premier League, přesto je obdivuhodné, jak vysoko se amatér Čech dostal.
Nechal se vyhecovat, pořídil si brankářskou výstroj a pustil se do tréninků. Kdyby to jen trochu šlo, už by za Guildford chytal soutěžní utkání: „Zatím se to skloubit nedá. Mám práci, která mi to nedovolí.“
Tou prací myslí angažmá v Arsenalu, se kterým už v pátek večer proti Leicesteru zahájí novou ligovou sezonu. Pozvánka na show do Brna se mu do kalendáře příliš nehodila, přesto se svolením trenéra Wengera dorazil. Na otočku.
I když dostal od Komety čtyři góly, v první třetině naznačil, jak vážného konkurenta by měli pánové Vokoun, Pavelec i další, kdyby se tehdy v Plzni nezašantročil jeden náborový papírek...
